14. a 15. srpna 2020, Dobrš

Mezinárodní hudební festival Dobršská brána ve svém 4. ročníku opět nabídne osvěžující vhled do světa soudobé hudby bez dramaturgických kompromisů a formálního žánrového zařazení interpretů. Ti ve tvorbě, kterou představí, volně přechází mezi žánry a kombinují prvky lidové hudby s jazzem a komorní hudbou. Tomu odpovídá i konkrétní dramaturgie festivalu a jeho motto „Brána do světa hudby“.

Jednotlivé koncerty festivalu se uskuteční na různých místech Dobrše. Většina vystoupení se uskuteční v areálu tvrze a zámku, jiná u kaple sv. Jana a Pavla.  Komorní koncerty jsou předpokládány v kostele Zvěstování Panny Marie.

Posluchači i hudebníci z celého světa se tak seznámí s Dobrší a jejími památkami vč. významných sakrálních zblízka.

Festival navazuje a zapadá do celosvětového trendu hledání nových souvislostí mezi tradiční, klasickou a soudobou hudbou a vytváří tak svým charakterem jedinečnou hudební událost, která by na české hudební scéně těžko našla srovnání. Festival současně dává nový impulz k setkávání světových hudebníků a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou tradicí, a to také hudební, přesto však mimo tradiční české metropole. Důkazem skutečnosti, že zaměření festivalu bylo vykročení tím správným směrem je úspěch předchozích tří ročníků, podpořený hudebními ohlasy ze strany publika a recenzemi hudebních kritiků, na kterém se v průběhu dvou dnů posluchačům představili interpreti z Norska, Nizozemska, Japonska, Německa, Anglie, Španělska, Senegalu, Maďarska, Francie a ČR. Proběhla tak akce se vskutku evropským přesahem.

Jednotícím prvkem čtvrtého ročníku festivalu je tentokrát nástroj „harmonika“ a sice akordeon a harmonika foukací. Ty uslyšíme v různých kombinacích, ve volné improvizaci. Zazní tak jazz různorodý, ve všech podobách a barvách, i lidové písně, skladby, komponované na odkazu národního folkloru i kompozice určené přímo pro ty které konkrétní interprety nebo interpretky.

Známí čeští či zahraniční muzikanti a uskupení se představí ve skladbách s historickým původem, ale také ve skladbách, pracující s improvizací a národními lidovými písněmi (např. Finsko, Francie, Anglie, USA, Kolumbie, Itálie, Švýcarsko, ČR), prostor dostanou představení improvizace, intonace a celkové hudební pohotovosti. Bude znít hudba staré i zcela současné, aktuální, vznikající právě v okamžiku vystoupení.

Program festivalu Dobršská brána 2020 počítá s koncerty těchto interpretů. 

     pátek 14.8.2020 čas místo
zahájení festivalu 15:30 kostel
Yvonnick Prené Quartet / USA, FRA 16:00 kostel
Vesna Cáceres / CZE 17:30 kostel
Marešová Yasinski RAZAM / CZ, BLR 19:00 zámek
Kimmo Pohjonen SKIN / FIN 20:30 zámek

 

     sobota 15.8.2020 čas místo
Yvonnick Prené / USA, FRA |workshop 9:30 zámek
vernisáž výstavy |galerie CoCo 11:00 zámek
Check Accordion Trio / CZE 13:30 kostel
Eliška Sýkorová / CZE 15:00 zvonice
Daniel Mille Quintet/ CHE, FRA 16:30 zámek
Ondřej Zámečník Quintet / CZE 18:00 zámek
Gianluigi Trovesi & Gianni Coscia  / ITA 19:30 zámek
Edmar Castañeda & Grégoire Maret  / COL, CHE, 21:00 zámek
Stručný popis jednotlivých interpretů

YVONNICK PRENE QUARTET / USA, FRA  14. SRPEN | KOSTEL

Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje svůj nový projekt „Respirer“. „Respirer“ směsice hudebních nápadů, která zahrnuje cikánský jazz, flamenkovou hudbu a francouzské písně. Tento projekt představuje zvuk chromatické harmoniky, houslí, kytary a basy.

