Na prestižním britském labelu Leo Records vyšlo před čtyřmi měsíci další album dvojice KONTRABASSDUO STUDER-FREY. Zove se příznačně „ZIP“. Hudbu tohoto dua si musí každý posluchač odzipovat sám; nutné jsou k tomu zájem, vůle a jistá zkušenost s nonkonformní hudbou, jež experimentuje s neidiomatickou formou improvizace. Odměnou je neobyčejný zážitek…
Kontrabasové duo tvoří dva mistři svého nástroje ze Švýcarska. DANIELA STUDERA jsem tady již představoval v souvislosti s dvěma jeho předloňskými tituly na švýcarské značce HatHut, jež natočil se svojí formací Extended, respektive s Georgem Lewisem. PETER K.FREY patří také ke špičce švýcarských improvizátorů; začínal sice v rockové kapele Karl Ein Karl, ale nakonec exceloval po boku Markuse Eichenbergera, Christopha Gallia a Urse Voerkela (ten ale bohužel zemřel v roce 1999 po dlouhé nemoci ve věku pouhých 50 let). Novinka „ZIP“ je již šestým albem těchto dvou kontrabasistů, kteří spolu hrají více než dvacet let. U Leo Records je to album druhé; to předešlé „Zeit“ vyšlo v roce 2019 a obsahuje nahrávky z let 2004-2018, některé s hostujícími Jürgenem Freyem (klarinety) a Alfredem Zimmerlinem (violoncello).
Hudební obsah alba, jež tvoří sedm skladeb, spojuje téma zubů. Není to od věci. Hudba zde stejně tak trne, bolí, cuká sebou, je čistá i špinavá, pokrytá plakem s hemžícími zvukovými bakteriemi. Zuby jsou tady křivé, trojúhelníkové, půlkruhové, propadlé, lesklé, různě tvarované a trajektorizované. Hudba je tudíž proměnlivá výrazově, strukturou, texturou i dynamicky; pojí se tu niternost, kontrasty, zahušťování, chrlení, cezení, mikrotonální hlubiny, směšnosti, emoce, chvění, ztišení, prstění, smýkání, rozklad a ohýbání tónů, tříštění, skřípot, brunátnění, dronové proudy. To vše je výsledkem mnohdy nevybíravých útoků na samotné tělo nástroje, jeho znásilňování nejen prsty a smyčcem, ale také předměty preparace. Hra obou kontrabasistů je vášnivě fyzická, nepostrádající ale hluboké milostné zaujetí a bezpodmínečnou lásku…
