XXV. GARANA Jazz Festival – čtvrtek 8.7.2021

GARANA Jazz Festival, Garana, Rumunsko, čtvrtek 8. července 2021

Po zahajovacím, skvělém koncertu jubilejního XXV. GARANA JazzFestu jsme neskromně čekali druhý, podobný, pokud možno ještě zajímavější hudební zážitek. Pořadatelé opět trefně změnili pořadí čtyřech kapel původem ze čtyř kontinentů, které doslova přeplnily naše očekávání.

První vystoupení, kvartet Gaia Cuatro ve složení Aska Kaneko – housle, zpěv, Gerardo Di Giusto – piano, Carlos Buschini – basa a Tomohiro Yahiro – bicí lze jednoduše popsat jako překvapivé setkání Argentiny a Japonska na hranicích jazzu. Žhavý a intenzivní charakter argentinské hudby smíšený s rafinovaností tradiční japonské hudby pohání tuto výjimečnou čtveřici.

Skvělou virtuozitu houslistky Asky Kaneko doprovázely propracované a barevné skladby pianisty Gerarda Di Giusta. Rytmy vytvořené a utkané jako rozhovor mezi basistou Carlosem Buschinim a bubeníkem Yahiro Tomohiro byly dokonale sladěny s druhou polovinou kvarteta. Čtveřice hudebníků posouvala uměleckou improvizaci na zcela novou úroveň, mimo všechny předvídatelné vzorce.

První velmi silný zážitek večera!

Michal Kratochvíl: Tohle argentinsko-japonské uskupení pro mě bylo asi největším a nejlepším překvapením celého festivalu. Na první pohled nesourodý kvartet však právě na tomto kontrastu a spojení dvou zdánlivě odlišných světů staví a dokazuje, že hudba překračuje všechny hranice. O Gaia Cuatro jsem před Garanou vůbec neslyšel, ale po tomto koncertu jsem se stal nadšeným fanouškem a chci, abyste si to všichni poslechli. Zajímavý vokální projev Asky Kaneko dodával koncertu šťávu a barvu, rovněž tak jako její hra na housle. Melodie zpívala velmi neotřelým způsobem a vše dohromady to znělo božsky. I když jsem v daný den sázel na jiného koně, říkal jsem si po tomto koncertu, zda jsme neprožili předčasný vrchol dne.

Italsko-francouzské Antonio Faraò Electric Trio spustilo své vystoupení naplno zejména díky mimořádně energickému bubeníkovi, který se rychle dostal do několika minutové extáze. Velmi citlivý pianista Antonio Faraò s pozoruhodným talentem pro melodickou improvizaci se představil v Garaně s Federicem Malamanem – elektrická baskytara a Yoannem Schmidtem – bicí. Jeho styl je jedinečný: bezchybná technická zručnost, nespoutaná kreativita a vzrušující vitalita.

Velmi působivé pokračování druhého večera.

Michal Kratochvíl: Jak jsem zjistil, Antonio již má také něco za sebou a hrál s kdejakým špičkovým hudebníkem. Jeho jméno mi však doposud zůstávalo utajeno a je to škoda. Tohle byla pekelně našlapaná elektrická jízda, která mi dávala vzpomenout na bravurní koncert Pina Jodiceho s Blewitt v Temešváru. V úvodu pořádně provětrali horký vzduch v Garaně peckou (Used To Be A) Cha Cha od samotného Jaca, až na pódium přilákali dalšího ze série nezvaných hostů. Znenadání se tam objevil pes, tak jako se již stalo minulý den. Takové momenty jen podtrhují výjimečnost a atmosféru tohoto skvělého festivalu. Během koncertu nedali nohu z plynu a jelo se pořád ve zběsilém tempu a jelikož reakce publika byla patřičně vřelá, byl jim dokonce povolen i přídavek. Již druhý objev tohoto dne. A to nejlepší mělo teprve přijít.

Hlavním lákadlem večera pro snad 2000 natěšených diváků byly Sounds of Mirrors, poslední projekt tuniského mistra hry na oud, Dhafera Youssefa, kterého v Garaně doprovázel frenetický italský saxofonista Raffaele Casarano, živelný brazilský perkusista Adriano Dos Santos a v pozadí scény také norský elektronický mág Eivind Aarset. Dhafer naladil publikum poklidným, neuvěřitelně expresivním zpěvem, aby mohla maximálně zapůsobit první mohutná vlna a následně řada dalších vln jeho rytmické hudby vycházející z orientální tradice s vlivy jazzu, world music a elektronické hudby. Sounds of Mirrors byly v Garaně ódou na přátelství a bratrství. Bylo jasně rozpoznatelné, jak moc jsou hudebníci spřízněné duše, které se navzájem odrážejí, odtud název projektu: Zvuky zrcadel.

Mimořádný zážitek, určitě nejlepší koncert prvních dvou večerů na Vlčí louce!

Michal Kratochvíl: Toto vystoupení lze slovy jen těžko popsat. Započalo ho magické intro, kdy nás Dhafer Youssef seznámil se svým uchvacujícím hlasem. Celou kapelu netradičně zezadu podporuje kytarový mág Eivind Aarset, saxofonista Raffaele Casarano byl na jedné straně a na druhé byla hradba bicích a perkusí Adriana Dos Santose. Uprostřed má velký prostor vyhrazen právě Dhafer Youssef, který je jasným frontmanem projektu, ať již zrovna zpívá či hraje na oud, nebo vše patřičně diriguje. Interakci a spolupráci se všemi zúčastněnými si vyloženě užíval, neustále se po pódiu pohyboval a sršel energií. Opakované motivy vytvářely hypnotizující vzorce, na které posluchači bouřlivě reagovali a nechávali se jimi unášet. Celý festivalový kotel vřel a téměř všichni v publiku byli u vytržení. Bravo!

Dlouho po půlnoci přišel na řadu slovinský Vasko Atanasovski Quartet ve složení Vasko Atanasovski – sax, flétna, Ariel Vei Atanasovski – kytara, Marko Korošec – basa, Marjan Stanić – bicí. Velmi milé překvapení, nápadité kompozice syna Ariela interpretoval kvartet přesvědčivě s velkým entuziasmem.

Krásná tečka za druhým vynikajícím koncertem na Vlčí louce!

Michal Kratochvíl: A to ještě nebylo vše. Po tak skvělém předchozím koncertu by si jeden řekl, že je čas jít spát, že již nic lepšího stejně přijít nemůže. Mnoho návštěvníků tak učinilo, ale my jsme vytrvali a byli jsme odměněni velice krásným vystoupením na závěr druhého dne festivalu. Vasko se hraní na závěr večera nezalekl a předvedl svůj Balkánem načichlý jazz s velkou dávkou entuziasmu. Jeho afektovaný projev a místy úsměvné tanečky, virtuózní hra na příčnou flétnu, klarinet, alt či tenor saxofon nenechali nikoho ze zůstavších na pochybách, že jsme svědky dalšího z úžasných vystoupení. V kvartetu byl i syn Vaska, Ariel, který hrál vážně fantasticky. A to prý na kytaru hraje jen ve volném čase, protože se hlavně věnuje violoncellu. Krásné melodie, intenzivní projev, zajímavá rytmika a animální sóla, to vše zdobilo tento koncert. Tohle byl den snů. Krásně se nám po tak vydatném zážitku usínalo!