  • Yvonnick Prené, foukací harmonika
  • Scott Tixier, housle
  • Michael Valeanu, kytara
  • Clovis Nicolas, kontrabas

VESNA CÁCERES / CZE  14. SRPEN | KOSTEL

Skladatelka, zpěvačka, akordeonistka se na festivalu představí autorským projektem “Le bal des fleurs” (bál květin) a vybranými šansonovými písněmi z divadelní tvorby. Balet “Le bal des fleurs” jsou kompozice inspirované francouzskou tradici valse musette a barevný zvuk akordeónových rejstříků propojí hudbu, tanec a výtvarné umění.

  • Vesna Cáceres, akordeon, zpěv
  • Jana Bezpalcová, druhý akordeon
  • Jaroslav Friedl, kytara

MAREŠOVÁ  YASINSKI / RAZAM /CZ, BLR  14. SRPEN | ZÁMEK

Worldmusic se silnými slovanskými kořeny, ve které se potkávají hudebníci z Čech, Běloruska a Ruska.  Jejich autorské písně jsou postaveny především na zvuku akordeonu fenomenálního běloruského akordeonisty Aliaksandra Yasinského a výrazném projevu zpěvačky Ivy Marešové. Nově začali právě pro seskupení, ve kterém se potkávají i s dalšími muzikanty, používat název RAZAM, což v běloruštině znamená dohromady, společně.

  • Iva Marešová, zpěv
  • Aliaksandr Yasinski, akordeon
  • Michael Vašíček, kytary, basa
  • Ilia Chernoklinov, viola, klavír
  • Radek Doležal, bicí, perkuse, klavír
  • Petr Janeček, zvuk

KIMMO POHJONEN / SKIN / FIN   14. SRPEN | ZÁMEK

Jeden z nejslavnějších a nejprogresivnějších akordeonistů současnosti je zřejmě Kimmo Pohjonen. Hudební experimentátor si díky své neotřelé hře vysloužil několik přízvisek jako akordeonový samuraj, digitální harmonikář, nebo Jimi Hendrix akordeonu. Ve své energické hudbě přirozeně spolu plynou prvky lidové, klasické, rockové a avantgardní. Na festivalu představí za doprovodu svých dcer Inky a Saany projekt Sensitive Skin.

Finský hudebník Kimmo Pohjonen je živým důkazem, že slova „harmonika“ a „nespoutaná“ patří do stejné věty. Může se to zdát oxymorónem, zejména ve Spojených státech, kterým se možná tento nástroj jeví jen jako prokletí jejich pohodového dětství, ale Pohjonen nám připomíná bohatou lidovou historii nástroje, a co je důležitější, inovační potenciál. Za tímto účelem vybavil svůj akordeon jako hudební nástroj par excellence, takový, který hovoří stejně plynule elektrickými i akustickými jazyky. Sensitive Skin, nahrané v domácím studiu, je vyvrcholením mnoha pramenů, které procházejí jeho předchozím albem. Od klasické hudby po pop, od jazzu po filmové partitury, pro každého posluchače je něco, do čeho se může zakousnout.

Použití elektronických efektů, které mimo jiné Kimmo řídí pomocí harmoniky, kterou pro ně vytvořil, se stalo nedílnou součástí jeho kompozic. Pro své album „Sensitive Skin“ vytvořil plán: Jeho písně by měly znít harmoničtěji a klidněji – hudba pro uvolněné nedělní ráno, které odstraní všechny starosti. Po jeho boku stáli hudebníci jako Kronos Quartet a jeho dvě dcery. Festivalové publikum potěší v živé realizaci se svými dcerami Inkou a Saanou Pohjonen. Přestože jsou na jevišti „pouze“ tři muzikanti, můžete se těšit na úchvatné bohatství zvuku – protože díky akordeonům a dalším elektronickým zařízením může Kimmo Pohjonen Skin používat také zvuky Kronos Quartet & Co.

