Německý pianista CHRIS GALL se 24.dubna přihlásil o slovo s dalším duetovým albem. Zove se „Myriad“ a natočil jej s rakousko-britským bubeníkem a perkusistou BERNHARDEM SCHIMPELSBERGEREM. Studiová nahrávka vyšla v podobě digitálního alba, CD a LP na labelu GLM Music.
Předešlé, loňské desce „Mythos“, již Gall stvořil se saxofonistou Mulo Francelem, jsem udělil bez uzardění 100%. A stejně tak činím i v případě novinky. Minimalismus, který se i zde pojí s moderními jazzovými a neoklasicistními postupy, je ještě více umocněn; navíc díky Schimpelsbergerovi je vše okořeněno africkou a především indickou hudbou.
Ten vyrůstal sice v Rakousku, ale vedle evropské klasické hudby studoval africké a kubánské rytmy, několik let pak dlel i v Indii. Spolupracoval se sitaristkou Anoushkou Shankar, pianistou Gwilymem Simcockem i tanečníkem a choreografem Akramem Thanem. S Gallem se setkal na jednom pódiu již v roce 2003, kdy se k pianistovi přidal na koncertě brazilské zpěvačky Giany Viscardi. Poté ho pozval, aby si zahrál v jeho kapele Taalism společně se sitaristou Shakirem Khanem. Bylo jen otázkou času, kdy spolu něco stvoří. V roce 2016 natočili živé LP, které vyšlo v lednu 2017, loni v červnu se pak sešli ve Studiu 2 mnichovského Bayerischer Rundfunk a vzniklo tak album „Myriad“. Mimochodem jej masteroval Nate Wood v New Yorku, v jehož portfoliu je třeba Donny McCaslin a Tigran Hamasyan.
Oba instrumentalisté pracovali s jednoduchými, krátkými melodickými a rytmickými nápady, ze kterých se kompozice posléze vyvinula.
„Celé týdny jsme si sem a tam mezi Londýnem a Mnichovem vyměňovali náčrtky ve formě poznámek nebo malé soubory,“ přibližuje proces tvorby Gall. „Než jsme začali nahrávat ve studiu bavorského rozhlasu, po dobu dvou týdnů jsme ty dílky zkoušeli a skládali dohromady.“
Vzniklo tak osm skladeb doplněné dvěma perkusivními miniaturami, a to o celkové stopáži bezmála 50 minut. Základními atributy jsou výrazné motivy, s nimiž oba aktéři nakládají jako minimalisté. Gall na to pak roubuje klavírní improvizace, které jsou ochuceny vážnou hudbou, podtržené a umocněné nesmírně bohatým zvukem a rytmickým předivem Schimpelsbergerových bicích a perkusí prakticky z celého světa. Každá ze skladeb má svoji jedinečnou příchuť. Nechybí zvuky zvířat (úvodní „Myriad“), názvuky flamenca a krouživého rytmu hudby dervišů („Segeriyua“), prvky indické hudby, včetně užití vokálního jazyka konnakol, což je systém rytmizování slabik a gest („The Wheel“, „Poem On A Typewriter“).
Ve více než devítiminutovém kusu „Pinhole Observer“ oba protagonisté nakládají s minimalistickými figurami s jedinečnou grácií a vynalézavostí; přes práci s dynamikou, s drobnými změnami ve struktuře a rytmickém základu dosahují nejen hypnotického účinku, ale také niterného ponoru, meditace. „Song Of June“ staví proti sobě vášnivé, naléhavé perkuse, a melodickou tklivost a melancholii piana. Pozoruhodným činem bylo bezesporu zařazení niterné skladby „In A Landscape“, již složil John Cage a premiéroval v roce 1948; oba hudebníci zachovali křehkost a meditativnost, stejně tak i napětí, které vzniká střetem asymetričnosti s meditativní jednoduchostí. Zkrátili ji navíc o zhruba dvě minuty (na 6:51), takže ji zhustili. V závěrečném tracku „New Life“ se vyrojí průzračný minimalismus tvořený klavírními perlami a silně okořeněný africkými perkusemi včetně kalimby (místy to evokuje perkusivní předivo vykouzlené rukama Naná Vasconcelose v hudbě legendárního tria Codona).
