Čtyři roky mateřství, těhotenství, dva potraty, těžce nemocný otec a nakonec výbuch té nejsilnější lásky – to vše vtiskla do svého třetího alba americká pianistka a skladatelka CATHLENE PINEDA. Dostalo název „Rainbow Baby“; „duhové dítě“ je dítě, narozené po onom martyriu. Materiál pro album, jež vyšlo 5.června na značce Orenda Records, začala Pineda komponovat po druhém potratu a dokončila po narození onoho duhového dítěte…
Cathlene Pineda patří k nejzářivějším hvězdám současného kalifornského jazzu. Navzdory mládí se v jejím portfoliu skví taková jména, jako Charlie Haden, Bobby Bradford, Dave Douglas, Wadada Leo Smith, Vinny Golia či Joe LaBarbera. Debutové autorské album jí vyšlo v roce 2014 („A Week´s Time“), o dva roky později definitivně prorazila výtečnou nahrávkou „Passing: A California Suite“. Spolupracuje s tanečními soubory a společnostmi (včetně Big Show Dance Company a Merce Cunningham Dance Studio New York), skládá pro loutkáře, animátory a vizuální umělce.
Nové album natočila v kvartetu s výkvětem West Coast scény – trumpetista Kris Tiner se na této scéně pohybuje již dvacet let (Wadada Leo Smith, Nate Wooley, Jamaaladeen Tacuma); dále jej tvoří bubenice Tina Raymond (improvizační scéna v Los Angeles, David Binney, Jeff Parker, Art Lande) a kontrabasista David Tranchina, žák Charlieho Hadena, který hrál třeba s Benniem Maupinem, Bobem Mintzerem a Bobbym Watsonem.
Album začíná vlastně od konce – devítiminutová skladba „1Nine“ odkazuje k narození duhové dcery dne 1.ledna 2019. V hudbě slyšíte nejen radost a úlevu, ale také znepokojení, strach; její otec v té době ležel na JIPce 1.500 km daleko, byl po mrtvici a operaci. Proto se hudební tok od jemné klavírní drobnokresby a melodické trubky dostane k emotivním sólům, říznému rytmu a hard bopové gradaci. Titulní kompozice (mimochodem nejdelší – 12:04) je skvostnou ukázkou cool jazzu; odlehčená rytmika, zastřená trubka, perlivé piano, basa hraná smyčcem; po rozvolnění zvuk zintenzivní, kvarteto pracuje s proměnlivou dynamikou a emocemi, vyvstanou tak i hutná sóla trubky, bicích a šťavnatého piana. Následuje „Milo“, skladba pojmenovaná po jejím synovi, s básnivým klavírním antré a navazujícím radostným, optimistickým a v závěru až tanečním kvartetním soundem. Skladba „Wonder Weeks“ je inspirována stejnojmennou knihou, jež popisuje vývoj dítěte týden po týdnu během jeho prvního roku života. Jazzový proud je sycen nejen výraznou sazbou v rytmu vzrušeného srdce, ale také pnutím, zjemňováním, kouskováním a jiskřivostí sólových chorusů, včetně kontrabasu.
Následující dva tracky obsahují kompozici „Wild Geese“, inspirovanou básní současné americké autorky, pětaosmdesátileté Mary Oliver, jejíž díla byla oceněna Národní knižní cenou i Pulitzerovou cenou. „Wild Geese II.“ je hluboce impresionistická, ze dvou třetin jako klavírní trio, s nádhernými vyhrávkami kontrabasu; v poslední části se přidá trubka, skladba zhutní, kvarteto se vzepne, dojde i na erupci bicích. Ve „Wild Geese IV.“ to pulzuje a tepe od počátku v plné síle, ovšem s proměnlivou dynamikou i rytmičností, a s pozvolnou gradací. Navazuje další dvojice skladeb, jež spojuje jedno společné téma; v případě „Carriers“ je to tíha mateřské zodpovědnosti. „Carriers I.“ je lyricky ponorná, melodická, plná citu, klavírních impresí a rozechvělé trubky, naproti tomu „Carriers II.“ je svižná, s výraznými riffy a naléhavostí melodického tématu, s hustými sóly a gradací k free jazzové změti. Vše ústí do osamělého piana, které zní osvobozeně. Album posléze vyvrcholí v nadupanou „The Collective Memory“; ta byla původně zkomponována pro taneční představení. Pravidelný straight-ahead tok se strhujícími sóly se střídá s minimalistickou cirkulací, takže to evokuje nu jazz. Codou skladby a celého alba je part hustého klavírního minimalismu…
Á propos: autorem malby na přední straně obalu je písničkář Jeremiah Lloyd Harmon!