Different Trains

Hevhetia JazzBus & Showcase 2021 – Part IV. aneb Bratislavská stopa podruhé

Naposledy editováno:

Druhý den HEVHETIA JAZZBUS & SHOWCASE v Bratislavě zahájil Miroslav Haľák, kurátor a kunsthistorik z vídeňské galerie Belvedere, zajímavou přednáškou na téma „Jazz a abstrakce“. V ní komparativním způsobem pojednal o výtvarném umění od počátku 20.století po druhé tisíciletí a časově identickém dění ve světě jazzu. Jména jako Kandinsky, Kupka, Klimt a výrazy jako teosofie, tonalita barev, fatalismus, kinetismus či konceptualismus se tak dostaly do netušených souvislostí s hudbou jazzových osobností jako Jelly Roll Morton, Lionel Hampton, Connonball Adderley („Mercy, Mercy, Mercy“ – Joe Zawinul), Chick Corea („Return To Forever“), Pat Metheny („Travels“), Béla Fleck and The Flecktones („UFO Tofu“) či John Scofield („Up All Night“).

První showcaseové vystoupení patřilo slovenské formaci Babele Beat Band & Erik Rothenstein. Zazněly svěží autorské písně čerpající ze slovenského i balkánského folklóru, klezmeru a jazzu, a to ve spojení s jazz-rockovými groovy. Úvody písní jsou jazzově vokalizované, poté zpěvačka Dominika Debnárová působí spíše jako pop-rocková písničkářka. Tím správným jazzovým kořením jsou pak šťavnatá sóla Erika Rothensteina (alt sax, basklarinet, klarinet) a kytaristy Pavola Berezy.

Druhé v pořadí nastoupilo duo Ranjevš & Óbasz, což jsou obrácená příjmení bubeníka Jakuba Švejnara a kytaristy Štefana Szabó. Tato dvojice vzešla z tria KIN. Švejnar je hračička, Szabó zase nekompromisní hledač; navzájem se inspirují, jejich improvizace jsou nepředvídatelná, tu mne smetl noise, onde seversky rozjímavá ambientní zvukomalba, překvapila rocková intenzita, klokotavé blues, vyhřezly neidiomatické improvizace na hranici sdělnosti, kdy jsem měl nutkání vrátit to zpět až na začátek, abych tomu přišel na kloub. Výživná krmě!

V atriu byla otevřena pozoruhodná výstava košického výtvarníka Dušana Scholtze. Ta obsahuje dva cykly. První je inspirovaný dílem minimalisty Steva Reicha „Different Trains“ a tvoří jej série koláží, jejichž základem jsou pečetě a razítka jako symboly byrokracie a zdánlivě strohého pořádku v protikladu k lidským emocím a utrpení. Druhý cyklus tvoří kolekce děl na pečícím papíře, který je inspirovaný jánošíkovskou tématikou. Impulzem ke vzniku bylo promítání prvního slovenského němého filmu „Jánošík“ u příležitosti stého výročí jeho premiéry (mimochodem se skvělým hudebním doprovodem Davida Kollara a Tomáše Mutiny). Jedinečným dramaturgickým tahem byla unikátní hudební performance, kdy se dala dohromady čtveřice kytaristů vydávajících v Hevhetii, jakýsi all stars guitar quartet: David Kollar, Szymon Mika, Miloš Železňák a Štefan Szabó. Hráli kolektivní, Reichem inspirovanou skladbu „Different Stations“. A to v rytmu naděje

Československé komorní duo, čili houslista Pavel Burdych a klavíristka Zuzana Berešová, prezentovalo nové album pro Hevhetii; zove se „Kéler – Son of the Homeland“. Sestaveno je ze skladeb polozapomenutého skladatele Bély Kélera, rodáka ze Šariše, kterého tito dva excelentní instrumentalisté objevují pro hudbymilovnou veřejnost. Mimochodem je to právě on, kdo je skutečným autorem slavného „Maďarského tance č. 5“ Johannesa Brahmse! (Chystám recenzi.)

