Bylo nebylo (nadále je) jedno polské sexteto z Vratislavi, jež se zove EABS. A z něho se před dvěma lety vylouplo navztekané kvarteto BŁOTO. To v létě 2018 natočilo ve studiu Grzegorze Skawinského (mimochodem člena legendární synth-popové kapely Kombi) debutovou nahrávku „Erozje“; ta pak vyšla letos na jaře. A jako logickou odpověď na jaderné hiphopové groovy a nekompromisní reflexi sociální a občanské nerovnosti, nárůstu xenofobní a rasistické nenávisti v polské společnosti, nacionalismu, policejní brutality a demontáže demokracie („To vše se děje před našima očima. Naše rodná půda právě teď eroduje…“) lze považovat s příchodem koronavirové epidemie novinku „Kwiatostan“ (Květenství). Ta vyšla 11.září na londýnské značce Astigmatic Records (ve spolupráci s varšavským klubem Jassmine) jako digitální album a limitovaný počet vskutku luxusně vyvedených vinylů (600 číslovaných kusů). Země se očišťuje, z bahna vyroste spousta květin…
Na třídenní kolektivní improvizaci kapely Błoto, z níž se zrodil nesmírně silný materiál pro nové album, se podílela čtveřice Marek Pędziwiatr aka Latarnik (piano, syntezátory), Pawel Stachowiak alias Wuja HZG (baskytara), Marcin Rak aka Cancer G (bicí, perkuse) a Olaf Węgier aka Książę Saxonii (tenorsaxofon). Tentokrát se k najazzlému, brunátnému hip hopu razantněji přimyká nu-jazz, power-jazz, čubčí fusion, drum´n´bass či house, přičemž především saxofon se ježí neo-bopem a občas i free jazzem; leckdy máte pocit, že nejde o tenora, ale sopránku puštěnou ze řetězu…
Každá z jedenácti skladeb je pojmenována po nějaké známé květině respektive rostlině. A každá má svoji unikátní tvář, barvu a vůni, popřípadě pach. A výraz naděje. „Rumianek“ (Heřmánek) je sycen minimalismem, ambientem a cool jazzem, „Rzepień (Tuřín) je směsí zvonivosti i zvukové špíny nu-jazzu a hip hopu, „Mak“ (jistě není třeba překládat) je plný industriální brunátnosti, „Oset“ (Bodlák) je naježený i rozrývaný drsnou rytmikou, rozvolněnou elektronikou a svéřepou cirkulací saxu, jakoby měla skladba doopravdy bodliny. A Błoto nemá zdaleka dost, jede nezadržitelně dál a rozdává hudební nápady plnými hrstmi. V tracku „Mlecz“ (Pampeliška) míchá drum´n´bass s ambientem, hard bopem, prvky fusion jazzu a rocku, v „Kaczeńce“ staví na dronovém základě skvělý power-jazz, „Chryzantema“ je výrazně melodicky výrazná s náznaky asijské melodiky, „Jaśmin“ je lahodnou easy-listenig jazzovou baladou s dominantním syntezátorovým partem, ve skladbě „Chabry“ (Chrpy) se vzrušujícím způsobem snoubí soudobá vážná hudba a´la Lutoslawski s nu-jazzem. Následující hiphopová „Hortensja“ je příležitostí pro hostujícího amerického rappera Toniho Saunu a závěrečná „Niezapominajka“ je výživným koktejlem (byť v necelých dvou minutách) drum´n´bassu, minimalismu a fusion.
Skvělá, osobitá a dobrodružná nahrávka! Z hájemství letošního moderního polského jazzu zatím bezkonkurenční…
Ostatně posuďte sami: