Podmanivé písně z bývalé tabákové továrny
KVASKOVA: Papierový drak
zvuk90%
obal80%
hudba90%
87%Průměrné skóre

Kdo byl někdy za kulturou ve východoslovenské metropoli Košicích, nemohl minout kulturní centrum Tabačka Kulturfabrik. V opuštěném prostoru bývalé tabákové továrny vznikla v letech 2009-2015 otevřená zóna pro prezentaci a produkci různých žánrů současného umění, od koncertů, divadelních představení, přes současné taneční umění, nový cirkus, až po výstavy, multikulturní projekty, interaktivní instalace, workshopy, přednášky a množství komunitních aktivit na úctyhodné ploše 2.500 m2. A před pěti lety tu začalo fungovat také hudební vydavatelství Tabačka Records. (Mimochodem vůbec prvním počinem bylo LP „Live In Tabačka“ japonsko-švédsko-maďarského tria Merzbow, Gustafsson & Pándi, čili záznam koncertu legend elektronického noise a volné improvizace z roku 2012!) Za finanční podpory slovenského Fondu na podporu umění vyšlo i letošní debutové album východoslovenské kapely KVASKOVA, jež se zove „Papierový drak“…

Skupinu tvoří od roku 2017 zkušení hudebníci Jaroslav Ďurček (kytara), Peter Mladý (baskytara), Ján Čura (bicí, xylofon, vokály) a autorem hudby i textů všech devíti písní na albu je zpěvačka Zdenka Kvasková, jež také hraje na syntezátor a melodiku. Mnohé písně zpívá rusínsky, což výraz ochucuje o nádech čehosi dávného, vzrušujícím způsobem až neuchopitelného. Ve spojení s melancholií a psychedelií baladických ploch ve střetu s energií a vypjatými emocemi hudba kapely evokuje sound a´la 4AD, díky zpěvaččině plnokrevnému i citově rozechvělému hlasu pak opojným způsobem především Cocteau Twins. Ale Kvasková nikoho nenapodobuje, to ani náhodou, dokáže být i šansonově tvárná či folkově prostá. Ale vždy vás zaujme svojí opravdovostí, nenuceností a šarmem.

Více než 35 minut plochy začíná i končí vrcholy. Úvodní, titulní „Papierový drak“ bobtná sugestivním, vrstevnatým zvukem proměnlivé dynamiky a hustoty, dřevnou psychedelií v úvodu, crimsonovskými kytarovými názvuky uprostřed a minimalistickými repeticemi na konci. Závěrečná píseň „Idem“ v sobě skrývá jemná i drsná zvuková mystéria, gradační oblouk a psychedelic drone jako codu. I v ostatních písních protagonisté pracují umně s náladami, jež vykreslují do všech nuancí, aniž by jakkoli tlačili na pilu. Dlouho jsem neslyšel tak pestrou, a přitom kvalitativně vyrovnanou a jedinečnou písničkovou kolekci. Příkladem ryzího rockového písničkářství je „Z rozkošu“, „Nebuď ma“ je sycena střetem ženského a mužského elementu a mystériem milostného opojení, „Dialky“ se noří do ambientní nálady, v „Zadumaj ša“ se snoubí šansonový projev s folk-rockem (a s nepřeslechnutelným, smyčcem hraným kontrabasovým partem hostujícího Igora Veverky, který mimochodem písně nahrál a zmixoval). A slyšte dál: „Chodec“ je výrazně šansonový, „Pripovidka“ posluchače očaruje psychedelickým oparem, výraznými zvukovými příchutěmi a náladotvárností, která lezou pod kůži, a „Kazišvit“ zaujme folk-rockovým hávem a pinkfloydovským riffem.

S každým dalším poslechem se vám budou písně skupiny Kvaskova čím dál hlouběji zavrtávat do hlavy, a už se jich hned tak nezbavíte…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..