  • Kimmo Pohjonen, akordeon, elektronika, hlas
  • Inka Pohjonen, kytara, elektronika, vokály
  • Saana Pohjonen, bicí, vokály

YVONNICK PRENE WORSKHOP / USA, FRA  15. SRPEN | ZÁMEK

Yvonick Prené je zakladatelem New York Harmonica School, Harmonica Studio, kapelníkem Yvonnick Prene Quartet a Padam Swing. Workshop Yvonnicka Prene se bude zabývat tématy, jako jsou chromatické a diatonické harmonické techniky, improvizace jazzu / blues a budování kariéry v hudbě.

NA VĚCNOST / CZ    15. SRPEN –  12. ZÁŘÍ | GALERIE CO CO

MARIE BLABOLILOVÁ | EVA ČERVENÁ | JONÁŠ CZESANÝ | VLADIMÍR VÉLA

Výstava představí čtyři umělce, na české výtvarné scéně uznávané osobnosti. Jejich rozdílné přístupy nacházejí společný průsečík – ve věcnosti. Psáno bez háčku, ve smyslu předmětnosti. Zobrazovaná témata se u všech odvíjejí od setkání s obyčejnou věcí, předmětem. Odtud se odvíjí tvůrčí proces svým způsobem existenciálního uvažování, vedoucí k obrazu.

Kurátorka výstavy Lucie Šiklová

Marie Blabolilová (1948), grafička a malířka je na domácí výtvarné scéně skutečná osobnost. Její doménou je grafika a práce na linoleu. Ikonografický repertoár se sestává z obyčejných věcí, často jaksi na okraji, a společenstvími, jak sama říká, chudáků. Lidskou figuru pro skepsi ze směru, kam se člověk ubírá, opustila. Její věcnost je civilní a lidsky sdělná.

Eva Červená (1987) působí jako odborná asistentka na pražské AVU. Tato excelentní grafička a malířka inspiračně vychází také od obyčejných předmětů, a její existenciální zátiší se současným výtvarným jazykem dotýkají skutečností mimo čas.

Jonáš Czesaný (1972) svoji osobitě expresivní a zároveň intelektuální malbu zakládá na melancholické notě poetiky jinotaje. Jeho obrazy se odvíjejí od škály především opět civilistních témat, na něž zaměřuje své pomyslné zvětšovací sklo, skrze které si prohlíží a, mnohdy ironicky, reflektuje.

Vladimír Véla (1980) směřuje k expresivní, vizuálně silné, a ač abstraktní, paradoxně stále předmětnosti. Námětově vychází z konkrétních, často zprvu obyčejných situací a předmětů, které během malování dovede až k jejich subtilnímu obsahu. Na dřeň, na esenci.

Ztišené, usebrané společenství těchto čtyřech autorů tak zaklene oblouk mezi společnou věcností a věčností. S háčkem.

CHECK ACCORDION TRIO / CZE  15. SRPEN | KOSTEL

Check Accordion Trio je uskupení tří mladých akordeonistů, studujících na Národní hudební akademii v Dánsku. Prezentují akordeon ve všech možných polohách a žánrech a díky tomu si na jejich koncertech přijdou na své všechny věkové kategorie, laická i odborná veřejnost. Na festivalu Dobršská brána vystoupí s koncertem „Akordeon napříč žánry – od baroka po modernu.“

  • Markéta Laštovičková, akordeon
  • Marie Čejnová, akordeon
  • Michal Karban, akordeon

ELIŠKA SÝKOROVÁ / CZE  15. SRPEN | ZVONICE

První písně písničkářky s pianem a s harmonikou vznikaly ve francouzštině, angličtině či tamilštině. Postupem času ale dospěla k závěru, že porozumění není vůbec špatná věc a začala se víc vyjadřovat v rodném jazyce. Vzhledem ke své zálibě v cizích řečech (studium francouzštiny a indologie) však i dál občasně inklinuje k různojazyčnému zpěvu. Zpívá o cestách do daleka i do sebe, o světle i stínu, o loučení i nacházení.

