Gerald Clayton: Přál bych si, aby se svět konečně uzdravil a posunul se zas někam dál

Gerald Clayton: Přál bych si, aby se svět konečně uzdravil a posunul se zas někam dál

Brno, 16.9.2021, JazzFestBrno

Americký klavírista, skladatel a aranžér Gerald Clayton není v našich luzích a hájích neznámým pojmem. Syn známého kontrabasisty, skladatele a kapelníka Johna Claytona začínal jako sólista orchestru Henryho Manchiniho, načež se rozběhla jeho spolupráce se známými muzikanty, jako jsou John Scofield, Diana Krall, Dianne Reeves, Terri Lyne Carrington, Ben Williams, Terence Blanchard a další. O Claytonově talentu svědčí také čtyři nominace na Grammy. V roce 2020 vyšlo jeho páté album Happening: Live at the Village Vanguard, jež bylo Claytonovým debutem u renomovaného vydavatelství Blue Note Records. Clayton je poměrně častým hostem českých a moravských klubů. Koncertoval například se svým triem na JazzFestuBrno, rok na to se představil v Jazzdocku na festivalu Piano Days, v roce 2019 hrál v roli klávesáka Terence Blanchard E-Collective v olomouckém klubu Jazz Tibet (reportáž) a v témže roce byl členem kvinteta Charlese Lloyda na festivalu Struny podzimu (reportáž). Na Slovensku jsme viděli Geralda Claytona jako člena Scofieldova Comba 66 (reportáž). Minulý týden vystoupil Clayton se svým triem na jubilejním 20. ročníku festivalu JazzFestBrno. Po koncertě jsme si s Claytonem povídali o jeho současných a budoucích aktivitách.

Naposledy jsme si spolu povídali předloni v olomouckém klubu Jazz Tibet, kde jste hrál se skupinou E-Collective Terencea Blancharda. Jak pokračuje vaše spolupráce?

Naposledy jsem hrál s E-Collectivem před měsícem. Terence nedávno natočil nové album Absence (album vyšlo v srpnu u Blue Note Records, pozn. red.), jež je poctou Wayneovi Shorterovi. Na albu se podílel také smyčcový kvartet Turtle Island Quartet. Na albu nehraji, ale odehráli jsme spolu několik koncertů.

Vaše poslední album Happening: Live at the Village Vanguard (2020) bylo nahráno s kvintetem (Gerald Clayton – piano, Logan Richardson – alt saxofon, Walter Smith III – tenor saxofon, Joe Sanders – kontrabas, Marcus Gilmore – bicí). Je trio, se kterým jste právě na cestách, vaší hlavní formací?

Jsem otevřený různým projektům. Na tomto turné hraji se svým triem, ale rád bych někdy představil svůj větší projekt Piedmont Blues. Nehledě na velikost formace je pro hudebníky důležité, aby pokračovali v živém hraní.

Gerald Clayton: Přál bych si, aby se svět konečně uzdravil a posunul se zas někam dál
Gerald Clayton. Photo by Emra Islek.

Jaký je to pocit být po dlouhé pauze opět na cestách?

Všichni prožíváme velkou radost a úlevu. Koncertování je přesně to, proč my hudebníci žijeme. Všechny aktivity, které děláme kromě hraní, jako například nahrávání v studiu nebo vyučování, jsou bonusem navíc. Vždy, když se spolu sejdeme na jevišti, máme pocit, že prožíváme to nejdůležitější. Je to jako návrat domů, kam všichni patříme.

Jak jste strávil dlouhou pandemickou přestávku?

Volno jsem využil k odpočinku, přemýšlení a kontaktu s rodinou a přírodou. Současně jsem komponoval filmovou hudbu pro dokument MLK/FBI o policejním sledování Martina Luthera Kinga Jr. (2020, režie Sam Pollard, pozn. red.) Kromě toho jsem dával každý den mnoho hudebních lekcí prostřednictvím Zoomu. Byla to dobrá příležitost, jak udržet kontakt s mladými hudebníky, na které jsem v minulosti kvůli své vytíženosti neměl čas. Po návratu z turné budu ve výuce určitě pokračovat.

Album Happening: Live at the Village Vanguard je vaším debutem u Blue Note Records. Máte s Blue Note Records exkluzivní kontrakt na další alba?

Přesně tak, svá alba budu vydávat výhradně u Blue Note Records. Příští rok plánujeme vydat další. Ještě jsem se definitivně nerozhodl, jakou sestavu pro něj zvolím, ale přibližnou představu už mám. Budu o tom informovat prostřednictvím svých oficiálních webových stránek, Instragramu a sociálních sítí.

Pro období 2020-2022 jste byl jmenován vedoucím studentského all-stars big bandu Next Generation Jazz Orchestra (NGJO). Jaké s ním máte plány?

Koncem měsíce budeme hrát s NGJO na Monterey Jazz Festivalu, kde s námi vystoupí pianista Christian Sands a saxofonista Immanuel Wilkins. Repertoár se bude skládat převážně z písní Thada Jonese, Counta Basieho a Mela Lewise a také ze skladby, kterou jsem pomáhal aranžovat.

Naposledy jsem vás viděl hrát v kvintetu Charlese Lloyda na festivalu Struny podzimu. Plánujete s Lloydovým kvintetem nějaké další aktivity?

V listopadu budu hrát na Charlesově evropském turné. S Charlesem vždy hrajeme spoustu skladeb z jeho katalogu i jeho nové kompozice. Vždy má v zásobě nový materiál.

Zmínil jste filmovou hudbu. Je to směr, kterým se chcete v budoucnu ubírat?

V současné době pracuji na hudbě pro jeden nezávislý dokumentární film. Tento obor je pro mě stále velmi nový a i díky němu mě docela baví spolupracovat a komunikovat s lidmi z jiných uměleckých oborů.

Když skládáte filmovou hudbu, tíhnete spíše k sólovému klavíru nebo k orchestrální hudbě?

K hudbě pro vizuální dílo přistupuji stejně svobodně jako k jevištní hudbě. Snažím se přijít na to, jaké pocity a emoce ve mně každý záběr vyvolává, a pak najít správnou kombinaci nástrojů, tempa a melodického motivu.

Terence Blanchard je známý také díky své rozsáhlé tvorbě filmové hudby. Byla spolupráce s ním jedním ze zdrojů inspirace pro vaše směřování k filmové hudbě?

Terence je pro mě velkým zdrojem inspirace. Když jsem skládal hudbu pro první film, s Terencem jsme se o tom hodně bavili. Je v tomto oboru velmi zkušený, složil mnoho filmové hudby. Konzultoval jsem to nejen s Terencem, ale také se svým otcem. Hodně času trávím v Los Angeles, kde jsem neustále obklopen mnoha inspirativními hudebníky, kteří mi mohou poradit.

Z toho, co jste řekl, mám pocit, že vás letos čeká ještě spousta zajímavých věcí. Držím  palce, aby vám vše dopadlo podle očekávání. Jaké je vaše hlavní přání pro tento rok?

Přeji si, aby se svět konečně uzdravil a posunul dál. Je to pro nás všechny náročná doba. Věřím, že pokud se budeme držet hodnot prověřených těmito těžkými časy, čeká nás lepší budoucnost. Zjistili jsme, co je pro náš život nejdůležitější, naučili jsme se být citlivější ke svému okolí a doufám, že v tom budeme pokračovat ještě dlouho.

Děkuji za rozhovor.