EYOLF DALE

Eyolf Dale: jazzový Chopin a nádherná bytost

EYOLF DALE: Being
zvuk
100
obal
100
hudba
100
100

Norský pianista a skladatel EYOLF DALE vydal 5.února na britské značce Edition Records další autorské album (na CD i LP); zove se „Being“ a jde o jeho první nahrávku pouze v triu. A stojí za to!

Eyolf Dale má na svém kontě již osm vlastních alb, novinka „Being“ je čtvrtý titul na prestižním labelu Edition Records. První bylo „Wolf Valley“ nominované na Nejlepší norské jazzové album roku 2016, poté následovala deska „Return To Mind“ (2018), obě nahrané v oktetu. O rok později se objevila nahrávka už jen v duu, a to se saxofonistou a klarinetistou Andrém Rolighetenem („Departure“). A letos člen kapel Albatrosh, Hayden Powell Trio a Trondheim Jazz Orchestra vydal triové album, a to se svými oktetovými spoluhráči Audunem Kleivem (bicí) a Perem Zanussim (kontrabas). Zvuk je v jedné skladbě obohacen také o amplifikovanou celestu (Dale) a saw, čili hudební pilu (Zanussi).

Je to hudba lyrická, mnohdy křehká, jindy intenzivní, barevná, hluboká i vzletná. „Album je o hledání spokojenosti a míru v přítomném životě,“ vyjádřil se autor. Od roku 2008, kdy Dale vstoupil na jazzové kolbiště, urazil cestu od typické skandinávské lyriky směrem k ryzímu amalgámu všeobjímajících citů. Nejde o prvoplánovost, o útok na lidská srdíčka, jenž je zárukou úspěchu; tohle album je svým způsobem nenápadné, netlačí posluchače nikam, nechává ho jen poslouchat. A ten cítí, že je mu fajn, ale neanalyzuje proč je mu fajn, hudba jím jednoduše, přirozeně prostupuje. A když skončí, o to déle pak zůstává uvnitř…

Ovšem ona nenápadnost a přirozenost všech sedmi Daleových kompozic je podmíněna dokonalou, kongeniální souhrou, a samozřejmě nezkresleným vhledem do jejich nitra a odpovídající zvukovosti. A pak náhle posluchače napadne prostá, ale všeříkající myšlenka, jež odhaluje samu podstatu hudební lyriky: Pokud by byl Chopin jazzovým pianistou, zněl by jako Dale

Na ploše více než 42 minut posluchače čeká osm skladeb. Hned úvodní „The Lonely Banker“ je založena na výrazném motivu, který pianista mistrně rozvíjí do všech výrazových a dynamických nuancí, s improvizační invencí, a s citlivou rytmikou, reagující na každé sebemenší emoční vybočení. „Northern Brewer“ spojuje svižný, ale lehkoruký rytmus s ellingtonovsky úspornými klavírními úhozy. Ty postupně houstnou, i když si zachovávají onu typickou ležérnost, bezstarostnost, radost z pouhé tvorby příjemného zvuku tónů. Přitom se jedná o vrcholnou improvizační preciznost a interpretační zralost. V „Behind 315“ se snoubí nejprve piano s pilou, poté dojde k vzepětí s bicími. „Forward From Here“ se šťavnatým frázováním a protirytmem bicích, syceným vášní tanga, ústí do zpěvné lyriky. „The Pondering“ je skladba vskutku přemýšlivá, niterná, s pozvolnou gradací do úžasné triumfálnosti. „Fast Forward, Peace of Mind“ přináší opět skvělou triovou hru s proměnlivou dynamikou, zpěvností i šťavnatostí; povšimněte si, jak Dale mistrně a rovnocenně využívá obě ruce. V „Ace“ trio vpravdě triumfuje hutným tahem, ale navzdory živoucí, emotivní gradaci zde není místo pro exaltovanost, a už vůbec ne agresivitu. Album uzavírá veskrze romantické pohlazení „How Could It Be?“ s nádherným kontrabasovým chorusem…

S čím vyrukuje Eyolf Dale příště, toť otázka. Každopádně se těším!