Navýsost progresivní digitální label Ma Records pokračuje v krasojízdě ve vydávání nahrávek, jež posunují hranice tuzemské alternativní hudby až kamsi za horizont. Dalším skokem směrem do hájemství dosud neslyšeného je 6.dubna vydané album „2000“, které natočilo jedinečné minimalistické jazzové kvarteto TokDat …
Komentář této čtveřice k nahrávce svědčí o smyslu pro humor a nadsázku, což je ostatně patrné ze samotné hudby. Cituji část: „Ladění polorozpadlého pianina trvalo přes čtyři hodiny, a při stisknutí klapky e2 se ozývá jakési lupnutí (ke zřetelnému slyšení například v čase 5:37 skladby Thumos). Mikrofon v kopáku byl v kocovinovém oparu nedopatřením nastaven tak, že při každém úderu jemně zavadil o blánu, čímž buben získal naprosto unikátní nádech slapové baskytary (obzvláště patrné například na začátku skladby Šmidlidisk při sluchátkovém poslechu). Dále se ukázalo, že na zakázku stavěná kytara po zapojení do komba lehce probíjí a dodává tak celé desce teplo podprahového elektrického šumu…“ A kdože se to skrývá za onou čtveřicí aktérů? Kytarista, autor všech skladeb je Tomáš Míka, též propagátor banja na avantgardní scéně, rozkročený mezi soudobou vážnou hudbou a gypsy-swingem (Futur Swing), též člen uskupení Free Balkan Quintet a Sova smrti. Pianistu Martina Konvičku jistě netřeba představovat, válí ve Zlámalově kvartetu PQ, kvartetu Viléma Spilky, Cotatcha Orchestra či ve vlastním triu. Bubeník Marek Urbánek patří k našim nejvytíženějším sidemanům (Konvičkovo trio, Libor Šmoldas, Ondřej Štveráček, Najponk, Petr Beneš, Marta Kloučková…) a kontrabasista Ondřej Komárek je s lídrem Míkou sehraný z Futur Swingu a znám je i jako vokální komik.
Všech sedm skladeb vykazuje notnou dávku instrumentálního i aranžérského umu. Na minimalistickém podloží, které je samo o sobě pohyblivé, vznětlivé i ponorné, se odehrávají surreálná dramata, dadaistická komična, nelítostné parodie, roztrhané emoce, fatální poetična a zappovské špílce. V úvodním tracku „Lidová hudba“ posluchače smetou nemilosrdné trhance, flákance a kopance slovenské lidové písně „Tota Heľpa“ a moravského vzdychání „Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá“.
V následující skladbě „Thumos“ kvarteto bez skrupulí drtí toto starořecké slovo, jež označuje emoce, touhy, vnitřní nutkání; místy to evokuje estetiku Rocku v opozici. „Dišputát“ je rytmicky až nezachytitelný, hysterické i lyrické pasáže překvapují, a evokují tak akustičtější Art Zoyd. „Vratiráhno“ je tvořeno ostrými, dramaticky vypjatými frázemi v souladu s jakousi rozvernou námořnickou náladou, podobně se i ve skladbě „Šmidlidisk“ střídají pro změnu humor s fatalismem, pohoda s kulometem bicích. „Plesnivý fíkus“ ja díky kytaře výrazně najazzlý, s vokály připomíná fláky Už jsme doma; TokDat tu frázuje natolik zběsile a proměnlivě, až uši přecházejí! V závěrečné svižnůstce „Lexpletk“ pracují protagonisté s dynamikou neméně vražedně, přičemž basovou linku posiluje suzafon hostujícího Pavla Jurečky; po sólové erupci bicích pak může posluchač vydechnout při nefalšované lyrice, zaskočen takovou mírou melodické citlivosti…
Skvělééééé!