Hudební poezie i zvuková brutalita Davida Kollara
David Kollar

Hudební poezie i zvuková brutalita Davida Kollara

David Kollar: 10 Poems For Ronroco / Crime On the Bunny
zvuk
100
obal, booklet
100
hudba
100
100

V srpnu vyšlo nejen nové společné album prešovského kytaristy a skladatele světového věhlasu DAVIDA KOLLARA s Arvem Henriksenem „Unexpected Isolation“, jež jsem tu již recenzoval, ale také sólová novinka, a to dokonce 2CD! Ostatně o nahrávce „10 Poems For Ronroco / Crime On the Bunny“, jež také vznikala v první vlně koronavirové pandemie, jsem už před časem informoval

Obsahem prvního CD je kolekce drobných skladeb – „10 Poems For Ronroco“. Jde vskutku primárně o poezii, neboť Kollar se nechal inspirovat básněmi, respektive jednotlivými verši z básní Valerije Kupky, které tak daly i titul jednotlivým skladbám. Je navýsost chvályhodné, že básně jsou otištěny v bookletu, takže posluchači je umožněn vskutku ten nejhlubší ponor. Když se zaposloucháte, opravdu stanete na břehu a rozechvěni, v hlavě tep vzrušeného srdce, čekáte na příliv. Cítíte smutek a jste doslova zaléváni nostalgií a emocemi, když pozorujete slzy stékající po stromě. Putujete z minulosti do současnosti, ale ozvěna starobylosti je stále přítomná, nelze jí uniknout, takže někde v měsíční noci vás opět přepadá prchavá představa, že odhrnete závoj tajemství, ale ta už jen zoufale mizí do rána. Nebe chrlí hvězdy a ty vířivě padají na zem, že není ani čas si něco přát. A slzy ztuhnou tam někde, kde je nebe všude pomalované žlutými barvami. Na Zemi pak sestoupí božský paprsek… Kollar pracuje s výraznými melodickými motivy a riffy, dynamikou, zvukovými barvami a kontrapunktickým či souzvučným vrstvením ronrocového pizzicata a smyčcových dronů barytonové akustické kytary. V závěrečném tracku (a nejdelším – 4:38) dostává hodně prostoru neobyčejně melodická trubka hostujícího Erika Truffaze; naděje se zjevuje zvolna, nesměle, zprvu bolestně, nakonec ale triumfálně. To se trubka zdvojí a zazní dokonce něco jako barokní fuga…

Druhý disk otevírá desetiminutový, místy rockově brunátný výron „Crime On the Bunny“, který způsobil Kollarův nález plyšového medvěda v lese, jenž vypadal jako brutálně znásilněný a zavražděný. Krvavé, šťávami nasáklé mysterium zločinu tvoří magmaticky zahuštěné kytary, jež v závěru ústí do minimalismem protkaného monolitu. Vše je umocněno drásavou elektronikou (Arve Henriksen) a hutnými bicími (Pat Mastelotto), které tu ve střední části dokonce drtivě osamí.

David Kollar / Pat Mastelotto / Arve Henriksen - Crime on The Bunny

Kollar se také nechal inspirovat skladatelem Krzysztofem Pendereckim a experimentální zvukovostí kompozice „Polymorphia“. Proto se jeho dvoudílná skladba zove příznačně „Coronomorphia“ a vznikla mistrovskou hrou smyčcem na barytonovou akustickou kytaru. V této technice Kollar dosahuje mistrovství, jež nemá široko daleko v hudebním světě obdoby. V „Coronomorphia I.“ vytváří plíživý zvuk pozemského fatalismu, z něhož se vzdouvají hlasy jiných světů; dochází ke střetu a závěrečné změti. „Coronomorphia II.“ je zahalena zprvu do ambientního hávu, kterým ale pozvolna prostupuje hrozba války světů skrze nemilosrdnou dynamizaci zvukové masy.

Podstatnou plochu druhého CD tvoří bezmála třiapadesátiminutová terénní nahrávka „The Sound Behind the House“, již Kollar pořídil v 5.00 ráno tři metry od domu rodičů, sevřeného koronavirovou pandemií. Vznikla tak naturální kompozice zpěvu ptáků a dalších zvuků, jež naplňují čerstvý vzduch, vzduch naděje v normálnost, ve vítězství života a víry v něj skrze pokoru k Přírodě…