Slovenský skladatel a saxofonista MIROSLAV TÓTH je jednou z nejpozoruhodnějších postav slovenské scény progresivního jazzu a hudební avantgardy vůbec. Před dvěma měsíci vydal na svojí značce Tothem Records digitální album „Muž v skafandri“. Jde o studiový záznam suity vzešlé z jeho stejnojmenné hodinové sci-fi video opery, která měla premiéru 8.března loňského roku v bratislavském kulturním centru A4, v Čechách pak 29.srpna v kompresorovně Dolu Hlubina v rámci festivalu NODO (Dny nové opery) v Ostravě.
Miro Tóth studoval na HAMU u Michala Rataje (proto jeho obliba elektronické, akusmatické a elektroakustické hudby) a na bratislavské VŠMU u Vladimíra Godára a Jevgenije Iršaie. V jeho kompozičních začátcích jej pak vedl Ilja Zeljenka. Jeho skladbu „The Quartet of Tentacles Reaching Out“ provedl dokonce slovutný Kronos Quartet! Je autorem jednoaktové opery „Záhada tyče“, též opery „Zázračná tyč pro úředníky ve veřejných institucích“ a čtyř video oper – „Zub za zub“, „Oko za oko“, „Tyč“ a „Muž v skafandri“. V loňském roce vydal se svojí slovensko-maďarskou formací Drť znamenité a silné album „Puntičkár“, na němž Tóth zhudebnil některé výroky bývalého šéfa StB, generála Alojze Lorence z jednoho bizarního rozhovoru z roku 2014. Je též uznávaným instrumentalistou v hájemství volné improvizace, konceptuálního a performačního umění. Ke svému vnímání takto širokého tvůrčího procesu Tóth říká: „Na jedné straně mi to dává svobodu nebýt svázaný, na druhou stranu mám potřebu hledat něco zapomenutého nebo zahrabaného někde pod kobercem vědomí.“
Opera „Muž v skafandri“, z níž vychází tato recenzovaná studiová nahrávka, je volně inspirovaná příhodami amerického kosmonauta Eugena Cernana (1934-2017) při jeho neoficiální, utajené návštěvě Československa v roce 1974. Jeho děda totiž pocházel z Kysúc a babička z jížních Čech. Cernan je dodnes posledním člověkem, jenž stanul na Měsíci jako člen vesmírné expedice Apollo 17. S sebou měl i československou vlajku, kterou pak o dva roky později vzal do vlasti svých předků. Tu pak daroval Astronomickému ústavu Akademie věd ČR. A ve městě Vysoká nad Kysucou najdete dnes dokonce jeho muzeum.
A samotný příběh opery, respektive suity? Planeta Země je zničená následkem globální katastrofy, přeživší lidé přesídlili na Měsíc. Po mnoha letech se ale jeden člověk rozhodne na rodnou planetu vrátit; sbalí si vlajku a vydá se na cestu za svými kořeny. Jenže může na této opuštěné planetě vůbec něco nalézt? A je doopravdy zcela opuštěná? A na to nabaluje Tóth, autor hudby a s prozaičkou Michaelou Rosovou spoluautor libreta, další existenciální i politické úvahy. Miroslav Tóth, který zde ovládá elektroniku a starý magnetofon, se pro realizaci obklopil zajímavými muzikanty. Andrea Miltner, britská tanečnice českého původu žijící nyní v Praze, a finský performer a hudebník Pasi Mäkelä, taktéž usazený v české metropoli, mají na svědomí pěvecké, či spíše řečeno recitativní party. Pozoruhodné je užití hned tří trombónů (Marton Kuna, Péter Magyar, Mikuláš Havrila) a zvuku virginalu (cembala z období pozdní renesance a raného baroka), na něž hraje světově uznávaná Monika Knoblochová. Sestavu doplňuje elektrický basista Márton Csernozsky.
Osm tracků alba spojuje kolážovitá směs sci-fi a analogových zvuků, samplů s rozdrcenými lidskými hlasy, elektroakustické změti, elektronické špíny, minimalistických postupů, žesťových témbrů či barokního kontrapunktu a v neposlední řadě až bizarního recitativu. Přesně takové hlasy slýcháváme ve snech, když se odvine onen výše zmíněný koberec vědomí. Pak jsou tu jedinečná překvapení, jež ta která skladba skrývá. V úvodním tracku „Gong“ je koláž trombonových a cembalových poryvů, zkreslených hlasů a elektroakustického bujení natolik hustý, že na to dvě uši nestačí. „Levitácia“ je sycena hutnými témbry i perlivým cembalem v zajetí elektronického prachu. „Pieseň nožíka“ s recitativem a téměř renesančním cembalem střídá „Tumor“ tvořený neustále se proměňujícím výrazivem od hymnických trombónů až po ostře rýpavou elektroniku. „Balet“ skrývá až odpudivě deklamovaný duet, stejně tak ve skladbě „Inkvizícia“. „Cintorín“ je zaplněn průzračným cembalovým zvukem a lahodnými trombonovými souzvuky, zahuštěnými elektronikou, odkud vyhřezne zpitvořený mužský hlas. A závěrečné „Tango“ se pak roztančí svižnými trombonovými sazbami…