DAN PITT QUINTET: Wrongs

Křivdy Dana Pitta jazzovou událostí!

DAN PITT QUINTET: Wrongs
zvuk
100
obal
100
hudba
100
100

Kanadský soubor DAN PITT QUINTET vydal 9.dubna vlastním nákladem (ale za podpory Canada Council For The Arts) album „Wrongs“. A nejenže nedošlo ke křivdám na jazzové hudbě, ale tato dosti avantgardní nahrávka patří ke skvostům současné produkce! Ovšem vůči Pittovi pácháme křivdu my, protože byl pro nás dosud absolutně neznámý…

Torontský kytarista, skladatel a improvizátor Dan Pitt patří ke stěžejním postavám tamní jazzové scény, jeho spoluhráči byli osobnosti nejen kanadské provenience, jako třeba Terry Promane (Toronto Arts Ensemble) a David Braid (Winnipeg Jazz Orchestra), ale též Michaël Attias či Tim Berne ze Spojených států. Novinka je Pittovým třetím autorským albem; těmi předchozími je triové „Fundamentally Flawed“ (2019) a sólové „Monochrame“ (2020). Nynější nahrávka vznikla v kvintetu, což je Pittovo stabilní trio s rytmikou ve složení Alex Fournier (kontrabas) a Nick Fraser (bicí, tympány) plus hráči na dechové nástroje Naomi McCaroll-Butler (alt sax, basklarinet) a Patrick Smith (tenor a soprán sax).

Všech sedm skladeb se na ploše bezmála 44 minut vyznačuje proměnlivostí hudebního toku po všech strankách, včetně schopnosti jej vygradovat až na vrchol intenzity. Avantgardní rozvolňovací postupy se střídají s mocnými erupcemi a tahem na bránu, kdy nastupují strhující sóla.

Sám Pitt se drží jako sólista stranou, je zde především tmelem a jíškou, údernou a citlivou ingrediencí chutného jazzového pokrmu, hraje výsostně ve prospěch celku. Ale když se jeho kytara vyloupne z jazzového magmatu, posluchači prostě spadne čelist. Stane se tak ve více než sedmiminutové skladbě „Shadows Loom“, která je zprvu ponorně meditativní, s niterným basklarinetem, než zbrunátní nástupem freejazzového tenora; exceluje tu také kontrabasista, jenž i jinde zhusta hraje smyčcem, a to i v sólových chorusech (třeba již v úvodním „Two Part“). Naopak přemýšlivým sólem Pitt obohacuje lyrickou baladu „What Is“. Nejdrsnějším sólovým partem je ve finále závěrečné kompozice „Change Is Imminent“, mimochodem nejdelšího kusu alba (7:31). V „BroOke“ do barevné melancholie vráží brutální akordy, v „Hunter´s Dream“ lehounce dokresluje cinematickou plochu, v titulní skladbě „Wrongs“ umocňuje strhující sepětí hard bopu a straight-ahead jazzu s minimalismem.

Skvělá muzika!