Jubilejní XXV. GARANA Jazz Festival – středa 7.7.2021

Jubilejní XXV. GARANA Jazz Festival – středa 7.7.2021

GARANA Jazz Festival, Garana, Rumunsko, středa 7. července 2021

Po vydařeném naladění na JazzTM v Temešváru jsme se na našem jazzovém výletu do Rumunska vypravili do karpatských lesů hledat Vlčí louku (Wolf’s Meadow) u horské vesnice Garana v Parcul National Semenic Cheile-Carasului.

Jubilejní XXV. GARANA Jazz Festival nabídl nevídanou přehlídku zejména evropského jazzu během pěti večerů, spíše nocí. Velmi zkušeným organizátorům vedeným Mariusem Giurou se podařilo sestavit velmi atraktivní, intenzivní program, každý večer uváděl tradiční moderátor Florián Lungu čtyři kapely, počínaje šťastným datem 7.7.2021.

Základním problémem v Garaně v nadmořské výšce 900 metrů je často počasí. Na radikální změnu teploty ze 30 stupňů na začátku koncertu na 10-15 stupňů okolo druhé ráno, kdy koncerty většinou končily, jsou všichni zúčastnění připraveni. Horší jsou náhlé opakované bouřky, proto organizátoři hledali nejvhodnější termín, což se letos velmi dobře povedlo. Silné bouřky zasáhly festival jen na začátku čtvrtého festivalového večera.

I přes značnou nejistotu díky epidemiologickým opatřením a nutnosti prokázat se u vchodu Covid certifikátem nebo platným negativním testem, se sešlo na Vlčí louce 1500-2000 natěšených diváků, velmi vděčných za každé hudební vystoupení!

Zajímavými návštěvníky festivalu byly také místní psi a kočky, stejně jako doprovodní psi diváků, odhadem 10-20 zvířat každý večer v areálu Vlčí louky. To však nikomu nevadilo, protože psy a kočky se chovaly spořádaně, nikoho vážně nerušily. Dokonce ani velký chundelatý pes nevyrušil první vystupující, francouzské Paul Lay Trio, když si je přišel poklidně prohlédnout na jeviště. Nejprve se prošel za hudebníky po celé šířce scény, zblízka si prohlédl pianistu a pak jak na přehlídce poklidně přešel před hudebníky zpět. Zpěvačka Isabel Sörling zachovala duchapřítomnost, jak se můžete přesvědčit na video ukázce od 01:08 níže.

Paul Lay Trio ve složení Paul Lay – piano, Isabel Sörling – zpěv, Simon Tailleu – basa hrálo zejména písně z svého loňského alba „Deep Rivers“, kde oživuje a přetváří populární americké písně (od gospelu až po písně Niny Simone). S mimořádnou intuicí vzdávali tři umělci bohatý, emotivní hudební hold jazzu, blues a americké populární hudbě s vynikající harmonickou představivostí a osobitým hudebním tónem.

Velmi podařený úvod prvního večera festivalu!

Michal Kratochvíl: Složení Paul Lay – piano, Isabel Sörling – zpěv a Simon Tailleu – kontrabas ve mně zpočátku vyvolalo očekávání, ale i mírné obavy. Ty však byly zahnány od prvních tónů koncertu, neboť bylo jasné, že půjde o příjemné zahájení výroční edice Garana jazz festivalu. Isabel má dostatečně silný a přesvědčivý vokál, který vládl celému vydařenému vystoupení. Zazněly tradiční písně a také některé kousky z repertoáru Niny Simone, s kterými se Isabel popasovala se ctí. Krásná a dojemně tklivá byla zhudebněná báseň od vojáka, který zemřel 3 dny po jejím napsání. Isabel nám před skladbou vysvětlila tento příběh, který dodal skladbě na intenzitě a naléhavosti. O odlehčení závěru vystoupení tohoto tria se postaral místní zasloužilý hafan, který se rozhodl pro procházku po pódiu. Skvělý moment, který se může s takovou přirozeností odehrát snad jen na festivalu v Garaně.

Druhou kapelou oslavující 25 let jazzu v Garaně bylo mezinárodní Mircea Tiberian Trio rumunského pianisty Mircea Tiberiana, jednoho z nejpozoruhodnějších hudebníků na rumunské hudební scéně posledních dvou desetiletí. Mircea Tiberian společně s americkým baskytaristou Chrisem Dahlgrenem a německým bubeníkem Tilo Weberem zahráli jednolitou hodinovou dynamickou improvizaci na pomezí moderny, experimentu, tradicionalismu a originality pod vlivy mainstreamu, afroamerické a evropské klasické hudby.

