V písních Petra Janků nehoří jen Notre Dame

V písních Petra Janků nehoří jen Notre Dame

Peter Janků: Notre Dame
zvuk
90
obal, booklet
100
hudba
60
83

15.dubna to byl rok, co hořela pařížská Notre Dame. Hořel nejen slavný chrám a slovutná katedrála a legendární stavba nedozírné architektonické a umělecké hodnoty, ale také kus historické paměti a křesťanské víry. Slovenský folkový a gospelový písničkář PETER JANKŮ vydal k této příležitosti díky labelu Hevhetia nové autorské album, jež se jmenuje (jak jinak) „Notre Dame“.

Když jsem viděl ten den v televizi hořící katedrálu Notre Dame v Paříži, zmocnil se mne pocit hrůzy,“ uvedl Janků. „Tyto záběry ve mně oživily zprávy o hořících a vypálených kostelech po celém světě. Rovněž také informace o tom, že křesťané jsou nejpronásledovanější skupinou lidí na světě. Musí se stát něco velkého, aby se probudila hodnotově vyprázdněná Evropa, která zapomněla na svoje křesťanské kořeny? V kontextu toho vnímám hořící katedrálu jako velké znamení a připomenutí naléhavé výzvy, kterou nám Notre Dame – Naše Paní, adresovala na začátku 20.století ve Fatimě: výzvu na obrácení a pokání, na potřebu odvrátit se od zlého. Čtrnáct písní tohoto CD nosiče na tuto výzvu reaguje a snaží se reflexí aktuálních témat jako i mého vnitřního života napřímit pozornost od hořícího chrámu Notre Dame v Paříži na hořící chrámy našich těl a duší, které spaluje nezřízený způsob života, jakému dnes čelíme a musíme čelit.“

Peter Janků (roč.74) má na svém kontě již osm alb. V osmnácti se setkal s Karlem Krylem, a ten po vyslechnutí několika jeho písní řekl: Tak na co čekáš, nahraj je, zpívej je lidem! Od té doby urazil pořádný kus cesty; zpívá v klubech, na festivalech, pro bezdomovce, proti slovenskému fašistovi. Mimoto je také publicistou a oceňovaným scénografem; v roce 2008 získalo prestižní cenu Thálie Severočeské divadlo v Ústí nad Labem za strhující balet „Cikánské kořeny“ i díky jeho scéně…

Peter Janků - Notre Dame

Peter Janků
Peter Janků

Písně na novém albu jsou většinou zabaleny do pop-folk-rockového hávu. Na něm se podíleli třeba sólový kytarista a flétnista Peter Luha, bubeník Julián Ratica a čtveřice hráčů na smyčcové nástroje z Komorního orchestru Zoe (v aranžích Gregora Regeše). Bohužel většina písní si je dost podobná, sešněrovaná jedním mustrem, což je obrovská škoda. Písničkářovo sdělení je místy neobyčejně silné, sugestivní, jenže i to je vsazeno do stejného melodického úzu. A pokud ještě navíc evokuje normalizační pop, jako v případě písně „Prvé požehnanie“, mrzí mne to dvojnásob. Dalo se přece čerpat z bohatého defilé folk-rockových nahrávek z Británie, Spojených států, také od nás. Každá píseň mohla znít trochu jinak. Janků by to dozajista vše uzpíval, ten potenciál nepochybně má, v případě instrumentace mohlo být pár muzikantů navíc. Smyčce, jakkoli zpočátku efektní, což se týká i flétnových vyhrávek a kytarových sól, jedou všude také na stejné vlně; malé proměny by napomohly více umocnit textová sdělení. Ovšem tam, kde to do sebe zacvakne, v posluchači vyvolá mrazení. Stalo se mi to v „Bratríčkovi“ („…že pokud chci trochu změnit tento svět/Musím nejdřív změnit sebe…“), v songu „Tento svet“ (…tento svět je opilý/lží relativity…“), „Pieseň zememerača“ mi souzní s tím Třešňákovým zeměměřičem, „Ján“ je sugestivním podobenstvím, které z biblického příběhu činí současný protest-song, „Znamenie“ se snaží bránit Krista v čase, kdy o něm spousta lidí pochybuje. Varhanní podmalby osvěžují mělkou pop-rockovou uniformitu v písni „Slobodne“, jejíž text je ovšem hluboký: „…svobodně dýchat a žít, myslíš si/Je být sám sebou a bez morálních pout/To ale Bůh byl k tobě tak velkorysý/Že svobodnou volbu dal ti se tak rozhodnout.“

Peter Janků - Ján