Eliška Sýkorová, akordeon, zpěv

DANIEL MILLE QUINTET / CHE, FRA  15. SRPEN | ZÁMEK

Za více jak třicet let kariéry, doprovázené vydáním mnoha alb, se akordeonista Daniel Mille etabloval jako jedno z velkých jmen v jazzu, mnohokrát byl oceňovaný jako vítěz.  Od skladby Libertango po další drahokamy, které dosud nebyly objeveny, nám originální kvartet nabízí koncert mezi nostalgií a smyslností, mezi rostoucí vášní a přemýšlivým tancem milonga, abychom tak oslavili jednu z největších hudebních legend – Astora Piazzollu.

Po devíti albech, mnoha oceněních, prestižní spolupráci, Daniel Mille poprvé věnuje kompletní opus jinému skladateli a to Astorovi Piazzollovi.

Astor Piazzolla překračuje hranice argentinského tanga, aby nám předal významné  a nadčasové dílo. Daniel Mille nás nutí znovuobjevit celou lidskost této hudby, a to jak odborně tak i populárně, v instrumentaci a aranžmá Samuela Strouka  se mísí smyslnost strun dlouholetého doprovodného violoncellista Grégoire Korniluka s violoncellisty Paulem Kolumbem a Michèlem Pierrem a slavným jazzovým baskytaristou Diegem Imbertem.

  • Daniel Mille, akordeon
  • Grégoire Korniluk, violoncello
  • Michèle Pierre, violoncello
  • Diego Imbert, kontrabas
  • Paul Colomb, violoncello

ONDŘEJ ZÁMEČNÍK QUINTET / CZE  15. SRPEN | ZÁMEK

Repertoár kapely tvoří autorské kompozice, které vycházejí z jazzového myšlení a díky neobvyklému nástrojovému obsazení nabízí nevšední pohled pro tento žánr. Skladby jsou energické, nástrojově rozmanité, založené na nejpřirozenějším jazzovém myšlení. Hudba je nejčastěji klasifikována jako „modern jazz“ s akordeonem, přičemž se inspiruje prvky z žánrů jako jsou „world music“ nebo „contemporary music“.

  • Ondřej Zámečník, akordeon
  • Adam Sikora, bicí
  • Vít Beneš, elektrická kytara
  • Vladimir Micenko, kontrabas
  • Marek Kotača, alt saxofon

GIANLUIGI TROVESI & GIANNI COSCIA   / ITA  15. SRPEN | ZÁMEK

Pokud hledáte věk a zkušenosti s ohromnou spoustou velmi dobrých jazzových kreativit a technik, už nehledejte. Jsou zde dva starší italští muži a další, který už s námi není, kterým je třeba poděkovat za naprosto povznášející a hluboce potěšující album „The Mysterious Flame of Queen Loana“. Jsou jimi klarinetista Gianluigi Trovesi, akordeonista Gianni Coscia a smutně odešlý Cosciův přítel Umberto Eco.

«Není nic svůdnějšího než lstivost, když se skromně maskuje jako bezmocnost. A zejména když vytváří, při každé nové citaci nebo vynálezu, oslava zabarvení tónu, který je schopen přirozeně dostat maximum možného z nástrojů. Toto je jeden způsob, jak přidat do kultivované hudby populární dimenzi a kultivovanou dimenzi k populární hudbě. Není tedy třeba se divit, do kterého chrámu bychom měli umístit hudbu Coscie a Trovesi. Na rohu ulice nebo v koncertní síni by se cítili jako doma. / Umberto Eco*

