Před dvěma měsíci vyšlo nové, v pořadí čtvrté album britského, respektive skotského HIDDEN ORCHESTRA. Jde o autorský soundtrack k puzzle adventure videohře „Creaks“, proto titul 2LP/CD/DG zní „Creaks Soundtrack“. Vyšel na značce Minority Records. A je to pecka!
Pražské studio Amanita Design uvolnila loňské léto svoji novou a skvostně vybroušenou videohru s tím, že soundtrack vytvořil Joe Acheson čili Hidden Orchestra. „Každá z postav ve hře je reprezentována jiným nástrojem – například výběrem různých citer pro hlavní postavu,“ vysvětluje Acheson. „Hudba ve hře odráží postup v čase v krásně ručně kresleném uměleckém díle hry a stává se tím složitější, čím jsou i hádanky komplikovanější.“ Poté autor uvádí příklady toho, jak jeho hudba zevrubně kopíruje herní nástrahy a obtížnost jednotlivých levelů: „Začínáme téměř v primitivním světě, kde je hudba většinou tvořena jednoduchými nástroji starého stylu (citery, flétny, bicí nástroje) a některými doma udělanými nástroji (laditelné zvonkohry vyrobené z rozloženého glockenspielu, harfa z kraječe vajec). Poté pokračujeme do gotického/barokního světa plného zvonů, varhan a sborů. Pak klasický svět, kterému dominují klavíry a strunné nástroje, a dále tu máme elektronický vesmír plný textur, rytmů, basových linií a melodií vytvořených na modulárním syntezátoru, a nakonec skončíme ve futuristicky temném a magickém universu plném basklarinetu.“
V průběhu komponování a tvorby soundtracku k různým levelům hry vzniklo přes šest hodin hudebního materiálu. Posléze byla tato masa podrobena rešerší a produkčím úpravám, až se vyloupnul celek s 21 tracky, z nichž prvních patnáct se dostalo na fyzické nosiče se stopáží 78 minut. Zbývajících šest se objeví coby bonusy ke stažení nebo jsou součástí celého balíku na těchto digitálních platformách.
Soundtrack nabízí kolekci skladeb, v nichž se mísí minimalismus, jazzové improvizace, elektroakustická a elektronická hudba včetně té experimentální či ambientu a noise. Však se také k Achesonovi připojili jeho tradiční spolupracovníci Poppy Ackroyd a bubenická dvojice Tim Lane a Jamie Graham, mezi dalšími aktéry najdeme i klarinetistu Tomáše Dvořáka, basklarinetistu Jacka McNeilla, violoncellistky Rebeccu Knight a Su-a Lee, perkusistu Aliho Tochera (zvonkohra, citery) či trumpetistu Phila Cardwella.
Je to umně mnohovrstevnatá, kontrapunkticky, výrazově a barevně bohatá hudba, jež posluchače od prvního tracku, noisové vlny, pohltí a nenechá vydechnout. Na své si tu přijde snad každý posluchač, který poslouchá dobrou hudbu napříč žánry. V „Atic“ může vychutnat elektroakustickou hmotu, klarinetový part i rytmické předivo a´la nu-jazz. „Three Islands“ s klavírem, zašpiněným klarinetem a elektrickým minimalismem evokuje legendární Tuxedomoon. V „Row“ okouzlí kalimba, harfa a citera plující po svižném rytmickém toku. V „Bridges“ se vznítí violoncello z elektronického tepu. Ve skladbě „Welcome To Towers“ bují zvonivý ambient, perkusivní linie ve zvukových prasklinách a gradující elektronické frázování. V „Tangle“ zní citera, basklarinet, perkuse, minimalistická rytmika a vše houstne a nabývá na intenzitě. Track „Learning Spy“ je prorostlý inženýrským rockem a vyostřenou minimalistickou rytmizací. V „Hutches“ duní vespod techno. A takhle bych mohl s chutí popisovat dění v dalších skladbách, než bych doputoval do finále, ke skladbě „One and One“. Tu tvoří dvě violoncella v jímavě ponorném a meditativním proudu pärtovské síly…
Tahle muzika je neoposlouchatelná!