Kluk z Husovky zpívá o svém městě, o svém životě… a nejen svém

Kuba Horák: Kluk z Husovky
Hudba
Zvuk
Obal, booklet
Hodnocení čtenářů3 Hlasy
4
Celkové hodnocení

Písničkář Kuba Horák, někdejší frontman novoborské folkové kapely Zhasni, jež daleko překročila hranice severních Čech, se v létě přihlásil s autorským projektem „Kluk z Husovky“. Což je nejen titul debutového sólového alba, ale také název muzikantského uskupení. Úzce spjatého i s mým rodištem, městem skla a zahrad, Novým Borem…

Ona Husovka je dlouhá ulice, spojující centrum města s Lesnou. Kolem ní jsou tenisové kurty, školní sportovní areál, letní kino a koupaliště, kterým se v dětství a mládí nedalo vyhnout. O tomto všem a dalších atributech génia loci Nového Boru Horák zpívá v jedenácti písních se svojí akustickou kytarou, obklopen ovšem přáteli-muzikanty. Na zvuku alba je to znát; je svěží, šťavnatý. V prvé řadě se na něm podepsal svými aranžemi a multiinstrumentálním umem Petr Zatloukal. Dále tu hrají Petr Kamiš (rytmické nástroje), David Singer (housle) a v úvodní písni hostuje Martin Mrca Holan s foukací harmonikou. Autorem všech písní je Horák, na třech participoval Michal Vaněk ze Zhasni. Ozývá se tu také zpěv a hlasy Kubových ratolestí, což ještě více umocňuje osobní náladu alba. Stejně tak kresba výtvarnice Terezy Navrátilové (mimochodem Kubovy sestry) na přední straně obalu…

Byť je to album opravdu silně osobně laděné, jeho poselství je obecně platné. Dětství, přáteství, láska, sny, touhy, zklamání, ony životní peripetie, vzlety a pády jsou ve všech městech stejné. Písně jsou navíc výtečně aranžovány, vévodí jim výrazné melodie, také po instrumentální stránce je co poslouchat. Byť občas balancují na hraně popové líbivosti až vtíravosti, ale Kluk z Husovky to dokázal ukočírovat. Vládne folk-rocková pohoda s mnohdy sugestivními, jímavými, melancholickými texty, kterým můžete věřit, neboť jsou prožité na vlastní kůži. A nejen na autorově kůži…

V úvodní písni „Ambice“ se zpívá „…všechno co jsem držel v rukou/vracím ještě před zárukou/vracím ale děkuju…“. V příznačně nazvané písni „Novej Bor“ ožívá všechno, co si pamatuju ze svého dětství a jinošských let; starou lípu s kapličkou, obří lopuchy podél pravého břehu Šporky, hejna pulců z koupáku, tmu letního kina i kostel kterej shořel… Píseň je to chytlavá, pro mne navíc hluboce niterná. Příkladem výtečného aranžmá je „Ubrus“, v němž jsou nálady mistrně odstíněné, přičemž se neztratily bezmála hitové ambice! Jakub Horák poté v písni „Láska (Bublina)“ se svojí dcerou zpívá „Láska je tady pořád/vždycky byla vždycky bude/všechny nás hostí/za všechny platí//před osudem za osudem.“ Excelentní folk-rock s popovými atributy a košatou aranží zdobí song „Trubi“. Moc se mi líbí sugestivní „Babička Marie“ („…Že všechno to co teprv hledám/ve mně už dávno je…“). Nádherné smyčce a verše prostupují písní „Co myslíš?“ („Lednice je plná/tak jako mrazák/signál je dobrej/slušný připojení/v bedně mám stanic jak v metru Pražák/to jenom ve mně/ve mně nic není…“). V závěrečné, chytlavé, svižné písničkové výpovědi “Jedinej cíl” Horák nakonec zpívá: „V noci mě u cigára napadlo/že je láska pošetilá pravda/souzvuky kamenů hozených na led/rybníka na Havrankách…“. Ano, v útrobách Havraních skal u Nového Boru jsem se něco naházel kamenů na led tamějšího rybníka! Ten zvuk byl plný tajemství…