Před časem jsme vás informovali o chystaném albu s hudebním dílem slovenského avantgardisty MIROSLAVA TÓTHA „Black Angels Songs“. Po dvou oddělených online premiérách jeho dvou částí „Book I.“ a „Book II.“ pak vinyl i 14.března vyšel. A konečně k prvnímu veřejnému provedení kompletního díla došlo 29.června v nízkoprahovém kulturním prostoru Fuga v Bratislavě.
Skvostně vypravené LP s grafickou úpravou Terezy Maco, držitelky Národní ceny za design, a také vzácnými rodinnými fotografiemi Barbory a Vojtěcha Gálových, připomíná (nejen) ve slovenské společnosti stále neuzavřené téma holocaustu, jež „nás do dnešních dní mimořádně tlačí ke zdi,“ jak řekl Tóth. Sociolog Fedor Gál, jejich syn, se k Tóthově rozměrné kompozici vyjádřil takto: „Máme víru v lidskost. Sílu čerpáme z památky na oběti zhovadilých ideologií a z umění, které přesahuje balast doby. Black Angels Songs jsou výkřikem. Vznikly na popelu našich mrtvých, v konfliktech s našimi nepřáteli a v našich vášnivých sporech o smysl života a paměti.“ Album má speciální přílohu – malý flexi disk s nahrávkou krátkého komentáře, v němž Gál vypráví o hledání a nalezení hromadného hrobu s ostatky jeho otce zastřeleného na pochodu smrti v samém závěru války. Aby pak do ticha zazněla závěrečná slova jako memento Tóthova díla: „…i vrahové by měli mít svá jména. Je velmi jednoduché zabíjet z anonymního davu, bez viny a bez trestu.“
„Black Angels Songs“ jsou rozděleny na Dvě knihy. „Book I.“ je souborem devíti odvozených válečných a pohřebních skladeb, hraných smyčcovým kvartetem Dystopic Requiem Quartet, složeným ze členů Slovenské filharmonie a Slovenského komorního orchestru Davida Danela (první housle), Anny Veverkové (druhé housle), Petera Zwiebela (viola) a Andreje Gála (violoncello). Tato část byla provedena v premiéře 17.listopadu loňského roku v 16.00 v čase protestů přívrženců ĽSNS a dalších extremistických skupin. V „Book II.“, jež měla premiéru letos 14.března na zapomenutém židovském hřbitově v Bytči, se přidává sám autor, aby skrze elektroniku zpracoval oněch devět skladeb První knihy, přičemž přidal záznam protestujících jako chorál, čímž dal vzniknout jakémusi dystopickému requiem.
Kontrastní účinek umocnil Tóth i tím, že „Book II.“ na albu zařadil před První knihu. Hned v úvodu se na posluchače vyvalí nemilosrdně brutální elektronické poryvy a zašpiněné, znásilněné a drásané smyčce. Zvuk jak z útrob osvětimské pece. Drtivý útok na posluchačovy smysly. A smysl pro autentickou narativnost. Tóth hněte dynamiku, strukturu i texturu. Noří se do duše, a zároveň do pekla. Slzy, pot a krev se vaří, mísí se se židovským lamentem, zmarem, destrukcí, hrůzou. Ozve se jen nakrátko záblesk naděje, ale i ten nakonec pozře pach smrti.
„Book I.“ je neméně sugestivní. Zasahuje především srdce, o to je nemilosrdnější. Převažuje niterný ponor do žalu či do melancholie. Ten je narušován zahušťováním emocí, jejich eskalací až k nepříjemné, drásavé naléhavosti. Místy doutnají tradiční židovské melodie, probleskují nádherné pasáže, které dojímají, stejně tak váhavé či trhané tance se sladkou pachutí. Ostatně změny nálad, rytmu a výrazu předzaznamenávají názvy jako „March“, „Pietoso“ (Žalostně), „Feroce“ (Divoce), „Danse macabre“ nebo „Melancholico“. V úvodu zní symbolicky Poslední píseň černých andělů, ve finále První…
Úchvatná hudba, byť zdrcující!