«V aktuální nahrávce Gianluigi Trovesi a Gianni Coscia vzdávají hold jejich význačnému příteli. Ecův částečně autobiografický román La misteriosa fiamma della regina Loana (Tajemný plamen královny Loany) je také meditací o povaze paměti a inspiruje Trovesiho a Cosciu k jejich vlastní nostalgické a průzkumné cestě, odkazující na hudbu zmíněnou v knize a volně navazující na její filozofická témata. Jako vždy, Italové vytvořili hustou síť. Hrají písničky spojené s Louisem Armstrongem („Basin Street Blues“), Glennem Millerem („Moonlight Serenade“) a Georgme Formbym („Je to ve vzduchu“, citováno ve „Volando“). Parafrázují Janáčkovu V mlhách ( mlha je v Ecově románu opakujícím se tématem) a ponořují se do filmové hudby (z Cassablancy „As Time Goes By“ k „Bel Ami“ ze stejnojmenného německého filmu). A samozřejmě, oba hudebníci improvizují, nejkreativněji zatímco udržují své posluchače v pozoru.

«Gianni Coscia: „Snažili jsme se vrátit k některým z nesčetných hudebních narážek této knihy, jak nejlépe jsme dokázali a bez nároků na úplnost. V některých případech jsme také vložili několik věcí, které autor určitě měl na mysli, ale nevyjádřil se výslovně.

«Album začíná „Interludiem“, což je dílo, na kterém Umberto Eco a Gianni Coscia spolupracovali před více než 70 lety – když Cosciovi bylo 14 a Ecovi 13. Hudba inspirovala mladého Ecca k psaní doprovodného verše vztahujícího se k dané práci: “… Hudebník, pohlcený a nakloněný / Odhalení nových světů ticha / Něžné inkarnace fantasmů ve zvuku / Zmizet, opatrně, do paměti. “(Eco byl sám amatérským hudebníkem, hrál na trubku, violoncello a rekordér.)

„Basin Street Blues“ je mezi dalšími zvláště potěšující. Louis Armstrong, nahraný v roce 1928, je pro Cosciu a Trovesi „symbolem počátků jazzu a naším hudebním záměrem je zdůraznit oslnivý objev umění, které bylo na této straně Atlantiku veskrze neznámé, pokud ne zakázané“.

«V eklektickém zvukovém světě Gianluigiho a Gianniho Eco řekl: „Setkání zdánlivě neslučitelných tradic vyzařuje duchové neexistujících hudebních rodin.“ Při použití nějakého ironického škatulkování mohou takové „rodiny“ zahrnovat i italské vlastenecké písně z druhé světové války, jako je „Inno dei sommergibili“ („The Submariner’s Song“), jejichž propagandistické texty mluvily o „statečném smíchu námořníka tváří v tvář Lady Death “- také součástí soundtracku minulého století. Eco ve své knize Queen Loana uvádí, že italské rádio začátkem čtyřicátých let „vypadalo, jako by život běžel na dvou různých tratích: na jedné byly válečné bulletiny, na druhé, nekonečné lekce optimismu a veselosti, které naše orchestry nabízely v takovém nadbytku. “

«Při zkoumání těchto hudebních vzpomínek duo Trovesi-Coscia také kreslí obrázek doby. Ale postupují take hlouběji jejich „mimo kontextovou poctou“. Dva díly, které se zde nazývají „Umberto“ a „Eco“, jsou podle Coscie „improvizovaným polyfonickým výsledkem Trovesiho gematrie na příjmení Eco a jméno Umberto“.

  • Gianni Coscia, akordeon
  • Gianluigi Trovesi, klarinet

EDMAR  CASTANEDA &  GRÉGOIRE MARET   / COL, CHE    15. SRPEN  | ZÁMEK

Kolumbijský harfenista Edmar Castañeda a švýcarský hráč na foukací harmoniku Grégoire Maret jsou pozoruhodní hudebníci, jejichž příběhy jsou si podobné. Oba strávili dětství ve své zemi a již jako teenageři se usadili v New Yorku. Oba také přepsali pomyslnou knihu pravidel svého nástroje a znovu definovali, čeho jsou harfa a harmonika v jazzu schopny dokázat.

