Z jamování mistra republiky ve slam poetry za rok 2018 TCKR a kontrabasisty Jakuba Nožičky (ex-Ponk) se v uherskohradišťské kavárně zrodil pozoruhodný projekt BARTLEBY. Letos 17.dubna pak protagonisté vydali vlastním nákladem album „#happiness“…
K názvu projektu Bartleby se nechali inspirovat stejnojmennou povídkou amerického klasika Hermana Melvilla o sebeklamu, falešných identitách a hodnotách, což souzní (bohužel) s aktuálním děním kolem nás. Texty TCKR, básníka, prozaika, copywritera a rappera, jsou nasyceny až po okraj satirou, parodií, s mnohdy nepříjemně bodavými ostny. Brněnský muzikant a skladatel Jakub Nožička obalil taková slova hudbou, v níž se střetává moravský folklór, reprezentovaný především cimbálem, s hip hopem, funkem a jazzem. K Nožičkovi, který zde obstarává vokál, beaty, basové linky, syntezátorové a kytarové vyhrávky a podmalby, se tak přidává především cimbalista Michal Grombiřík (z kapely Tomáše Kočka). Album upoutá pozornost již obalem a výpravným bookletem s uměleckými fotografiemi Tonyho Šmotka a citáty z Melvillovy povídky, to vše graficky zpracované Gabrielou Polomíkovou.
Album začíná autentickým citátem folklórmilce „dosť, dajtě ňákú tesknú, ať je veselo“ („Intro“). A pak je opravdu veselo! Pocity při karanténě (a nejde jen o tu aktuální) na zdrcujícím minimalistickém podloží ve skladbě „Infekční“ (tady mám ale občas problém zachytit slova). Také mne jímá hrůza proměny spoluobčanů v zombie, ta už začala před lety! Industriální nádech a nemilosrdný mužský rap v úderce „Detox“, která je drsně kritická k přízemnímu čecháčkovství, umocňuje rapperka Kleopatra. Následující „Nádech“ s téměř písňovou formou a niterným vokálem hostující Marie Puttnerové uvozuje osamocený, jímavě folklórní cimbál. Hutný „Summerfunk“ zdobí výtečně vyostřenou saxofonovou hrou Marek Kotača. Titulní track „#happiness“, s úvodní průjmovou poezií a´la Zdeněk Barborka, posléze polozpívaný, s jazykem drsným až vulgárním, je plný napětí; napomáhá tomu také kontrastní, smooth-jazzový spodek a cimbál Michala Procházky (CimbalTrio, CimbalBand). Poté se na posluchače nahrne „Mythos“ (ano, „…život je mýtus, otázka výkladu…“), poté vyšplíchne špína politiky v „Zóon politikon“, včetně odporu k náchylnosti Čechů k neonacismu a populismu. Do rádobyintelektuálů se Bartleby naváží ve skladbě „Su fakt dobrý“. Album vrcholí naléhavou směsí smutku a vzdoru, se skvělými vyhrávkami a sólem cimbálu, s houslemi folkloristy Pavla Koplíka (Ondráš, Muzička) a se závěrečným slovem prázdnota („Výdech“). Sólový cimbál v „Outro“ pak melancholicky, smutně nahazuje folklórní téma…
Tohle album je artefaktem současné, neutěšené doby. Burcuje, dokonce provokuje, a zároveň se zavrtává do nitra citlivého posluchače. A nemusí být zrovna z Moravy!
