S radostí jsem očekával tento koncert, který předznamenává lepší časy a snad i fakt, že k nám konečně opět zavítají i zahraniční hvězdy. Však jich má Petr Pylypov na letošní léto a podzim v programu své tradiční koncertní série Jazz Meets World požehnaně. Budeme si všichni přát, aby to již konečně vyšlo.
První vlaštovkou bylo trio z Kuby – Harold López-Nussa, piano, Yasser Pino, kontrabas a Ruy Adrian López-Nussa, bicí, perkuse.
Uskupení se prezentuje velice šťavnatým kubánským jazzem, který vychází z tradic kubánské hudby, tu a tam ho ale Harold přikrášlí něčím z klasické či moderní hudby. To vše servírují s patřičnou dávkou entuziazmu. Napojení mezi bratry bylo naprosto přirozené a je vidět, že spolu už mají mnoho odehráno. Častá práce s dynamikou vytvářela vhodné kontrasty, hlasitější pasáže oproti utlumeným nebo naopak ty rozjeté vůči vyklidněným a dokonalá souhra.
Ve třetí skladbě se Kubánci vydali až někam do teritoria Pata Methenyho a doprovodnými zpěvy vytvářeli atmosféru jak z dob skvělého alba Secret Story tohoto kytaristy. Zaznívaly také skladby od kubánských skladatelů, z kterých Harold ve své hudbě vychází. Aby však zvuk tria nebyl fádní, jsou v hudbě umně zakomponovány například i vlivy z klasické hudby. Převážnou část koncertu tvořily energické skladby nabušené latinskými rytmy a melodiemi, které sváděly k tanci. Že umí i zvolnit, mistři dokázali v procítěné baladě Un dia de noviembre. Krásný moment, kdy se vše zklidnilo a skladba do dramaturgie koncertu skvěle zapadla. Zhruba uprostřed setu přišel čas na poctu Haroldovým hrdinům Chucho Valdésovi a Chicku Coreovi. Odehrál je pouze v duu se svým mladším bratrem, který usedl na cajón. Skromné publikum, které se tohoto skvělého koncertu zúčastnilo, kvitovalo tyto momenty s povděkem. V průběhu koncertu Ruy nezaostával za svým bratrem a svou virtuózní hrou hnal trio kupředu. Skladby se tu a tam zvrhly v perkusivní smršť, ve které mohl patřičně vyniknout. Občas nám ukázal své hbité prsty také Yasser, když nejednou vystřihl šťavnaté sólo na kontrabas. Bylo neustále na co koukat, ale hlavně co poslouchat.
Koncert vyvrcholil vypalovačkou, kterou Harold napsal ještě jako náctiletý. Podařilo se nám vytleskat přídavek, ke kterému se nemuseli nechávat dlouho přemlouvat, protože z hudebníků čišilo nadšení z opětovného živého hraní a upřímná radost a pohoda. Za hodinu a půl do nás trio napěchovalo spoustu pozitvní energie a věřím, že nám již vydrží a budeme se pravidelně setkávat na živých koncertech, třeba právě těch z cyklu Jazz Meets World.