Vedle stabilně oblíbené jazzové sestavy klavírího tria získává v posledních letech na oblibě trio saxofonové; bylo a je hojně frekventované v avantgardě a free jazzu, to ano, ale v bopových vodách jich bylo poskrovnu. Dalším takovým triem, které tuto scénu obohatilo, je SAM BRAYSHER TRIO, jež na švýcarské značce UNIT Records vydalo 22.dubna svoje první album s roztomilým titulem „Dance Little Lady, Dance Little Man“…
Ostatně tato kolekce 11 skladeb, především standardů z Great American Songbook, je stejně tak roztomilá, pohodová, příjemná jako onen titul. A to nemyslím nijak pejorativně. Je to solidně zahrané, přičemž instrumentální kvalita uspokojí i náročného posluchače. Však jde o tři výtečné jazzové hráče, žádné barové sirupáře. Altsaxofonista Sam Braysher patří k londýnské jazzové špičce, hrál a hraje v nonetu Johna Warrena, sextetu Barryho Greena, The London Jazz Orchestra či v mezinárodním kvintetu ReBop, kde působí (ovšem jako vibrafonista) Jorge Rossy. Tento Katalánec hraje V Braysherově triu především jako bubeník (a jen jednou jako vibrafonista); proslavil se ostatně jako člen tria Brada Mehldaua, ale hrál i s Leem Konitzem, Chickem Coreou, Waynem Shorterem, Carlou Bley, Kurtem Rosenwinkelem či Joshuou Redmanem. Kontrabasista Tom Farmer tvrdí ten nejlepší londýnský jazz v souboru Empirical, s Antem Lawem, Ivem Neamem či také s Anoushkou Shankar.
Frekventované kousky, mezi nimiž najdeme „Heart And Soul“ (kde se vyznamená sólem i kontrabasista), hravou jobimovku „One Note Samba“ či gershwinovky „Reflection“ (píseň z animovaného filmu z Disneyovy dílny „Legenfa o Mulan“, již zpívá Christina Aguilera), bopovou svižnůstku „Shall We Dance“ a závěrečnou rozvernost „Walking the Dog“, doplňuje několik méně známých skladeb, včetně svěží autorské Braysherovy bebopovky „Pintxos“.
A ty jsou i vrcholem alba. Úvodní „For Regulars Only“ z pera Dextera Gordona odsejpá s plnou parádou, to jest se svěží rytmikou, členitými sazbami altsaxofonu, který přitom ale ctí výrazně melodické téma, a sólem bicích. Předposlední track (a nejdelší – 6:02) „This Nearly Was Mine“ je pak jímavou baladou se zvukomalebností marimby a kontrabasu hraným smyčcem.
Neznám lepší muziku k večerní pohodě se sklenkou vína…