Pestrobarevná květina Gretchen Parlato
Gretchen Parlato: Flor

Pestrobarevná květina Gretchen Parlato

Gretchen Parlato: Flor
zvuk
100
obal
80
hudba
80
87

Jak už jsme vás s předstihem (který odpovídá netrpělivosti očekávání) informovali, 5.března vydala po šesti letech nové album (CD/LP) americká zpěvačka GRETCHEN PARLATO. Zove se „Flor“ a jde o první titul na renomované britské značce Edition Records!

Tato jazzová květina rozkvetla devíti písněmi inspirovanými svébytným jazzovým zvukem, americkou populární hudbou, evropskou klasikou a brazilskými standardy. Pohodu a všeobjímající naději v těchto tíživých časech tvoří svým přívětivým, emotivně odstíněným, místy zastřeným, onde rozzářeným zpěvem nejen Gretchen Parlato, ale také svými instrumentálními výkony brazilsko-americká trojice doprovodných muzikantů plus skvostní hosté. Čili kytarista Marcel Camargo (Michael Bublé, Sérgio Mendes, Tom Harrell, Macy Gray), violoncellista arménského původu Artyom Manukyan (Everlast, Kamasi Washington, Melody Gardot, Tigran Hamasyan) a bubeník a perkusista Léo Costa (Sergio Mendes, Bebel Gilberto, Bobby Womack, Sophie B.Hawkins), doplněni jazzovými hvězdami první velikosti, jež jistě netřeba představovat; jsou to bubeník Mark Guiliana, pianista Gerald Clayton a perkusista a vokalista Airto Moreira.

Gretchen Parlato 'Flor' Official Trailer

Album skýtá dvě výrazové polohy. Lyrickou, akusticky barevnou díky kytaře a violoncellu, a pak zásluhou hostujících hudebníků tu električtější, hutnější, svižnější. Do té první kategorie spadá úvodní, dvojjazyčně zpívaná píseň „É Preciso Perdoar“ z repertoáru João Gilberto, vokalizovaná „Rosa“, kabaretně rozverná a dětsky hravá „What Does a lion Say?“ a samozřejmě skvěle uchopený, vrstevnatý a proměnlivý (včetně vokálního, kytarového a perkusivního partu) Bachův majstrštyk „Cello Suite No.1, BWV 1007: Minuet I./II.“. Električtější, výbušnější polohu hledejte v písních „Sweet Love“ (z repertoáru R&B divy Anity Baker) i se sólem el.piana (Clayton) či „Magnus“ a „Wonderful“ (s Claytonem i Guilianou) s příchutí afro-rocku.

A pak jsou tu dvě učiněné lahůdky! Skladbu „Roy Allan“ napsal předčasně zesnulý trumpetista Roy Hargrove (najdete ji na albu „Family“ z roku 1995) a Parlato se svým kvartetem a za přispění Airta Moreiry dosáhla ještě svěžejší a šťavnatější brazilské chuti. Album pak vrcholí coververzí písně „No Plan“ Davida Bowieho z jeho muzikálu „Lazarus“ a posledního alba „Blackstar“; vychutnejte si sugestivní lyrický ponor s notnou dávkou mysteriozity, v němž nechybí, stejně jako v originále, skvělý Guiliana…