Kterak standardy staví na nohy...
STAND(ards) Up

Kterak standardy staví na nohy…

STAND(ards) Up
zvuk
90
obal
80
hudba
80
83

To se sejdou ve studiu čtyři excelentní tuzemští muzikanti, kteří mají chuť si zahrát jazzové standardy, hlavně ty moderní, a hodlají tak natočit album s vírou, že potěší posluchače napříč generacemi. Takže projekt „STAND(ards) Up“ se před několika měsíci objevil vydaný jedním z protagonistů. A vskutku musí těšit všechny jazzofily…

Kvarteto, jež se svěžím způsobem chopilo deseti známých skladeb z moderní jazzové historie, tvoří navýsost zkušení, ostřílení instrumentalisté, získávající ostruhy např. ve formacích Milana Svobody a Jany Koubkové. Kytarista PETR ZEMAN nahrávku vydal a na jeho stránkách je možno album i poslechnout. Člen Gera Bandu a Kontrabandu natočil také tři výborná alba s vlastním kvartetem. A zde i hrají bubeník JAN ČERVENKA, který má za sebou také spolupráci s Alanem Vitoušem, Borisem Urbánkem a na poli vážné hudby s Vladimírem Franzem, a baskytarista FILIP SPÁLENÝ, jenž samozřejmě hraje s tátou Janem v jeho ASPM, a kromě třeba takových Sto zvířat a Jablkoně tvrdí muziku ve fusion-jazzové úderce Los Quemados. Čtvrtým členem je vibrafonista RADEK KRAMPL, žák Karla Velebného, zakladatel souboru Vibe Fantasy, člen ASPM Jana Spáleného, spolupracovník Luboše Andršta i např. Monkey Business. Taková sestava, pokud hraje s patřičnou chutí a nasazením, nemůže natočit špatnou desku…

Nejenže není špatná, je výtečná! Na ploše 61 minut zní fláky od Freddieho Hubbarda, Stochela Rosenberga, Milese Davise, Johna Coltranea, Keitha Jarretta, Leea Ritenoura a Horace Silvera, jež doplňuje slavný „Lover Man“. Ve všech vystřihnou Zeman a Krampl výživná sóla, leckde se blýsknou i Spálený a Červenka. Rytmika je hutná, šťavnatá, s předivem citlivých i eruptivních bicích a rozkvetlé basovky, místy úderné, s rockovým tahem. Nejvíc se mi líbí pojetí Davisových a Coltraneových skladeb, které tu zní od každého autora dvě, zatímco ostatní jsou zastoupeni jednou. Davisova „Freddie Freeloader“ pochází ze zásadního alba modálního jazzu „Kind Of Blue“, a naše kvarteto se soustředilo na svěží barevnost zvuku, kdy i kytara má zvláštní šťávu, evokující třeba výrazové mistrovství Johna Scofielda. „Milestones“ je o něco hutnější, však je z Davisova období, kdy byl ještě rozkročen mezi hard bopem a jazzovou modalitou. Zeman svoji kytaru osolil elektronikou, aby s hutnější zvukovou intenzitou podtrhnul odvahu se odvázat. Coltraneova pecka „Impressions“ vyznívá taktéž excelentně; nechybí syté imprese, ani hutná rytmika, dokonce strhující groovy, kytara zní frisellovsky vynalézavě, se sóly se tu vystřídají všichni aktéři. Na to navazuje „Resolution“ (z „Love Supreme“), zde s ještě vyostřenější vášní, s až jazz-rockovým ostřím, s úžasnými sólovými chorusy kytary a vibrafonu.

Ale i ostatní coververze stojí za poslech, pochopitelně i zde se naše čtveřice našla. Ať už je to křehká Jarrettova „Memories of Tomorrow“ či závěrečná balada „Peace“ (Horace Silver), v nichž zní akustická kytara, úvodní Hubbardova hardbopovka „Up Jumped Spring“ s řetězem skvělých sól, Rosenbergova svižnůstka „For Sephora“ či Ritenourova odvazovka „Rio Funk“, prokládaná melodickými pasážemi. A konečně v letitém hitu „Lover Man“, do kterého se zamilovali snad všichni jazzmani světa, exceluje netuctovým způsobem vibrafonista…

Petr Zeman STAND(ards)Up MOVIE