Zírám, jak se festival Jazz goes to town přeměnil, hlavně po dramaturgické stránce. Kapely ražení, které se tu objevují, před těmi mnoha lety, kdy festival ještě pamatuji, opravdu nebývaly zvykem. Ale není to na škodu, je dobré dát prostor i této hudbě a klasických jazzových festivalů je dostatek.

KIN nás od začátku nešetřili a začali neuhlazeně a hlavně free. Pak se třeba na chvíli sešli a dění na pódiu začalo dávat smysl, aby se opět vše rozbilo. Zpočátku to bylo velmi komorní, v postatě takový klid před bouří. Michaela Turcerová se již předchozí den představila na saxofon a dala tušit, jaké hudbě se věnuje s KIN. Na svůj nástroj cvrliká, pidliká a vyluzuje různé zvuky a dotváří tak obraz hudby, kdy v jednom momentu je v popředí elektronika, pak zase šílené zvukové experimenty.


Jakub Švejnar se nebojí chopit smyčce a hrát s ním na činely, aby pak všechen tenhle hluk a zvuk byl smeten a zapomenut metalovou smrští, která se na pódiu rozpoutá. A pak se zase vše rozbije a takhle to proběhne ještě několikrát. Definovat styl KIN je nelehké, řekl bych, že je to takový free jazz říznutý math rockem. Kdyby to bylo obráceně, asi bych se bavil ještě více, takhle to u mě zafungovalo jen někdy. Na další setkání s KIN se však docela těším a budu zvědav na jejich vývoj.

Dalšími účinkujícími byli Chromb! z Francie a ti se s tím od začátku nepárali. Začali rovnou nářezem, k tomu ječeli a pak začali čistě zpívat při ryze akustickém podkladu. Do toho přidali elektronické ruchy a vrátili se zpět k rockovému nářezu. Dal bych ruku do ohně, že chlapi hodně poslouchají zeuhlové legendy (Magma, Dün, Art Zoyd…), které jim slouží jako inspirace. Vřeštění a rockové hlomození, pak najednou piano vytasí romantický motiv, sekané technické pasáže, zpívají všichni členové kapely, je to prostě úlet a naživo skvělý. Tu a tam mi na mysl vytanou i slovutní Mars Volta. Bere se tu odevšad a docela to funguje. V živém provedení je ta energie doslova živočišná. 

Další z pohledu dramaturgie velice zajímavý večer na Jazz goes to town, který mě opět překvapil. Na KIN budu potřebovat ještě nějaký čas, abych je vstřebal a Chromb! mě potěšili, protože prog rock mi je blízký ve všech jeho různých podobách a z jejich vystoupení jsem měl pocit, že tomuto žánru jsou nejblíže.

Fotky: Lukáš Veselý, Helena Herzánová

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..