Grégoire Maret – rodák ze švýcarské Ženevy se po dokončení prestižní Conservatoire Supérieur de Musique de Genève přestěhoval do New Yorku, kde studoval na New School University. Během několika let se propracoval mezi absolutně nejvyhledávanější hráče na světě a v současné době bývá přirovnáván k takovým legendám jako je Toots Thielemans nebo Stevie Wonder. O jeho kvalitách svědčí řada velkých jmen, se kterými spolupracoval – např. Youssn’Dour, Meshell Ndegeocello, Pete Seeger, David Sanborn, George Benson, Cassandra Wilson, Herbie Hancock, Pat Metheny, nebo popoví Elton John či Sting. V roce 2005 byl spoludržitelem Grammy za album The Way Up, které natočil s Patem Methenym. Ve stejném roce také vyhrál ocenění jako nejlepší hráč roku a poté absolvoval několik turné s basistou Marcusem Millerem, pianistou Herbie Hancockem nebo Federico Gonzaleem Penou či bubeníkem Genem Lakem. Teprve v roce 2012 vydal své první autorské album jako leader. Přizval si pozoruhodné hosty jako je Cassandra Wilson, Gretchen Parlato, Marcus Miller, Raul Midón a také svůj velký vzor – samotného Tootse Thielemanse.

Edmar Castañeda je virtuózní harfenista, narozený v r. 1978 v hlavním městě Kolumbie, Bogotě. Syn hudebníka a matky, která podporovala Edmarovo zjevné nadání, přijal vznešené folklorní tradice své rodné Kolumbie. Joropo taneční třídy, které navštěvoval se svou sestrou, byly mistrovskou školou pohybu, doprovázeného harfou. Edmar začal hrát na harfu v 13 letech. V polovině 90. let se přestěhoval do New Yorku, kde vzal světovou scénu útokem. Hraje své vlastní skladby, s průniky do původní hudby Kolumbie a Venezuely. Svou virtuozitou a pojetím harfy jako hudebního nástroje, pro který objevil v jazzu dosud nepoznanou roli, způsobil převrat u posluchačů i kritiků. Např. legendární Paquito D’Rivera, Edmarův častý spoluhráč, ho považuje za obrovský talent. Díky všestrannosti a okouzlujícímu charismatu dostal harfu do popředí a stal se jedním z nejoriginálnějších hudebníků v New Yorku. Vedle Paquita D’Rivera vystupuje s hudebníky jako je Simon Diaz, Lila Downs, Giovanni Hidalgo, Joe Locke, Wynton Marsalis, John Patitucci, Janis Siegel, John Scofield, John Torres, Hiromi Uehara a nebo s orchestrem Organizace spojených národů.

Spolu s francouzským výrobcem „Camac Harps“ Edmar Castaneda vyvinul nový nástroj. „E C Llanera“ je nejmodernější verze tradiční harfy „llanera“ z Kolumbie a Venezuely. Vedle mnoha strukturálních vylepšení je to také první „llanera harfa“ s pákami. To zvyšuje potenciál nástroje pro chromatismus a otevírá nový hudební potenciál pro nástroj a latinskoamerickou hudbu.

Na festivalu Dobršská brána představí svůj projekt Harp Vs. Harp.

«Kolumbijec hraje na harfu jako nikdo jiný na světě. Jeho ruce, zdánlivě poháněné dvěma různými lidmi, vytvářejí zcela jedinečnou, symfonickou plnost zvuku, rychlý ohnivý akord, rovnováhu melodických postav a euforickou jízdu … / Frankfurter Allgemeine Zeitung

«Grégoire je výjimečný hudebník, který posouvá harmoniku na vzrušující nové místo v jazzu. / Pat Metheny

«To, co Edmar dokáže s harfou, je hluboké, neuvěřitelné a inspirativní. / Marcus Miller

  • Grégoire Maret, foukací harmonika
  • Edmar Castañeda, harfa

 

Zdroj:  tisková zpráva

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..