Jak jsme vás již informovali, ve dnech 19.23.srpna se v Košicích uskutečnil HEVHETIA SHOWCASE JAZZBUS 2020. Neobyčejně agilní (a co do setrvání ve kvalitním obsahu buldočí) východoslovenské vydavatelství Hevhetia jej připravilo s dlouholetými polskými partnery Jazovia Gliwice a Voicingers Źory. A je fér tyto organizace odkrýt lidsky, protože se za nimi skrývá trojlístek obdivuhodných lidí, kteří dokázali porazit i pandemii Covidu-19: Ján Sudzina, Krzysztof Kobyliński a Grzegorz Karnas. Ačkoli se mnozí z hudebníků nemohli nakonec zúčastnit (např. Erik Truffaz, Arve Henriksen, Port Mone Trio, wESTAMAN), série koncertů, workshopů, výstav, přednášek, diskusí, uměleckých instalací, odborných a obchodních jednání hudebních profesionálů, umělců a publicistů byla hutná, šťavnatá a přínosná. A letos jsem já osobně cítil ještě bezprostřednější vřelost, hlubší empatii a hlad po lidském kontaktu…

Stisky a objetí

Ján Kopčák

Celé dění se soustředilo do prostoru Kasárne/Kulturpark. Hladové diskofily sytila nabídka labelu Hevhetia v ALFA Music Halls a opojný HevehtiaAntik v Pavilonu Oscar. V Pavilonu November, kde byl umístěn vzorový audiofeel, přednášely a prezentovaly nové nahrávky výrazné hudební osobnosti. Odborné přednášky, diskuse, workshopy a samozřejmě showcase a hlavní koncerty naplnily čilým ruchem sály v ALFA Music Halls.

Začalo to ve středu 19.srpna obědem a prvními stisky rukou a objetím lidí, kteří se opět setkali tam, kde je jim dobře. Miluji tyhle okamžiky, jež skýtají přísliby. Mívám pocit, že s mnohými kolegy jsem se viděl docela nedávno, a nikoli celý rok, dvanáct měsíců. Do tohoto radostného halasu vplouval saxofonový hlas Jána Kopčáka.

Cesta na Sever

„Pracovní“ část pobytu začala přednáškou akordeonisty a publicisty Petera Katiny. Nejdříve prezentoval svoji výtečnou knihu „Hudba inak“, posléze nám nechal nahlédnout do bohatého světa především norské hudby. A tak v jeho přednášce „Nordic“ v rámci řady Music ZOOM bylo řečeno, že čtyřmi hlavními pilíři tamní hudby je středověká a lidová hudba, romantismus, experimenty vycházející mnohdy až z bizarních fúzí a samozřejmě jazz. Zazněla až neuvěřitelná čísla – v pětimiliónovém Norsku patří minimálně k evropské jazzové špičce na sedm desítek kytaristů a na 60 pianistů! Zazněly ukázky např. z alb Susanny Wallumrød („If Grief Could Wait“, ECM 2012), dvojice Synnøve Rognlien a Frank Kvinge („Wild Birds“, Losen Records 2012), Terje Gewelta („Oslo“, Resonant Music 2009), Inger Marie („My Heart Would Have a Reason“, Stunt Records 2009), Ketila Bjørnstada s Jonem Christensenem („Remembrance“, ECM 2010) či Stiana Carstensena („Farmers Market“, Winter&Winter 2000). Nechybělo ani živé provedení skladby „Flashing“ skladatele Arne Nordheima, již Katina natočil v roce 2006 na stejnojmenné album, první na značce Hevhetia.

Solo, duo

První ze tří středečních koncertů patřil pianistovi Jánu Hajnalovi, jehož předchozí album „Bartók´s Room“ z roku 2017 jsem tady recenzoval. Tentokrát v sólovém recitálu představil album nové, jež se zove „Dedication“, a na němž se podílejí dvě výrazné osobnosti evropského jazzu – Wolfgang Lackerschmid a Gerd Dudek; samozřejmě recenzi chystám. Hajnalovo vystoupení bylo swingově jiskrné i baladické, nechybělo ani boogie-woogie či blues. Pianista bohatě rozvíjí témata, střídá dynamiku úhozů, vykresluje melodii, mění výraz. Tu má blízko k Ellingtonovi, onde k Monkovi…

Poté přišel čas pro dvojici Szymon Klima & Dominik Wania. Zatímco Klima jazzovou Evropu doslova převácoval mimo jiné svým pětihlavým projektem „Folwark“, nyní vstoupil se svými klarinety do niterného i vypjatého dialogu s pianistou. Ukázky z jejich čerstvého alba „Fantastico“ (recenze bude také) se mi nesmírně líbily; už proto, že podíl basklarinetu, pro který mám slabost, se oproti minulosti podstatně zvýšil. Oba aktéři pracují s dynamikou, výrazivem, emocemi a inspiracemi folklórními, expresionistickými, romantickými či freejazzovými vskutku strhujícím a jedinečným způsobem. Jejich dialog nemá hluchých míst a je sycen neobyčejným napětím; zvláště patrné je to v častých kontrastech mezi mnohdy až krystalicky čistým pianem a dramatickým klarinetem. Klavírista ovšem umí být též hrubý, a nebojí se ani preparace nástroje a dalších způsobů experimentálního hraní.

