Druhý den již na 26. ročníku festivalu Jazz goes to town jsme měli tu čest setkat se se dvěma velmi zajímavými formacemi ve studiu divadla Drak.

Celý večer začal Samuel Blaser (trombón) se svými spoluhráči Marcem Ducretem (kytara) a Peterem Brunnem (bicí). Jednalo se o nesmírně zajímavou, z velké části improvizovanou hudbu, která měla hlavu a patu, smysl a nějakou nosnou myšlenku.

Chci tím prostě říct, že na mě to fungovalo, i když místy muzikanti celý koncept řádné rozbili a hráli jeden přes druhého, přesto to ale mělo koule a dávalo mi to smysl. Celý koncert měl neuvěřitelný vibe a na triu byla patrná brilantní sehranost a napojení. Neustále se poslouchají a konverzují spolu pomocí svých nástrojů, odpovídají si a vytvářejí tak neopakovatelné momenty přímo v přítomném okamžiku.

Pro mě to byla meditace v chaosu, který se na nás občas valil z pódia. Velmi mě bavil expresivně hrající Peter Brunn, obzvláště když hrál zrovna třeba holýma rukama. Koncert, který se těžko popisuje slovy, protože kouzlo této hudby je právě v onom daném okamžiku, kdy je tvořena. Buď vám to sedne, nebo ne.

Druhou formací, která se tento večer představila, byl kvartet Soukup/Procházka/Uhrík/Švejnar, hrající taktéž převážně autorskou hudbu. Musím přiznat, že mi trvalo o poznání déle, než jsem do jejich hudby pronikl, možná proto, že skladby se dosti lišily v závislosti na autorovi.

První dvě od Vojty Procházky na mě nějak nezafungovaly, na kontrasty hluku a akustického vyjádření jsem se bohužel nenapojil. Následovala kompozice od Luboše Soukupa, kde se epesním sólem blýskl Rasťo Uhrík a od té doby mě hudba kvartetu vtáhla a začal jsem si koncert užívat.

Následoval pro mě asi pomyslný vrchol v podobě skladby Trip od R. Uhríka. V jejím úvodu po pár tónech někdo v publiku zašeptal Keith Jarrett… Opravdu to byl krásný zasněný trip, romantická skladba, která mě zcela pohltila. Došlo pak ještě třeba na Times Square od Ornetta Colemana a pánové se s námi rozloučili baladou na závěr.

Nakonec také velice vydařený koncert a v divadle jsme byli svědky skvělého večera, který představil jednu z tváří moderního jazzu a improvizované hudby.

Fotky: Ester Šebestová, Helena Herzánová, Tereza Chárová

 

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..