BANAUSOI: Imagines
Česko-slovenské trio BANAUSOI jsem zažil při jeho české koncertní premiéře na festivalu HearMe! v pardubickém Divadle29 v roce 2019. A letos v květnu nadešel čas, kdy se objevilo debutové album „Imagines“. Jako CD a LP (a samozřejmě též digitálně) vyšlo ve spolupráci českého labelu 13 raw a prestižního francouzského vydavatelství avantgardní hudby Circum-Disc.
„Myslím, že na desce Imagines se nám podařilo propojit abstraktní zvukové plochy se soničtějšími a rytmičtějšími fazetami volné improvizace,“ nechal se slyšet kytarista Ondrej Zajac. „V mnoha momentech na povrch ale také prosákne specifická melodičnost, která spíše než improvizující kapelu připomíná jasně strukturované písně.“ Debut je zásadně ovlivněn světem antického Řecka, kolébky evropské civilizace. Už samotný název kapely znamená tehdejší označení pro řemeslníky, obvzláště ty, kteří pracovali s ohněm. A mezi řemeslníky byli řazeni též umělci. A v řecké mytologii a filozofii se improvizátoři nechali inspirovat i pro názvy jednotlivých skladeb. Ostatně také obal alba, dílo výtvarníků Kláry Zahrádkové a Daryana Hardyho, vychází ze stejných zdrojů.
Ačkoli všichni tři aktéři mají spoustu dalších hudebních aktivit, tohle trio je v leččems specifické. „V Banausoi hrajeme a tvoříme úplně odlišnými způsoby, než v našich dalších projektech,“ vyjádřil se Petr Vrba (trubka, klarinet, elektronika). Materiál na album z podstatné části vznikl při rezidenčním tvůrčím pobytu v pardubickém Divadle29, a to v jeho akusticky výtečném sále. Vznik nahrávky popsal bubeník a perkusista Václav Šafka takto: „Improvizace, které položily základ naší nahrávce, se dají jen stěží popsat slovy. Proměnných a faktorů, jež se na výsledné podobě zvuku podílely, bylo mnoho. Pro mě se ovšem nejdůležitějšími staly dva – prostorové souvislosti a myšlenkové naladění každého z nás.“
A výsledek? Jedním slovem: Skvělý!
Takhle by mohla recenze klidně skončit, zaznělo vše podstatné. Ale přece jenom se rozepíšu víc, už proto, že mi to bude činit dobře. Není pro recenzenta nic příjemnějšího, než psát o vydařeném díle. A toto je neobyčejně vydařený tvůrčí počin!
Leckdy, vlastně většinou, názvy skladeb vzniklých volnou improvizací nijak zvlášť nekorespondují s charakterem hudby, mnohdy ani náladou či energií. „Obrazy“ tria Banausoi do této kategorie rozhodně nepatří. A takové poznání já osobně považuju za obrovské plus třiačtyřicetiminutové nahrávky. Úvodní track „Aeneas Tacticus“, zahalený do mysteriózního zvukového oparu, protkávaného táhlými linkami trubky a postupně s vervou drsněného, včetně probíjejících erupcí bicích, nese jméno jednoho z prvních autorů píšících o válečném umění (4.století před naším letopočtem). „Gorgoneion“ se zprvu tklivým klarinetem a hravými perkusemi nakonec zachvátí díky běsnící kytaře freejazzové šílenství, jež by dozajista zahnalo každé zlo; název skladby představuje totiž apotropaický amulet s hlavou mýtického Gorgona, kterého Homér označil jako monstrum podsvětí. „Periegesis“, čili starořecký cestopis, dává pocit rozlehlosti, opojení dálkami; skladba je tvořena prolínajícími se ambientními plochami, táhlým klarinetem, roztřepenou rytmikou, posléze vrypy nedočkavé trubky. „Dialogues of the Dead“ (satirické dílo Luciana ze Samosaty ze 2.století n.l.) jsou sice taktéž syceny ambientem, ale ten je zvrásněn nervními bicími a elektronickými ruchy a špiněním. „Phaenomena“ je původně starověká řecká báseň o astronomii (3.století př.n.l.), v níž je popsáno 43 souhvězdí a pojmenováno pět jednotlivých hvězd; hudba je hluboce ponorná, kytarou hranou smyčcem zahuštěná, ovšem nepřetržitě narušovaná, postupně houstnoucí jako tma, byť s prosvítajícím klarinetem. Album vrcholí skladbou „Stoa Poecile“, jež se vztahuje ke zrodu stoicismu; perkuse v úvodu evokují naturální zvuky, kytara má čistý, meditativní tón, klarinet je plný klidu a světla, jen občas zahysterčí, jemnocitné perkusivní švitoření, táhlé plochy, to vše činí z takové improvizace posluchačskou lahůdku…
Mistrovské dílo!