Cotatcha Orchestra osvícený elektronikou
COTATCHA ORCHESTRA: Bigbandová elektronika

Cotatcha Orchestra osvícený elektronikou

COTATCHA ORCHESTRA: Bigbandová elektronika
zvuk
100
obal
90
hudba
95
95

Hodně se o tom mluví, hodně se o tom píše, včetně Jazzportu. A po právu! COTATCHA ORCHESTRA natočil majstrštyk; už proto, že „Bigbandová elektronika / Big Band Electronics“ je mistrně dávkovaným kořením, nikoli hlavním prostředkem k dosažení samoúčelné progresivity. Album spatřilo světlo jazzového světa díky americkému vydavatelství Parma Recordings.

Nejdříve se objevila ochutnávka, singl „Billy´s Pilgrimage“ s vokálem hostující Lenky Dusilové, o němž zde bylo řečeno vše již před měsícem. Cinematická balada s nádherným klavírním sólem a chorusem trubky není až tak dramatická, jak by se od motivu, příběhu Billyho z Vonnegutových Jatek č.5, mohlo očekávat. Působí to na mne spíše jako taková vize světla ve tmě, snová vize ligotavé naděje někde za temným horizontem. Tedy nic na efekt…

Spojení masivního bigbandového zvuku s elektronikou není tak úplnou vzácností; tedy až na česko-moravské luhy a háje, kde si vybavuju vlaštovku v podobě spojení Concept Art Orchestra ještě s Partykou s nu-jazzovou formací nuBOX na albu „Bigbandtronics / Prague Edition“ z roku 2012. Jenže šestnáctihlavé těleso se svým duchovním otcem Jiřím Kotačou na to šel jinak; elektroniku nepoužil k posílení rytmické stránky, ale k zvukomalebnému probarvení převažující baladičnosti alba. Už ten fakt, že elektronické beaty znějí pouze v jedné jediné skladbě z devíti, je pozoruhodné. Jde o track č.3, „(Sarda)napalm“, který vychází ze spojení jména posledního asyrského krále s názvem vražedného vojenského prostředku; což je pouze zdánlivý nesmysl, neboť vypovídá, byť dost krutě, o střetu Středního východu se Západem.

Cotatcha Orchestra - Sen Sei

Syntetizovaný, pestrý zvuk, většinou ponorný, se postupně zahušťuje perlivou a posléze klokotavou elektronikou a hutnými dechy, aby při davisovském sóle Jiřího Kotače naplno vyhřezlo elektronické rytmizování. Rytmicky výrazněji se elektronika projevuje ještě v úvodní kompozici „Sen Sei“, v níž má sólový part altsaxofonista Marek Kotača, bratr Jiřího. A pak už se nádherně malují zvukové obrazy neobyčejné sytosti a výrazové pestrosti, korunované sólovými chorusy. V „Modal Song“ je to vedle Kotačovy křídlovky altsaxofon Radka Zapadla, v melodicky silném „Gloryhole Waltz“ excelují kontrabasista Peter Korman a pianista Martin Konvička, v „Nerf Nitro Throttle Shot Blitz“, třeskuté směsi orchestrální hutnosti a zvukomalby, sólují bubeník Kamil Slezák, basklarinetista Radim Hanousek a trumpetista Jiří Kotača. V lyricky zpěvné skladbě „For Ben“ zní Konvičkovo piano a Kotačova křídovka, v závěrečném tracku „A Very Old Lady Driving A Ferrari“ orchestr skotačivě, radostně, odlehčeně uhání, dokonce i swinguje; zde se blýskne hostující nizozemský trombonista Ilja Reijngoud.

Bravo, jazzová parto z Brna!

Cotatcha Orchestra - Sardanapalm