Osobnosti našeho jazzu vzdali hold jazzovému dědkovi z Letovic

Jak už jsme vás informovali, v pátek 9.července se v Letovicích vzpomínalo na jazzového dědka MILOŠE WINKLERA. Do parčíku u busty Václava Havla přišli všichni ti, kteří patří k letité jazzové komunitě v Letovicích a okolí, jež by bez entuziasmu a pábitelství pana Winklera s největší pravděpodobností ani neexistovala. Lásku k jazzu musí někdo v lidech na malém městě zažehnout. A panu Winklerovi se to podařilo mírou vrchovatou. Tak početné a věrné jazzové publikum by Letovicím mohlo závidět leckteré mnohem větší město! A jazzový dědek má svého následovníka ve svém synovi, takto jazzovém tátovi Eriku Winklerovi, takže jazz v tomto koutě jížní Moravy rozhodně nezahyne na úbytě…

Na pódiu ve dvou typicky sejšnových setech stanula improvizovaná sestava tuzemských jazzových osobností. Zněly standardy i moderní fláky jako třeba „God Bless Child“, „Joshua“ (Miles Davis), „Recorda Me“ (Joe Henderson), „Cry Me a River“ (George Shearing), „Afro Blue“ (John Coltrane) či „Night and Day“. Poprvé jsem viděl hrát současně naše dva nejlepší kytaristy, Viléma Spilku a Libora Šmoldase, oba na opačných koncích pódia. Šmoldas opět dokázal, že jako doprovodný hráč je nepřekonatelný a v sólech neuvěřitelně lehkoprstý, měkce swingový i svižně bopový. Spilka je naproti tomu v doprovodu úsporný a v sólech notně bluesový či emotivně razantnější. Náramně se oba kytaristé doplňovali a já se tetelil blahem. Sestavu ad hoc, respektive jakýsi český all stars band, dále tvořili zpěvačka Markéta Foukalová, která vdechla mnohým skladbám soulové emoce, saxofonista Radek Zapadlo se šťavnatými sólovými chorusy a hutná rytmika s odpichem, čili bez těžkého zadku – kontrabasista Petr Dvorský a bubeník Tomáš Hobzek. Během hudební produkce byly promítány autentické (a výtečné!) fotografie z jazzového života Miloše Winklera, jejichž autorem je Josef Bednář. Leckteré z nich by uspěly i v soutěži Jazz World Photo…

A pak s tmou došlo na zlatý hřeb vzpomínkového večera. Nikdo z nás, tím méně rodina Winklerů, o něm nevěděla. Byl jím filmový dokument sestavený z pozdravů Miloši Winklerovi tam nahoru z úst (a občas i nástrojů) plejády jazzových osobností. Mezi 24 muzikanty se skvěli např. Dano Šoltis, Steve Welsch, Jakub Doležal, Marcel Bárta, Ondřej Pivec, Štěpánka Balzerová, Najponk, František Uhlíř, Roman Pokorný, Tomáš Liška, Vít Křišťan, Michal Wróblewski, Skip Wilkins a David Dorůžka. Obrovský dík za tento film patří sdružení PaLetA, z.s., nezměrný obdiv pak zaslouží jmenovitě Draha Kráčmarová, spiritus agens vskutku nezapomenutelně vřelého a dojemného večera.

Ani já na Miloše nikdy nezapomenu…

(Autor foto: Petr Švancara)