Kolik jazzofilů u nás ví o jazzu z ostrova Kypru? Dostalo se mi možnosti nahlédnout do této scény díky vydavatelským aktivitám neziskové organizace A Vafea Jazz Projects a partnerského týmu AVJ Productions starajícího se o propagaci a distribuci alb umělců z jejich stáje. Většina z nich se již etablovala na mezinárodní scéně, a hlavně pak ve Spojených státech také žijí. Pod hlavičkou A Vafea Jazz Projects působí zpěvačky Oanna Troullidou, Christina Argyri, Ronja Burve (ta je z Lotyšska), kontrabasisté Michael Messios a Apostolos Sideris, pianisté Christos Yerolatsitis, Glafkos Kontemeniotis, Paul Edis (Londýn) a Daniele Gorgone (Itálie/USA), bubeník Ioannis Vafeas, vibrafonista Alexandre Gagatsis a saxofonisté Iacovos Parpas, Vasilis Xenopoulos, Charis Ioannou, Charis Kapetanakis a Grant Stewart (New York). Vezměte tedy za vděk malým trojportrétem skrze trojlístek signifikantních alb z kyperské jazzové líhně v průběhu posledního desetiletí…
GLAFKOS KONTEMENIOTIS – „Progress“ (2010)
Pianista Glafkos Kontemeniotis žije od roku 1988 v New Yorku a „Progress“ je jeho debutovým albem. Do letošního roku vydal ještě dva tituly, kde najdeme již takové borce jako jsou Joel Frahm, Marcus Maclaurine a Dave Meade. Ovšem již na této první, triové nahrávce s ním hrají výteční newyorští instrumentalisté. Bubeník Scott Neumann participuje jako sideman již na padesátce alb (Kenny Werner, David Liebman, Eddie Gomez…), původem Atéňan Apostolos Sideris, který ve Spojených státech dlí již od 17 let (od studií), spolupracoval kupříkladu s Clarencem Pennem, Lionelem Louekem, Rezem Abbasim a Leem Genovesem. Z kolekce 11 skladeb jsou pouze tři převzaté, zbytek je autorský. Jde o vzrušující směs energického straight-ahead jazzu, v němž se sólově vyznamenává též bubeník („Anthrozyte“, „Well You Needn´t“) i kontrabasista („A Mouth Ago“ a téměř extatické sólo v „257“), s monkovsky pojatými jazzovými baladami se značným pnutím díky kontrapunktu piana a rytmiky, kde doslova rozkvétají i kontrabasové chorusy („Seven Steps To Heaven“, „There Won´t Be You“, „Child Is Born“) či až meditativními, ponornými ve stylu cool jazzu („Progress“, „Clouds Of Doubts“). Mimochodem odkaz Monka je očividně patrný v hutně nabluesovělé parádě „All About Monk“ a ve vrstevnatě, nervně interpretovaném standardu „Beautiful Love“ s melodií zcela rozsekanou.
Hodnocení: 80%
IOANNOU / VAFEAS QUARTET – „Bridge Of Locks“ (2017)
Doposud na Kypru působící kvarteto tvoří absolventi Berklee College of Music v Bostonu tenorsaxofonista Charis Ioannou, pianista Dimitris Miaris, kontrabasista Greg Makamian a bubeník Ionnis Vafeas (ten mimochodem letos s vlastním triem natočil vysoce ceněné album „Catharsis“). Co však tuto čtveřici hlavně spojuje, je bývalá spolupráce s americkým saxofonistou, lídrem celé řady souborů a orchetrů, aranžérem a skladatelem Chrisem Byarsem, a to nejen ve Spojených státech, ale též při jeho kyperských a řeckých koncertech; Ioannou s ním hrál dokonce plných šest let jako stálý člen (2007-13)! Proto není divu, když autorství pěti ze sedmi tracků patří právě Byarsovi. Kyperčané hrají hardbopové svižnůstky bez skrupulí a bázně, stejně tak plnokrevně i obě balady. Sólové party saxu a piana jsou šťavnaté, sazby místy až zběsilé („Hot Dog“, kde se vyznamená i bubeník, a „Chess“), z křesla zdvihají také smyčcem hraná kontrabasová sóla a erupce bicích („West Fourth St.“, „Quick Turnaround“). Ioannouova kompozice „2nd Time Through“ má svěží latino nádech a opět si zde můžete vychutnat výtečnou hru kontrabasisty opět se smyčcem (však je Makamian také členem Kyperského symfonického orchestru a vystupuje i solo). Vůbec rytmika tu válí opravdu v americkém stylu, tj. elasticky, ale úderně a bez těžkého zadku. V baladách „Bridge Of Locks“ a standardu „We Could Make Such Beautiful Music Together“ mistrně vykresluje vzletnou melodii především saxofonista.
Hodnocení: 85%
VASILIS XENOPOULOS – „Dexterity“ (2019)
Saxofonista Vasilis Xenopoulos, absolvent Berklee College Of Music v Bostonu, nyní žijící v Londýně, vzdal tímto albem poctu legendárnímu jazzmanovi Dexteru Gordonovi. Kromě úvodní skladby „Dexterology“, která je autorská, je zbylých sedm Gordonových, a to vzácně hraných. A uchopených opět bez bázně a hany. Však se Kyperčan obklopil talentovanými hudebníky londýnské scény. Těmi jsou pianista Ross Stanley, kontrabasista Dario Di Lecce, bubeník Steve Brown a jako speciální host (ve třech skladbách) trumpetista Quentin Collins. Šlape jim to solidně, prostě hard bop jako řemen! Například „Montmartre“ s latino kořením, dravými sazbami dechů a šťavnatými sóly, „Society Red“ s příměsí tanga, svěží svižnůstka „Evergreenish“ či závěrečná straight-ahead jízda „Antabus“ musí uspokojit každého tradičněji založeného jazzofila! A neurazí ani toho avantgardnějšího. Třeba v milostné baladě „Tanya“ dosahuje Xenopoulos ař coltraneovské síly!
Hodnocení: 70%
