Na svém prvním společném albu „Illusion Of A Separate World“ jakoby DAVID KOLLAR a ARVE HENRIKSEN již před dvěma lety předjímali pandemii; jenže nyní to není iluze, ale drtivá realita. A té odpovídá jejich druhé album, jež v srpnu vyšlo opět na značce Hevhetia; zove se příznačně „Unexpected Isolation“. Protože ani oni nemohli očekávat, že svět bude separován od normálního života takovým způsobem…
První vlnu koronavirové pandemie a následné plošné karantény (tedy jak kde, ale v případě kultury to platilo stoprocentně) Kollar naplno využil k intenzivní studiové práci a nahrávání jejích plodů. Ostatně píšu o tom zde. Ačkoli jeho sólové album „Sculpting In Time“, na kterém se ovšem jako host podílí mimo jiné též Henriksen, spatřilo (ještě) světlo světa teprve loni v prosinci, label Hevhetia v osobě Jána Sudziny neváhal a „koronavirové“ nahrávky vydal. A udělal navýsost dobře! Nejen proto, že zakrátko na to se Kollarovo jméno objevilo mezi držiteli výročních cen Televizní a filmové akademie na Slovensku za nejlepší filmovou hudbu roku 2019 (bylo to k filmu „Punk is Now!“), takže je nadstandardně zviditelněno…
Přiznám se, že jsem byl seznamován průběžně s procesem tvorby nových nahrávek. Přiznám se, že Davida považuju za svého dobrého přítele, a to nejen skrze hudbu. Přiznám se tudíž, že moje recenze bude mít poněkud jiný charakter. Nicméně jsem přesvědčen, že z toho bude jasně vyvěrat můj názor i coby recenzenta, že „Unexpected Isolation“ je výtečné a nadmíru vydařené album. Vlastně mimořádné. A to po všech stránkách…
Začněme hned obalem. Podílel se na něm mimo jiné prešovský výtvarník Štefan Šoltis, kterého jsem měl možnost vidět při site-specific akci v srpnu v Košicích na Hevhetia JazzBus, kdy při sólovém koncertu Kollara vytvářel pomocí jízdy na kole abstraktní výtvarné dílo. Ostatně většina alb z Hevhetie se vyznačuje nadprůměrně vyvedenými obaly, takže nic nového pod sluncem. Ovšem hudební obsah překvapuje s každým novým počinem tohoto vydavatelství. Nikoli co do kvality hudby, neboť v tomto směru neznám žádnou, byť jen průměrnou nahrávku z jeho produkce, ale tím, že má ve svém portfoliu celou řadu tvůrců, kteří laťku vytrvale posouvají výše a výše. A David Kollar patří mezi ty nejvytrvalejší, nejumanutější a nejpracovitější. A před vydavatelem Sudzinou jsem pak nucen smeknout dvojnásob, neboť jeho filozofií je kvalita obsahu, a to bez jakéhokoli náznaku komerční úlitby; jako buldok se zakousne do projektu, za kterým si stojí, a pak už ho nic a nikdo nezastaví…
Bezmála 57 minut (tedy téměř o deset minut delší stopáž než v případě předchozího alba) vyplňuje kolekce 18 umně neprotahovaných skladeb. Jde o zvuková melodramata, v nichž se střetává krása i ošklivost, naděje i apokalypsa, meditace i fatální zneklidnění, strach. Téměř při každé skladbě běhá mráz po zádech. Ačkoli oba aktéři využívají naplno elektroniku v rozsahu (s nadsázkou) menších Dukovan, jejich hudba zůstává lidsky vřelá, přirozená, a tudíž i emocionálně pravdivá i při vypjatosti. Najdete tu lahodný ambient ve spojení s niterným výrazem trubky (úvodní „Word For Word“, také track č.14 „Abbastanza Strada“), ambientní témbry s kytarovým chórem („Catalunya“, „Lonely Man“), ataky zneklidňujícího noise až industrialu („Covidication“, „Morphing Diagnosis“, „Unexpected State“), hrozivévé drony či hororově elektronické zvuky v kontrastu s lidskou modlitbou prostřednictvím spirituálně uchopené trubky a´la šakuhači („Keep Distancing“, „Without Saying Goddbye“ plus navazující „Social Breathing“), hrůzné, mrtvolné elektronické sliny umocněné bijícími zvony („In the Time Of Plague“), pärtovský ponor („Ceasura Transparent“), rytmické až polyrytmické předivo se smyčcovým podložím („Boxed Heart“) a frippovskou kytarou („Modular Breathing“) a syntezátorovým úpěním v neposlední řadě („Bacteria vs Virus“).
A když už si myslíte, že vás nic nemůže překvapit, vše dosud slyšené se sleje do závěrečné trojice tracků, a to v nové, neslýchané kvalitě! Ve skladbě „In Absentia“ protagonisté dosáhnou na samé dno ambientu a vrchol vzletné melodie, v „Life vs Death“ ďáblův dech nakonec vytlačí chorál trubky a kytary hrané smyčcem (v tomto způsobu hry Kollar dosahuje neobyčejné síly výrazu!), ve finále – „In the Near Future“ – vítězí život, naděje, víra…
Víra, ať už v cokoli, vždycky zvítězí. A cestou k ní je poctivá, pravdivá hudba. Jako tato, jež zní na novém albu Davida Kollara a Arveho Henriksena!