O.N.E. Quintet je jen jeden!
O.N.E. Quintet: One
zvuk100%
obal100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

Je libo dámskou jazzovou kapelu? O.N.E. Quintet takovou je; tvoří ji pět vynikajících instrumentalistek z Polska, a ještě nevíc náramně pohledných! Nedávno polskému kvintetu vyšlo debutové album „One“, a to na krakovské značce Audio Cave. A je výtečné!

Kvinteto vzniklo na Škole jazzu a současné hudby v Krakově v roce 2016, aby se pokusilo fúzovat jazz s hip hopem a etnickou hudbou. Ale nejde o nic násilného, prvoplánového; aranže jsou naprosto přirozené, hudba svěží, výrazově procítěná, až esenciálně nádherná. Nejblíže mají onomu chopinovsky nadýchanému i soudobě průkopnickému jazzu Krzysztofa Komedy; ostatně na albu nechybí coververze jedné jeho kompozice…

O.N.E. Quintet tvoří pianistka Paulina Atmańska s bohatými zkušenostmi z jazzu (vlastní trio) i popu (Maria Sadowska, Sonia Bohosiewicz), altsaxofonistka Monia Muc (vlastní kvinteto, Big Band Malopolski, Malgorzata Zuber), houslistka Dominika Rusinowska, pohybující se v jazzu (Piotr Baron, D.R.A.G.) i vážné hudbě (Wroclaw Chamber Orchestra), kontrabasitka Kamila Drabek (Aga Zaryan, Jacek Kochan) a bubenice Patrycja Wybrańczyk (trio Wiśniewski/Rutkowski/Wybrańczyk). Sedm skladeb, z nichž pět je autorských (Muc 3x, Atmańska 2x), tvoří dokonale sevřené album, vzácně vyrovnané po všech stránkách; což nebývá zase až tak často, počítaje v to i alba světové extraligy. Tyhle mladé Polky tam lze směle zařadit; natolik je jejich hudba svěží, neotřelá a instrumentálně na výši.

Kvinteto je ovšem nejsilnější tam, kde je křehká lyrika východiskem k výrazově emocionálnímu vzepětí, pro umnou práci s dynamikou a hustotou hudební materie. Například v „As Close as Light“ jsou použity i minimalistické postupy, výrazný klavírní motiv, šťavnatá unisona saxu a houslí, též meditativní ponory, ústící do strhujícího sóla altky a posléze celkové gradace. V adaptaci lidovky „Droźyna“ se všechny protagonistky vydají na vzrušující pouť od lehounké, procítěné nálady až k dravosti živočišné vášně skrze sólové výkřiky. V hardbopovce „Something Impossible Possible“ je posluchač pohlcen místy až drtivým rytmickým magmatem a vzápětí barevně rozbujelou freejazzovou rozvolněností, závěrečná svižnůstka „Wrotek“ je postavena na hip hopovém rytmu. Absolutním vrcholem alba je ale podle mne adaptace Komedovy filmové kompozice „Niekochana“. Poláci se rádi vracejí k dílu tohoto předčasně zemřelého génia, ovšem tohle je ta nejúžasnější coververze, jakou jsem měl dosud možnost slyšet. Citem prosycené housle, basa rozněžněná smyčcem, perlivé piano a ševelení bicích pozvolna houstnou, místy drsní. Po intenzivním kontrabasovém sóle, ponořeném až na samé dno duše, se vyloupne tesklivá altka a zjitřené piano… Skvost!

A důkaz toho, jak lidsky dokáže znít ta hudba, kde si každý hraje co chce

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..