A máte tu další vydařený debut na tuzemském poli nadžánrového písničkářství, a opět za to může žena! Říká si MOONSHYE, pochází ze Slezska, v Norsku zkusila busking, poté se přestěhovala do Lodže. Její první autorské album má příznačný titul „Curtain of the Moon“ a vydal jej první den letošního roku brněnský label Rustical Records.
Album je pozoruhodné z různých úhlů. Povšimněme si nejdříve samotného labelu, který album vydal. Založili ho v roce 2018 dva brněnští hudebníci a producenti Martin Píro a Pavel Šmíd. Mezinárodně se label proslavil smělým albem „King´n´Doom“, v němž soustředil hvězdy a naděje západoafrické scény (např. Cheikh Lô, Hawa Diabaté).
Pavel Šmíd se na debutu Moonshye navíc výrazně podepsal i jako instrumentalista, neboť je tu slyšet jako kytarista, baskytarista, hráč na syntezátory, Array mbira (něco jako velká kalimba) a perkuse. Moonshye, která nejen zpívá, ale hraje na kytaru, charango (což je malá jihoamerická kytara) a též na Array mbira, si pozvala ještě celou řadu hostujících muzikantů, včetně jazzmanů – bubeníka Daniela Šoltise a kontrabasisty Tomáše Lišky. Nepřeslechnutelná je i polská multiinstrumentalistka Joanna Szczęsnowicz, jež k vrstevnatějšímu zvuku písní přispěla jako houslistka, hráčka na syntezátor, ukulele a vokalistka. Dlužno dodat, že aranže písní jsou spíše střídmější, ani na jediný okamžik nepotlačující zpěv, který tak hudba kongeniálně umocňuje.
Album představuje kolekci deseti neobyčejných a kvalitativně vyrovnaných písní, jež jsou syceny prvky world music, alternativního folku a dream rocku a´la 4AD osmdesátých let. „Ve svých písních hledám krásu lidské duše prostřednitvím symbolů z přírody,“ poznamenává písničkářka, která zpívá v angličtině, a vůbec ne toporné, ale neobyčejně melodické, což je další výrazné plus. „Snažím se zachytit její jasné i temné stránky, touhy i momenty povznesení a prozření.“ Příkladem budiž titulní píseň, která je inspirovaná Měsícem, básnickou lunou, proměnlivou, tu stydlivou, jindy hrozící, zářící i potemnělou, skrývající svůj půvab. Křehký, zároveň naléhavý hlas Moonshye evokuje projev Liz Fraser z kapely Cocteau Twins. A pak už je posluchač vtažen do nadmíru příjemného, někdy vzrušujícího či naopak zneklidňujícího poslechu; ale ať už tak či onak, bez sebemenšího závanu nudy. Snad s výjimkou „Blue Horse“, kde bych krátil, protože synthi-popový háv, jenž pohltí počáteční folkový ráz, bývá občas přece jenom kolovrátkový. Doslova unešen jsem byl ale šesti písněmi, opravdu nefalšovaně nadšen, což se mi nestává u písňového (a nejen tuzemského) repertoáru zase tak často. „Lisa“ je temnější, i zpěv je expresivnější, vše vyrůstá ze smyčcového a minimalistického podhoubí (ale ani zde nechybí éterická poloha). „Feathers“ má rockovější říz s výtečnou basovou linkou Tomáše Lišky a syntezátorově-varhanní podmalbou (Antonín Fajt).
V „Hands of Wind“ se umně mísí reichovský minimalismus se skandinávskou křehkostí, v „Calm Cold Night“ nádherně zvoní akustická kytara a předou smyčce. Závěrečná dvojice písní je pak faktickým vyvrcholením alba. „Garden“ je zahalena do ambientního oblaku, nechybí dramatické zlomy, minimalistický smyčcový tok, elektroakustická pasáž a instrumentální gradace (za přispění hostujícího kytaristy Vladimíra Franka, houslisty Pavla Cingla a kontrabasisty Tomáše Lišky). „Píseň Garden je o hledání skrytosti – toho, co nevidíme,“ dodává k písni Moonshye. „Duše je jako rozmanitá zahrada, po které se můžete procházet, ale také se v ní ztratit. A někdy v té tajuplné zahradě objevíte něco, co vás překvapí.“ Sedmiminutová skladba „Desert Wind“ je úžasnou mozaikou nejrůznějších inpirací, ať už přírodou či cizokrajnostmi. Martin Píro tu hraje na vodní kalabasu (nádoba z tykve, určená k pití maté), zní tu charango, šamanské vokalizování, výrazné perkuse a v našich končinách nevídané Šmídovo kytarové sólo ve stylu pouštního blues (myslím, že by to zmátlo i takového Raye Coodera). O to větší bylo pro mne překvapení, co mi k tomu Moonshye napsala: „Je to jedna z mých nejstarších písniček, která ani na albu neměla původně být. Vždycky jsem věděla, že by měla znít jako někde v Maroku na poušti, ale sólově jsem ji nehrála, protože zněla jinak než v mé hlavě a ten zvuk jsem nedokázala sama vytvořit. Ale nakonec mě napadla proto, že kluci mají ve studiu hodně afrických nástrojů a Pavel hraje i africkou hudbu a vyzná se v tom, takže to vyšlo jako spontánní nápad, a je i hodně spontánně nahraná. Mám pocit, že teprve teď našla ta písnička svoji pravou podobu tak, jak měla znít, a to díky Pavlovi. On ji nahrál na nějaké kombo, na které prý v Africe hrajou, a zajamoval tam to sólo parádně…“
Na závěr vás chci pozvat na stream „koncertu“ Moonshye, která představí akustickou verzi písní z tohoto výborného alba. Ve čtvrtek 18.února (v 19.00) vystoupí v hudebním klubu Vrátnice v Rožnově pod Radhoštěm společně s Pavlem Šmídem. A nezbývá, než se těšit na živý křest alba, jenž se uskuteční (doufejme) po odeznění pandemie!
Viz. facebooková událost zde.