Showcase pokračovalo neobyčejně vydařeným setem polsko-japonské dvojice Szymon Mika (kytary) a Yumi Ito (zpěv). Zpěvačka, která nyní žije ve Švýcarsku, disponuje hlasem podobného ražení jako Joni Mitchell na legendárním albu „Hejira“, ale navíc se pouští s obdivuhodnou jistotou do stratosférických výšek, aniž by ale tyto efektní polohy byly jakkoli samoúčelné. Protože repertoár vzniká společným úsilím, komponují písně, potažmo skladby sobě na tělo, a je to znát. Vše ladí, aniž by se ztrácela bezprostřednost a autenticita hudebního projevu, včetně výtečných sólových chorusů. Vypjaté emoce i lahodná lyrika, ochucená tu asijskou spiritualitou, onde flamencem či folkem…

Dění ve Slovenském rozhlase vyvrcholilo neobyčejným vystoupením Jula Fujaka a jeho ad hoc uskupení kaleidoSONICope v autorském abstraktně-kabaretním hudebním projektu „transVAXitions!. S Fujakem, který zpíval a hrál na piano a bicí, se na pódiu objevila pozoruhodná sestava instrumentalistů a divadelníků: Miloš Železňák (el.kytara), Nikolaj Nikitin (tenor sax), Ján Boleslav Kladivo (elektronika, ruchy, noise), Braňo Jobus (barytonový hlas) a Ivan Gontko (hlas a flašinet). Těžko popisovat výsledný syntetický útvar, který vedle až dadaistických divadelních prvků a mnohdy krutě existenciálního obrazového doprovodu v sobě mísí se sugestivní narativní úderností a dramatičností volnou improvizaci, jazz, klasickou hudbu, minimalismus, ambient i písničkářství. Dívám se do poznámkové bloku a čtu slova jako Bachova Toccata a Fuga d moll ze záznamu, ozve se flašinet a hlas: „Na počátku digitalizace i světa bylo slovo VAX.“, „20 Rules of Angel Investing“, hororové zvuky, rockový říz, „Digitalizing the Semiosphere“, Fujak bubnuje do všeho na pódiu, drtivé dramatizování, „Je Suis Trans-VAX“, úder mezi oči: „Nejsem vakcinovaný, ale cítím se tak!“, flašinet a „Opak je pravdou…“, vyhřezne free, poté meditativní plocha s recitací a kytarou, csudaiovský zpěv, karikatura Woodyho Allena, řízný minimalismus, elektronická mlha, flašinet a všichni: „Transcenduje!“… Maně jsem si vzpomněl na divadelně-hudební projekt „Freak Show“ (Obludárium) sanfranciské legendy The Residents, který jsem viděl-slyšel v pražském Divadle Archa, kde mělo toto představení 1.listopadu 1995 světovou premiéru. Fujakovo pojetí syntetického útvaru jej v leččems předčilo. Nebylo tak doslovné, vyznačovalo se bohatší fantazií, poetičností, tvárností a nadhledem, v němž se střetávala ironie s existenciální tíží, která na mne dolehla, abych mohl být vysvobozen…

Epilogem Hevhetia JazzBus & Showcase 2021 byla večerní prezentace knihy Davida Kollara „O hudbě a době“ v Lisztově zahradě v areálu bratislavské Univerzitní knihovny. Nejdříve Kollar zahrál akustický kytarový blok, který bych vydržel poslouchat snad věčnost. Poté knihu uvedl filozof a estetik Peter Michalovič, autor předmluvy. Publikace obsahuje autentické, spontánní covidové rozhovory s patnácti osobnostmi ze světa hudby, samozřejmě vedené na dálku. Vedle takových jmen jako třeba Pat Mastelotto, Adam Holzman, Steven Wilson, Arve Henriksen, Erik Truffaz či Zbigniew Preisner figuruje i Petr Rosa, vášnivý posluchač, sběratel CD a vinylů, popelář ze Staré Ľubovně. Z té knihy dýchá člověčina… (Chystám se také na recenzi.)

A pak už přišlo loučení na všechny světové strany. Smutné, ale i plné naděje a nových plánů. Držme palce Hevhetii, držme palce sobě, věřme Hevhetii, věřme sobě, věřme dobré hudbě, že vždycky zvítězí nad všemi viry, politiky a blby okolo nás!

(Autoři foto: Veronika Židová, Peter Rosa)