Když vídeňské trio PRIM vydalo před čtyřmi lety debutové album, bylo domácím tiskem označeno jako příklad toho, jakými cestami by se rakouský jazz měl ubírat. Letos 14.května vydalo Prim druhé album; zove se „Garnet Tales“ a vyšlo na rakouském labelu Alessa Records, kde mimochodem vydává také naše Kristina Barta…
Trio PRIM bylo založeno klávesistou a skladatelem Felixem Billerem v roce 2015. Ačkoli první album „More & Less Diminished“ a EP „40 Days“ (2017) byly natočeny pokaždé s jinou rytmikou, stěžejní inspirace, jež trio přetavovalo do svébytného jazzového tvaru, byly patrné již tehdy: Bach, drum´n´bass a hlavně Bad Plus! Tedy dle jejich vlastních slov… V roce 2018 a 2019 vystoupilo také s úspěchem v Brně. Aktuální sestava, která natočila nové album, se již, doufám, usadila; považuji ji za kongeniální. Billerův lyrický přístup sycený klasickou a filmovou hudbou s ostrými střihy ve výrazu umocňují kontrapunktické basové linky Martina Melzera a polyrytmické figury Christopha Karase.
Album „Garnet Tales“ (Příběhy granátového jablka) představuje vyrovnanou kolekci nápaditých skladeb, nijak zbytečně nenatahovaných, a tudíž nerozmělňovaných. Nápaditých především v melodických tématech a v práci s nimi; trio permanentně překvapuje v neotřelých postupech a neočekávaných změnách podobně šťavnatě a jiskřivě ani ne tak jako výše uvedení Bad Plus, kteří pracují více s minimalistickými postupy, ale jako trio třeba Elliota Galvina.
Hned úvodní track „Riverlude“ je postaven na kontrastu téměř drum´n´bassového spodku a lyrického piana, jež se dokonce odděluje v bachovských variacích; postupně se tok zrychluje, graduje, kromě piana si zasóluje také baskytara. Následující „Aleatory In Quint“ s el.pianem je naopak hutným fusion kouskem, kde se střetává až drtivá rytmika a rockový říz s výlety do hájemství klasické hudby a´la Friedrich Gulda. Samozřejmě i zde dochází k překvapivým změnám rytmické i výrazové struktury. V „Coffeebean Breakdown“ se setkává průzračný klavírní zvuk se syntetickým, syntezátorovým; rytmicky je to rozverné i rozváté, řízné i dýchavičné, místy to evokuje Musorgského Obrázky z výstavy. Následuje zprvu až meditativní, ponorný „The Town of Undecided“, evokující opravdu nerozhodnost, ale pak se trio rozjede na plné obrátky a´la E.S.T. Dumal jsem nad názvem svižné a klokotavé skladbičky (pouhé 2:40, ale hustých!) „The Tale Of Spanky McCurly“; vzhledem k hudebnímu výrazu bych to viděl na slovní hříčku, odkazující na bubeníka Spanky McCurdyho od Lady Gaga a M.C.Curlyho, protagonistu projektu Enigma. Schopnost tria gradovat skladbu do nejvyšších otáček, aniž by se vytratila melodičnost, jasně dokazuje na ploše 6 a půl minuty „Mind And The Wind“. Album vpravdě vrcholí sedmiminutovým majstrštykem „40 Days Reimagined“ s jímavě silným motivem, na jehož základě trio s hostující sopránsaxofonistkou Victorií Pfeil rozvine plnokrevný a v závěru dravý jazzový tok. A skvostný!
