Čtvrteční večer 26. ročníku JGTT byl ve znamení kontrastů. Dramaturgicky se jednalo o velmi zajímavou a možná i odvážnou volbu a pro diváka tak mohl vzniknout nečekaný oříšek. 

Festival první projekt představil takto: „The Shape of Jazz to Come (název slavné desky Ornette Colemana, která se považuje za první free jazzové album) je nový projekt, na který bychom rádi navázali i v dalších ročnících. Pro letošní rok jsme vybrali pět talentovaných a osobitých umělkyň mladé generace, které se na tři dny stanou rezidentkami JGTT, nazkouší vlastní skladby a provedou je v rámci čtvrtečního koncertu“.

Michaela Turcerová – saxofon, Jana Havláková – housle, Lucie Páchová – zpěv, Klára Pudláková – kontrabas a Anežka Nováková – bicí. To byla sestava projektu, ve kterém se umělkyně opravdu nechaly inspirovat free jazzem.

Jejich hudba byla velmi abstraktní, pro nepřipraveného posluchače zřejmě až provokativní. Já se bez mučení přiznám, že to pro mě bylo také poněkud velké sousto a chytal jsem se pouze tam, kde se ženy sešly spolu a všechny nástroje hrály unisono, včetně hlasu Lucie, který je mimochodem nádherný. Ta se projevovala všemi možnými způsoby, vzdycháním, skřeky, křičením, sketem a nakonec také i zpěvem. Její vokální projev byl nápaditý a pro mě byl středobodem vystoupení a jeho vůdčím elementem. Nejsilnějšími momenty koncertu pro mě bylo využití lidových motivů.

Jak jsem již naznačil, dnes večer se setkaly dva úplné protipóly scény. Pokud máte rádi řekněme mainstreamovější jazz, tak první projekt vám nejspíše nebyl po chuti. Pokud se vyžíváte spíše právě v avantgardě, může vám druhá kapela přijít poněkud standardní a do jisté míry nepřekvapivá.

 

Organic quartet netřeba dále představovat, na scéně se jedná o etablovaný soubor a i u nás na Jazzportu se s nimi můžete setkat, například v nedávné reportáži z pražského Jazzdocku

Ještě než začal koncert, Ondra dostal pořádnou ránu od svých hammondek. Naštěstí se mu nic nestalo a na koncertu a jeho výkonu se tento nepříjemný incident nijak nepromítl. Kapela volila osvědčený a živým hraním prověřený materiál, o čemž svědčí v podstatě totožný playlist, jako právě při květnovém koncertu v Jazz docku a vlastně i podobný průběh celého vystoupení.

Hudba Organic quartetu mě baví a je příjemné sledovat civilní vystupování všech členů, hlavně pak Ondry, který koncerty vkusně moderuje. Po opětovném zažití jejich koncertu v krátké době se mi však do hlavy vkrádá pocit, že v jejich hudbě postrádám moment překvapení. A to jak v dobrém, tak špatném. Jednalo se o standardní vystoupení plné kvalitních sól, vytříbené interakce mezi členy kapely a úsměvů. Je vidět, že je baví být spolu na pódiu a předávat tu pozitivní energii, kterou svou hudbou vytvářejí. V závěru mě potěšilo zařazení pecky Jazz Crimes od Joshuy Redmana, kterou kluci hrají opravdu skvěle. 

Chtěl bych se zamyslet nad tím, kam směřujeme v kontextu jazzové či improvizační hudby, protože hlavní myšlenka festivalu mě k tomu neustále provokuje. Shrnul bych to snad jen tak, že každý z pólů hudebního spektra, které nám bylo tento večer představeno, má své neoddiskutovatelné místo a bude mít i své příznivce. Každý ať si vybere, co mu je bližší. A tak je to správně!

Foto: Lukáš Veselý, Helena Herzánová

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..