Tibor Jörg: Zvučil jsem Johna Zorna…

Při zvučení komorního dua otočil reprobedny směrem ke zdi zámečku, aby tak docílil přirozeného, autenticky historického zvuku. Dává ten správný zvuk i symfonickým a jazzovým orchestrům, také folklórním souborům. V jeho bohatém portfoliu figurují třeba Elliot Sharp, Paal Nilssen-Love Large Unit, Ten Years After, David Murray, Chris Potter, William Parker, John Zorn a v létě 2010 také kmotr rapu Gil Scott-Heron (na jaře následujícího roku bohužel zemřel). Spolupracuje s filmaři na experimentálních a dokumentárních filmech. Je vedoucím zvukařem na velkém mezinárodním festivalu Mediawave u slovenských hranic, který je naplněn spoustou hudby všech žánrů, filmy, divadlem, výstavami, jedinečnou gastronomií. Tím vším se může pochlubit zvukový inženýr TIBOR JÖRG. Rozhovor se uskutečnil na festivalu Are You Free? v Dunajské Stredě, který vynikajícím způsobem zvučil…

Jak se to stalo, že se věnujete zvukařině?

Od střední školy jsem hrával v kapele. Takže jsem vyšel z hudebního zázemí. A jako člen kapely jsem měl na starost zesilovače a vůbec technickou stránku fungování. A jako autor písniček jsem dbal o jejich správný zvuk.

Nakolik je důležitá ona muzikantská průprava? Je to výhoda?

Určitě. A řekl bych, že je to i rozhodující, protože jen tak se dá docílit odpovídajícího zvuku.

Je to díky tomu, že znáte zvuková specifika toho kterého nástroje?

Jistě. A pokud se setkám s nějakým mně dosud neznámým nástrojem, zevrubně se s ním seznámím, abych z něj mohl dostat všechny jeho akustické přednosti a nuance.

A potřebujete k tomu technické pomůcky, nebo se řídíte hlavně svým sluchem?

Svým sluchem. Samozřejmě ale používám pomocné programy, které dokážou vyfiltrovat škodlivé frekvence v ozvučovaném prostoru. Ale primárně je to sluch.

Kterého z hudebních osobností byste vypíchnul jako toho svého nej nej?

Těžko z toho dlouhého seznamu vybrat někoho nej nej. Ale byl by to pravděpodobně John Zorn. Zvučil jsem ho na festivalu v Györu, hrál tam se třemi bubeníky. Takže ozvučit to bylo náročné.

A jak dlouho trvalo takové nazvučení?

Všechna technika již byla připravená na pódiu, veškerá aparatura, takže jsem už mohl rovnou nastavovat jednotlivé parametry. A to trvalo skoro hodinu a půl.

A jak se přihodilo, že zrovna vy jste zvučil Zorna?

Měli to dělat původně moji kolegové, ale ti jaksi znejistěli, zalekli se tak velkého jména. A tak jsem se k tomu postavil já. Co jsem mohl ztratit?

A Zorn se pak nějak vyjádřil ke kvalitě zvuku? Ocenil ho?

Osobně Zorn nikoli, ale měl tam člověka, který dělal nahrávku, a ten ukazoval po celou dobu palec nahoře. Neměl k tomu jedinou připomínku.

Jaká je vlastně vaše celková zkušenost s muzikanty? Jak se vyjadřují ke zvuku? Chválí, nebo víc dávají najevo nespokojenost?

Osobně mám více pozitivních zkušeností. I včera po koncertě (šlo o první večer festivalu Are You Free?, kdy vystoupily soubory Nagy Emma Quintet, Janoušek-Wróblewski Quartet a sólově Slávo Krekovič – pozn. Jana Hocka) mi muzikanti vyjádřili spokojenost. A stále více přibývají veřejná ocenění, kdy z pódia vystupující děkují zvukaři. Víte, všechno je to o osobnosti zvukaře a muzikantů. Pokud nikdo z nich není namyšlený, pokud komunikují otevřeně, všechno to pak probíhá v pohodě. I u hvězd dělám třeba to, že se jim představím, že to já se postarám o co nejlepší zvuk. Ta hvězda většinou zapomene na nějaké hvězdné manýry a dá se s ní komunikovat bez problémů.

A která z těch hvězd na vás udělala nejpříznivější dojem?

Těžko takhle někoho vyzdvihovat. Ale třeba z maďarských muzikantů je to foukací harmonikář Ferenczi Gyuri, který je nyní nesmírně populární i v zahraničí. Ten si mne vybral k dlouhodobé spolupráci, natolik si cení mojí práce. Stejně tak Hamid Drake, který se do Györu opakovaně vrací v různých sestavách a žádá si právě mne.

A negativní dojem?

Je několik známých muzikantů, kterým není nikdy nic dobré. Ale nebudu je jmenovat. Občas je zkouším. Chtějí po mně to či ono, ale já jen předstírám, že to upravuju, a když jim sdělím, že jsem hotov, oni na to, že přesně takhle je to ono. A tak se v duchu směju.

Nakolik se shoduje či liší tvoje zvuková představa od hudebníků? A přesvědčuješ je o té své?

Občas to zkouším, a dokonce i přesvědčím. Ale prvořadé je, že oni jsou moji zákazníci, takže je musím co nesvědomitěji obsloužit. Moje představa je až druhořadá. Často se to děje tak, že s nimi přijede někdo další, třeba manažer, a ten nemusí být technik, ale posuzuje celkový zvuk. A nebo někdo z kapely, který je právě volný. Ale mnohdy se zcela spoléhají na mne.

Co zvučíš nejraději? Open-air koncerty, kluby či koncertní sály?

Každý ten prostor má svoje, je těžké říct, co mi vyhovuje víc. Ale pokud bych si měl vybrat, pak kluby.

Kdyby jsi dostal tu možnost, abys mohl nazvučit někoho, kdo je tvým nesplněným snem, byl by to kdo?

Fíííha. To je zákeřná otázka. Napadá mne Frank Zappa, ale to už se mi splnit nemůže. Ale co bych rád udělal, tak to jsou Locomotiv GT, kdyby začali hrát znovu. I s těmi skvělými dechy. To by byla výzva!

Leckteré legendy se vracejí. Držím palce, a nejen kvůli splněnému snu. Děkuju za rozhovor, ať se daří!

(Velké díky Igoru Vidovi za tlumočení!)

(autoři foto: Jan Hocek, Eva Vida)