Když jsem tu vloni recenzoval album legendárního britského saxofonisty GEORGA HASLAMA „Lamps, Clocks and Towers“, jež natočil s mezinárodním uskupením Freetime, neskrýval jsem zklamání. O to větší dávku radosti mohu vyjádřit v souvislosti s letošní nahrávkou „Loveland“ se svými FRIENDS, jež si vydal vlastním nákladem 26.března…
Pod Haslamovými Friends se skrývají čtyři neméně pozoruhodní hudebníci. Italský houslista (zde elektrické housle) Stefano Pastor patří k nejrespektovanějším instrumentalistům ve své zemi a kromě jazzu a volné improvizace se pohybuje též na poli vážné hudby. Klávesák a elektronik Jan Faix je čtenářům Jazzportu již dostatečně znám, naposledy jsem tu o něm psal díky loňskému albu „Bezelstně“, jež natočil s Pavlem Hrubým. Kontrabasista a baskytarista Jozef Láska hrál již na předchozím albu, sestavu doplňuje bubeník Jan Šikl.
Nyní dvaaosmdesátiletý George Haslam spolupracuje s našimi muzikanty bezmála dvacet let, tato šestasedmdesátiminutová nahrávka byla pořízena již 10.září 2010 v pražském klubu Rybanaruby. Nejdříve se objevila v listopadu 2019 na tuzemském digitálním labelu Signals From Arkaim (jehož spoluzakladatelem je mimochodem Jan Faix), nyní je tedy i na CD.
Nechte se tak strhnout pěticí rozměrných skladeb, jež sytí bezbřehá erupce hráčské vášně a kreativity. Byť kvinteto pracuje s freejazzovou materií, opracovává ji s nesmírným citem pro kompoziční stavbu, dynamiku a výraz. Přesto, a nebo právě proto, je výsledek tak strhující a zároveň nepředvídatelný. Rytmika je uhnětena z hutných a hbitých basových linek, riffů a podpůrných melodických figur převážně řinoucích z baskytary, a samozřejmě spolehlivě sošných bicích. A na ní pak staví hlavně Haslam, ale také Pastor a Faix doslova katedrály improvizací.
V úvodní skladbě „Waiting“ zní až mysteriózní tarogato, pozvolna měnící se ve freejazzovou bestii, z níž ale nemusíte mít strach; noisové housle, rozvrkočené el.piano a rozdováděná basovka žádné úlitby bohům nepřipouštějí. „Landing“ je v úvodu obohacena o cizokrajný zvuk kalimby (Stefano Pastor), přičemž baskytara vykružuje melodické obrazy; když se přidají ostatní aktéři, vše se sleje v úderný tok s melodickými střípky, freejazzovými víry a psychedelickým bahnem, jenž nakonec ústí v téměř ambientní deltu. V „Pastorale“ kralují nejdříve robustně a hrubě znějící housle, posléze barytonsax, to vše v opravdovém freejazzovém výbuchu všech protagonistů. Zato titulní „Loveland“ je díky el.kontrabasu (který zde má i skvostné sólo), barevným houslím a tarogatu jímavě lyrická, byť postupně více a více naléhavá. Závěrečný opus „Wither Tomorrow“ roste a pak i rozkvétá z ambientní půdy, jež elektronicky houstne; poté zvítězí rytmický tah, umocněný krupobitím z el.piana, se sóly houslí a barytonu. Konec je pak vzletný…
Ano, tak toto je Země lásky!