Z hájemství brněnské JAMU vzešlo pozoruhodné trio TREETOP a série hudebních videí, natočených v urbexovém areálu bývalé Dixovy brusírny dřeva v Temném Dole v Krkonoších. Ty se dočkaly také podoby digitálního alba (EP) „Urbex Sessions“, jež se objevilo na Bandcampu v březnu tohoto roku.
Trio Treetop vzniklo v roce 2018 a kromě koncertů u nás vystupovalo již v Polsku a Bulharsku. Tvoří jej výteční mladí instrumentalisté, kteří hudbu studovali také na prestižních evropských školách. Akordeonista a skladatel Vojtěch Drnek, žák Jana Levíčka a Víta Křišťana, absolvoval roční stáž v Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Zabývá se jazzem, swingem (Hot Brew), volnou improvizací, interpetuje soudobé kompozice (Opera Diversa). Trombonista Richard Šanda studoval u Jana Jiruchy a posléze na Amsterodamské konzervatoři. Je členem Concept Art Orchestra, Jazz Dock Orchestra či Rozhlasového bigbandu Gustava Broma. Podílel se třeba na albu „Suite for JT“ britského (v Praze usazeného) saxofonisty Andyho Schofielda a na avantgardních počinech úderky Brünnwerk Pavla Zlámala. Bratislavský kontrabasista Michal Šelep, žák Jiřího Slavíka, absolvoval studijní pobyty v USA pod vedením Anthonyho Wellingtona a Victora Wootena. Patří k nejvyhledávanějším mladým basistům na Slovensku (Andrej Šeban, Martin Valihora, Peter Lipa, Zuzana Mikulcová, Solid Move, Tibor Feledi Kairos Quintet…).
Úvodní „Melodi, Lyric Pieces“ (Šelepova aranže melodie Edvarda Griega) je nádherně jímavá, zasazená do basového riffu a temnězvučných akordeonových barev, nad nimiž vykresluje melodii trombon. Trio pracuje umně s proměnlivou dynamikou a rozvrstvenou emocionalitou. Lyrika je tu vpravdě romantická, protože místy rozervaná. Pak již následují Drnkovy autorské kompozice. „Hlad“ s ostrým frázováním nepostrádá naléhavost, díky trombonovému sólovému chorusu je to hodně jazzové, ovšem se spodními minimalistickými figurami akordeonu. Mistrná miniatura „The Hard Way“ je tvořena třemi izolovanými hlasy, postupně houstnoucími v různých kontrapunktických kombinacích; každý z hlasů má specifickou barvu, nesmírně dramatickou. „Drunk“ s antré tekoucí vody je sycen ironizujícím kontrabasovým riffem, pošpiněným akordeonem a rozpustilým trombonem, přičemž postupně sílí chuť balkánského koření. Závěrečný „Tanec“ (5:22) pak v sobě mísí vše dosud slyšené v té nejchutnější a nejkrevnatější podobě; zprvu téměř renesanční kontrapunkt, poté strhující jízda se sóly, vzkypělými, místy značně vypjatými, a nakonec zvítězí akordeon s bohatým rejstříkem barev, emocí, výraziva. Samozřejmě nechybí balkánská příchuť…
Více než slibný příslib věcí příštích!
