Jak už jsme vás informovali, ve čtvrtek 24.června vystoupila v klubu Gauč v Blansku kapela LOS QUEMADOS. A pro mne to byl první živý jazzový koncert v tomto roce…
A tahle čtyřhlavá úderka nezklamala. A ani nemohla. My, posluchači, jsme byli hladoví po živé muzice; a muzikanti si po kulturním lockdownu, který ze všech těch umrtvení trval nesmyslně nejdéle, užívali hraní také jaksepatří. A přidáte-li onu skvostnou sestavu, bylo o zážitek postaráno: Filip Spálený (kapelník, byskytara), Jakub Doležal (tenorsax, EWI), Jan Bálek (klávesové nástroje) a na postu bubeníka došlo k výměně – místo Ondřeje Pomajsla usedl za bicí Petr Mikeš (hrál s triem Martina Brunnera, s Adamem Tvrdým, Jiřím Hálou, ovšem nyní také se skupinou Bran jako baskytarista). Kvarteto učinilo průřez celým svým repertoárem, tedy jakési greatest hits ze svých dosavadních čtyř alb. Kromě přídavku si vystačilo z vlastními skladbami, o jejichž autorství se střídají Spálený a Doležal.
Všichni čtyři aktéři se rozehráli ke skvělému výkonu. Spáleného prsty se proháněly po pěti či šesti basových strunách jako by se nechumelilo (ten člověk potřebuje na ty nástroje fakt zbrojní pas!), Doležalův tenor je plný emocí a nálad, Bálkovy klávesy občas evokují Zawinula či Batese, Mikeš neexhibuje a umí swingovat i funkovat šťavnatě. Jako první skladba zazněla „Božkov & Zonka“ ze zatím jejich posledního počinu „Duck Night“. Následovaly „Páté patro“ z debutu „African Sailor“ (2011) a „The Same Old Song“ z předposlední desky „The Circling Bird“. V baladě „Acrobatic Puppet“ (z posledního titulu) vzal saxofonista do ruky EWI, čili elektronickou obdobu dechového nástroje. Na to hrával jako jeden z prvních Michael Brecker. K němu se pak již ale s tenorem přihlásil v nádherně vystavěné skladbě „Michael“ (z „The Circling Bird“). V „Duck Night“, postavené na motivu lidové písně „Vyletěla holubička ze skály“, se zaskvěl sólem bubeník, v „Afyon Dream“ (z téhož alba), majstrštyku Spáleného snícího v tureckém městě Afyonkarahisar, kde hrává na tamním jazzovém festivalu, vystřihl saxofonista skvostný sólový chorus. Doležal vzdal hold také saxofonistovi a pedagogovi Davidu Valdezovi, a to ve skladbě „Greetings To Portland“ (z druhé desky „Sirius & Live at Jazz Dock“, 2012). Klávesák se obvzláště vyznamenal výtečným sólem ve Spáleného „Blue Snow On the Balcony“ z téže desky, kdy vystřídal el.piano a syntezátor, erupce bicích pak zakončily nejen skvělou „Journey Of a Raven Warrior“, ale i celý koncert. Nadšené publikum si ale vynutilo přídavek. A tak zazněla jediná převzatá věc, ale přearanžovaná z tria do kvarteta – „Passion Dance“ McCoye Tynera. Parádní hardbopová jízda, včetně rozpáleného piana ve stylu bývalého spoluhráče Johna Coltranea!
(Autor foto: Duong Tuan Hung)