Ignacy Wiśniewski v mnohotvárných improvizačních dialozích

Ignacy Wiśniewski v mnohotvárných improvizačních dialozích
Hudba
Zvuk
Obal, booklet
Hodnocení čtenářů1 Hlas
4
Celkové hodnocení

Jak jsme vás před časem informovali, 20. srpna vyšlo na značce Hevhetia pozoruhodné sólové album, jež natočil polský pianista IGNACY WIŚNIEWSKI. Zove se „Duos“ a mezi mediálními partnery tohoto počinu je také JazzPort…

Wiśniewski (roč. 85) se v počátcích své kariéry věnoval výhradně klasické hudbě; existuje dokonce nahrávka kompozice Dmitrije Šostakoviče „Trio e moll, op.67“, v němž klavírista účinkuje. Ve 4. ročníku vysokoškolského studia získal stipendium do Hannoveru a již po dvou týdnech ho profesorka Beatrice Berthold přesvědčila, aby začal hrát jazz. A přinesla mu skladby Chicka Corey. Od roku 2009 je už on sám lektorem na Akademii hudby v Gdaňsku. Před čtyřmi lety založil se svojí ženou, barokní flétnistkou Majou Miro, vydavatelství Wood & Mood soustředěné bohulibě na jazz, starou hudbu a hudbu pro děti.

Na nahrávce se vedle pianisty a autora podíleli avantgardní saxofonista Mikołaj Trzaska (z proslulé kapely Miłość, hrál také s Joem McPhee či Kenem Vandermarkem), vokalista Marcin Januszkiewicz, kontrabasista Olo Walicki (Zbigniew Namyslowski, Leszek Moźdźer, Tri-City) a bubeník Michał Bryndal (Wojtek Mazolewski Quintet, Stryjo, Voo Voo). Tedy muzikanti, kteří se pohybují v různých stylových a dokonce žánrových vodách; avšak spojila je improvizace, již pojali neobyčejně tvůrčím způsobem. Uskutečnění projektu umožnil koncertní útlum z důvodu pandemie, neboť za normálních okolností by byli tito hudebníci kvůli časové zaneprázdněnosti prakticky nedostupní. Nahrávka vznikla na půdě gdaňské Akademie během čtyř dnů, přičemž Wiśniewski s každým ze čtyř spoluhráčů strávil jeden den. Notně ho překvapil Bryndal, který přijel do studia se „třemi bubny, podivnými talíři, dokonce pekáčem!“ A v jednom rozhovoru se zmínil o inspiraci pro tento projekt – uvedl jména jako Fred Hersch (především jeho dueta), Masada Johna Zorna, Uri Caine, Omar Sosa…

Ve všech skladbách, naplňujících deset tracků CD či LP (řazení skladeb v digitální verzi je poněkud odlišné), figuruje pochopitelně klavír. Wiśniewského hra je mnohotvárná; dokáže být až krystalicky lyrický, perlivý, meditativní, na druhé straně jsou jeho úhozy místy drtivé, vypjaté, tonálně rozvolněné či naopak scuknuté do intenzivního minimalistického proudu. Ovšem mezi těmito polohami je šíré moře improvizace sycené soudobou vážnou hudbou, moderním jazzovým výrazivem od hard bopu po free jazz; pianista ale nepohrdne ani blues, avšak s ním nakládá volně, v duchu jazzové avantgardy. Všichni protagonisté si s pianistou rozumějí, a jejich dialogy (v úvodním devítiminutovém tracku dokonce i zčásti trialog) jsou tudíž vrstevnaté, dynamicky, rytmicky i výrazově proměnlivé. Mám výhrady pouze k vokalistovi Januszkiewiczovi, který je na můj vkus místy příliš ječivý a dokonce hysterický, čili nepřirozený, neboť evidentně postrádá hlasovou vyzrálost, rozsah a improvizační zkušenosti třeba takového Karnase, abychom zůstali v Polsku. Ale celkový dojem z tohoto netuctového alba je veskrze pozitivní. A v případě skladeb „Curves Mirror“, „Highway“, „Taming the Air“ a závěrečné „Tarantulla“ dokonce nadšený!