Ocenili jsme změnu dramaturgie, Mircea Tiberian Trio mělo podle programu hrát jako první.

Michal Kratochvíl: Avantgardnější pojetí jazzu v podání tohoto rumunského tria nemuselo sednout každému. Jejich vystoupení bylo rozlítané, místy bouřlivé, plné zběsilé improvizace. Prostě ten styl hudby, na který musí být nálada. A buď to sedne jak zadek na hrnec, nebo ne a je lepší se jít třeba občerstvit. Po většinu koncertu jsem také já byl v tomto rozporu, a nakonec jsem si nějaký výraznější dojem z vystoupení neodnesl. Když se pánové sešli a hráli spolu, tak mě to bavilo, ale jakmile se každý vydal jiným směrem, začal jsem se ztrácet a pozornost jsem prostě neudržel.

Hlavním lákadlem prvního festivalového večera bylo populární Avishai Cohen Trio v čele s izraelským basistou Avishai Cohenem, kterého skvěle doprovázel pianista Elchin Shirinov z Ázerbájdžánu , stejně tak 21-letá izraelská bubenice Roni Kaspi. Program jejich výborného koncertu se značně shodoval s vydařeným koncertem tohoto tria loni v brněnském Bobycentru. Patrný rozdíl oproti poslednímu brněnskému koncertu bylo možné rozpoznat v přesvědčivé hře Roni Kaspi plné sebejistoty a radosti. Více než 2000 nadšených diváků rádo odměňovalo hudebníky bouřlivým aplausem.

Avishai Cohen přesvědčil po 10 letech zpět v Garaně o světové úrovni svého aktuálního tria!

Michal Kratochvíl: Rovnou musím podotknout, že hudbu Avishaie mám velice rád, ale rozhodně jsem se na jeho vystoupení netěšil jako na jedno z vyvrcholení festivalu. Přiznám se bez mučení, že jsem ho již naživo viděl tolikrát, že mám pocit, že mě jeho hudba a vystoupení nemohou překvapit. Snad jen nemile, kdyby náhodou zařadil až moc zpívaných skladeb. To se naštěstí v Garaně nestalo a vystoupení tria bylo famózní. Typicky hravé, plné interakce mezi členy uskupení, a když si Roni asi ve 3. skladbě vystřihla slušné sólo, nadšení posluchači vstávali ze svých pohodlných sedaček, či ne až tak pohodlných klád. I toto vystoupení bylo okořeněno zvířecí přítomností. Tentokráte se na pódium vydala místní kočka, která pobavila jak publikum, tak hudebníky. Při koncertu vládla skvělá atmosféra a obecenstvo nadšeně aplaudovalo všem sólovým výstupům v chytře vystavěných melodických skladbách tria. Došlo dokonce na 2 přídavky. Ten poslední odehrál Avishai sám na klavír a potěšil nás zpívanou verzí Motherless Child. Moc povedená tečka.

Až po půlnoci se dostal na jeviště mezinárodní Trygve Seim Quartet ve složení norský saxofonista Trygve Seim, estonský pianista Kristjan Randalu, norský basista Mats Eilertsen a finský bubeník Markku Ounaskari se svým posledním projektem Helsinki Songs, pojmenovaným podle místa svého vzniku ve finské metropoli. Struktura jejich vystoupení byla spíše hudebním deníkem, jehož témata byla věnována velkým hudebníkům, kteří Trygve Seima inspirovali (Ornette Coleman, Jimmy Webb, …).

Velmi působivý koncert, pro mne jasně nejzajímavější z prvního večera.

Michal Kratochvíl: Po energií nabušeném předchozím vystoupení přišel čas dát v Garaně dobrou noc a kdo jiný by se o to mohl v programu prvního dne postarat lépe než Trygve Seim. Typický ECM sound jeho kvartetu navodil perfektní atmosféru pro půlnoční vystoupení, líbezný zvuk soprán saxofonu, toliko inspirovaný Janem Garbarkem, se proplétal nocí a těšil nás sametovým tónem. Když se chopil tenoru, stále byl jeho zvuk lahodný a přímo hladil na duši. Trygve nás bral s sebou na zasněný výlet do mrazivých severských krajin, a i jeho spoluhráči dokazovali, že jsou naprosto špičkovými muzikanty, když třeba zrovna hráli jen v triu. Fantastické vyvrcholení prvního dne a nádherná prezentace skvělého alba Helsinki Songs. Určitě doporučuji k poslechu, nejlépe již večer za tmy a se zavřenýma očima!