Richard Bona & Alfredo Rodríguez Trio – hudba přímo od srdce

Je to zvláštní doba nepřející kultuře… Tento smutný fakt zmínil i Petr Pylypov (organizátor koncertu), který si povzdechl, že lidé prostě nechodí a vstupenky se neprodávají. Hvězdy a geniální hudebníci, jako jsou Richard Bona a Alfredo Rodríguez, by za normálních okolností měli divadlo ABC bez problému vyprodat. Bohužel se tak 3.8.2021 nestalo a sešla se nás pouhá stovka, ale koncert samotný to naštěstí nijak neovlivnilo.

Muzikanti byli pořádně rozjetí z právě končícího evropského turné a nedávali na sobě znát známky únavy. Vystoupení již tradičně začali kubánskou, dnes již zlidovělou, písničkou Ay, Mamá Inés a publikum naladili na směsici kubánsko-africké hudby a jazzu, kterou se rozhodli po celý večer servírovat, stejně tak jako při své poslední zastávce v ČR v Jazzdocku.

Alfredo hned od začátku dokazoval, že je výjimečným talentem a k virtuózní hře na piano je schopen přidat i kvalitní zpěv. Totéž platí i o Richardu Bonovi, který má přímo andělský hlas, kterým si dovede obecenstvo zcela podmanit.

Napomáhá mu k tomu i jeho charisma a smysl pro humor. České publikum již tradičně baví úryvkem populární lidové písně Vyletěla holubička ze skály, která nemohla chybět ani tento večer. K tomu si při proslovech mezi skladbami neustále hrál se slovíčky check/Czech a velmi se tím bavil. Ještě více k popukání to přišlo Alfredovi, který místy div nespadl ze stoličky, jaké měl záchvaty smíchu. Richard se také naučil sousloví „ó bože“, které několikrát trefně použil a velmi nás tím pobavil.

Přišli jsme ale samozřejmě hlavně na hudbu a té se nám dostalo vrchovatou měrou, například když trio zahrálo velmi procítěně pomalou skladbu, ve které Richard dojemně zpívá. Alfredo byl zcela ponořen do hudby a komíhal se na stoličce, pokyvoval hlavou a nakonec také doplnil skladbu o svůj vokál. Poněkud upozaděn se mohl zdát Ludwig Afonso za bicími, ale pouze do čtvrté skladby, kde došla řada i na jeho pečlivě vygradovaný sólový výstup.

Richard pokračoval v uvádění koncertu dalším vtipkováním, tentokráte naznačoval, že se ho někdo snaží zabít a ukazoval na viklající se stoličku, na které seděl. Napojení na hudbu dokazoval v další skladbě, kde při svém skvělém sólu také zpíval. Člověk nabude v takových momentech dojmu, že jeho nástroj a hlas jsou jedno, tvořící éterickou bytost bez hranic a omezení. Bravo.

Prostor pro jednu sólovou skladbu dostal poté Alfredo a dal vzpomenout i na svou klasickou průpravu, svou improvizaci okořenil popěvky a mlaskáním, aby v závěru popustil uzdu svému temperamentu a opus vygradoval za bouřlivé odezvy publika.

Ke konci koncertu jsme se opět vrátili na Kubu a v divadle ABC se rozpoutala nefalšovaná karibská fiesta. Ke zklidnění došlo při posledním přídavku Alfonsina y el mar, který odehrál pouze Alfredo na piano a Richard zpíval bez baskytary.

I když hlediště bylo zaplněno snad jen z ⅓, diváci dokázali vytvořit důstojnou atmosféru hodnou takovéhoto hvězdného koncertu. Skandovali jsme a křičeli o další přídavek snad ještě 5 minut, ale již jsme se dalších tónů nedočkali. Nevadí, byl to bravurní koncert plný hudby zahrané od srdce.