Soul, gospel, blues

Závěrečný koncert toho dne, jenž přivedl na pódium americkou zpěvačku Chandu Rule a její rakousko-britsko-českou kapelu Sweet Emma Band, byl naopak plný bezprostřední radosti, empatie a totální bezelstnosti ve jménu soulu, gospelu a blues. Zazněl především repertoár z letošního alba „Hold On“, jež vyšlo v květnu na rakouském nezávislém labelu PAO Records. Zpěvačka disponuje šťavnatým, emotivně plnokrevným hlasem, a kolem sebe má syrově znějící dechovou sekci (Osian Roberts – tenorsax, Paul Zauner – trombón a trumpetista Franz Hackl, jenž nahradil Maria Roma), spolehlivého bubeníka Christiana Salfellnera a nesmírně citlivého hammonďáka Jana Kořínka. Ten podal neskutečný výkon; jeho varhany zpívaly, mluvily, křičely, modlily se. S nadsázkou jsem se po koncertě v kuloárech vyjádřil, že Ondřej Pivec by si mohl roztrhat občanku a vrátit školné (Ondro, promiň!).

Zelený festival, středověk a vzpomínka

Středa 20.srpna začala již v 7.00 ráno tříhodinovým živým vysíláním Rádia Devín s festivalovými hudebníky a hosty (Ján Sudzina, Skyva, Edo Klena, David Kollar a další). Enormně mne zajímalo diskusní fórum na téma „Jak zorganizovat zelený festival“, tedy co nejekologičtěji. Resumé? Zapsal jsem si: Neexistuje zelený festival! Odpoledne proběhly ještě dvě hodiny živého vysílání Rádia Devín, kdy se ke slovu dostali třeba Krzysztof Kobyliński, Peter Katina, Ján Hajnal, Miroslav Haľák a Ján Sudzina. Mimochodem Rádio Devín je slovenská obdoba naší Vltavy a setkal jsem se u slovenských kolegů s projevy údivu nad tím, jak se mění naše kulturní věřejnoprávní stanice. Ale to jen tak na okraj…

Krzysztof Kobyliński s Janem Veľbackým a Sylvia Urdová pak představili dva pozoruhodné počiny labelu Hevhetia, jež představují hluboký průnik do staré hudby. Pianista Kobyliński vydal autorské album „Spero“ společně s vokálním souborem Voces Gregorianae Cassovienses pod taktovkou a uměleckým vedením Veľbackého; jde o eklektickou fúzi jazzu a středověké hudby. Tyto lahodné spirituální ženské hlasy jsme si v minulosti mohli vychutnat již na albu „Rorate Caeli“ se saxofonistou Adriánem Harvanem. Soudě dle ukázek se zdá být nový projekt stejně zdařilý; samozřejmě jej budu recenzovat. Druhým počinem je autentická středověká a polyfonní hudba na albu „Verbum Bonum“, a to v podání smíšené vokální čtveřice Schola Minor a hostujících poučených instrumentalistů pod taktovkou Sylvie Urdové. Recenze bude vbrzku také následovat…

Několika svými slovy jsem přispěl v úvodu k „Setkání se Zdeňkem K.Slabým“, který bohužel vloni odešel z našeho pozemského života. Ono „setkání“ spočívalo v uvedení dokumentárního filmu, natočeném při oslavě Slabého devadesátin v pražském Kaštanu, jež zorganizoval jeho syn Petr Slabý, a při křtu alba „25 let“ Zapomenutého orchestru Země snivců. Ve filmu, který natočila Petra Verzichová na popud Petra Slabého, vystupují také některé z kapel, jež před třemi lety složily hold kocourovi Vavřincovi. Milé setkání…

Na nebi polské hvězdy

Festivalové dění se mělo posléze přemístit do Kunsthalle, kde se kromě otevření výstavy prací studentů Fakulty umění Technické univerzity Košice „No More Errors!“ měly odehrát dva unikátní koncerty. Jenže zasáhl koronavirus. A v případě běloruského tria Port Mone také události ještě horší. Škoda, moc jsem se těšil na jejich nový projekt „Whisper“, který je jedinečný už tím, že vznikl díky výhradně čisté energii. A norský wESTAMAN také sliboval v prostředí bývalé plavecké haly jedinečný zážitek…

Nakonec se uskutečnil jeden hlavní koncert, a to v Kasárňach/Kulturparku. Na pódiu stanula improvizovaná polská sestava pod názvem Voicingers AllStar Band. Nejdříve v triu Pawel Kaczmarczyk (piano), Max Olszewski (bicí) a Alan Wykpisz (bass). Poté se přidal vokalista Grzegorz Karnas s improvizací se střípky písně a se zběsilostí v srdci. Posléze se připojil kytarista Jakub Mizeracki, takže sound nabobtnal hutným jazz-rockem. Posledním členem hvězdného bandu byl francouzský zpěvák Manu Domergue, jenž také hrál na melafon; to je jakýsi kříženec trubky, horny a trombonu, který se v jazzu a hudbě obecně objevuje zřídka. Ovšem jako vokalista společně s Karnasem způsobili doslova vokální lavinu, v níž variovali nejen jazzová témata, ale také šansonová a dokonce bachovská. A když Karnas spustil „I´ll be your friend, I´ll be your lover“, celé kvinteto vzkypělo až k jazzovým orgiím…

Více než příslib do druhé poloviny Hevhetia Showcase Jazzbus 2020!

(Foto: Veronika Židová, Adriána Šedová, Matúš Molnár)

2 komentáře

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..