Kterak standardy staví na nohy...
STAND(ards) Up
zvuk90%
obal80%
hudba80%
83%Průměrné skóre

To se sejdou ve studiu čtyři excelentní tuzemští muzikanti, kteří mají chuť si zahrát jazzové standardy, hlavně ty moderní, a hodlají tak natočit album s vírou, že potěší posluchače napříč generacemi. Takže projekt „STAND(ards) Up“ se před několika měsíci objevil vydaný jedním z protagonistů. A vskutku musí těšit všechny jazzofily…

Kvarteto, jež se svěžím způsobem chopilo deseti známých skladeb z moderní jazzové historie, tvoří navýsost zkušení, ostřílení instrumentalisté, získávající ostruhy např. ve formacích Milana Svobody a Jany Koubkové. Kytarista PETR ZEMAN nahrávku vydal a na jeho stránkách je možno album i poslechnout. Člen Gera Bandu a Kontrabandu natočil také tři výborná alba s vlastním kvartetem. A zde i hrají bubeník JAN ČERVENKA, který má za sebou také spolupráci s Alanem Vitoušem, Borisem Urbánkem a na poli vážné hudby s Vladimírem Franzem, a baskytarista FILIP SPÁLENÝ, jenž samozřejmě hraje s tátou Janem v jeho ASPM, a kromě třeba takových Sto zvířat a Jablkoně tvrdí muziku ve fusion-jazzové úderce Los Quemados. Čtvrtým členem je vibrafonista RADEK KRAMPL, žák Karla Velebného, zakladatel souboru Vibe Fantasy, člen ASPM Jana Spáleného, spolupracovník Luboše Andršta i např. Monkey Business. Taková sestava, pokud hraje s patřičnou chutí a nasazením, nemůže natočit špatnou desku…

Nejenže není špatná, je výtečná! Na ploše 61 minut zní fláky od Freddieho Hubbarda, Stochela Rosenberga, Milese Davise, Johna Coltranea, Keitha Jarretta, Leea Ritenoura a Horace Silvera, jež doplňuje slavný „Lover Man“. Ve všech vystřihnou Zeman a Krampl výživná sóla, leckde se blýsknou i Spálený a Červenka. Rytmika je hutná, šťavnatá, s předivem citlivých i eruptivních bicích a rozkvetlé basovky, místy úderné, s rockovým tahem. Nejvíc se mi líbí pojetí Davisových a Coltraneových skladeb, které tu zní od každého autora dvě, zatímco ostatní jsou zastoupeni jednou. Davisova „Freddie Freeloader“ pochází ze zásadního alba modálního jazzu „Kind Of Blue“, a naše kvarteto se soustředilo na svěží barevnost zvuku, kdy i kytara má zvláštní šťávu, evokující třeba výrazové mistrovství Johna Scofielda. „Milestones“ je o něco hutnější, však je z Davisova období, kdy byl ještě rozkročen mezi hard bopem a jazzovou modalitou. Zeman svoji kytaru osolil elektronikou, aby s hutnější zvukovou intenzitou podtrhnul odvahu se odvázat. Coltraneova pecka „Impressions“ vyznívá taktéž excelentně; nechybí syté imprese, ani hutná rytmika, dokonce strhující groovy, kytara zní frisellovsky vynalézavě, se sóly se tu vystřídají všichni aktéři. Na to navazuje „Resolution“ (z „Love Supreme“), zde s ještě vyostřenější vášní, s až jazz-rockovým ostřím, s úžasnými sólovými chorusy kytary a vibrafonu.

Ale i ostatní coververze stojí za poslech, pochopitelně i zde se naše čtveřice našla. Ať už je to křehká Jarrettova „Memories of Tomorrow“ či závěrečná balada „Peace“ (Horace Silver), v nichž zní akustická kytara, úvodní Hubbardova hardbopovka „Up Jumped Spring“ s řetězem skvělých sól, Rosenbergova svižnůstka „For Sephora“ či Ritenourova odvazovka „Rio Funk“, prokládaná melodickými pasážemi. A konečně v letitém hitu „Lover Man“, do kterého se zamilovali snad všichni jazzmani světa, exceluje netuctovým způsobem vibrafonista…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..