Kurt Elling a Danilo Pérez odkrývají tajemství jazzových písní
Kurt Elling: Secrets Are The Best Stories
zvuk100%
obal100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

Současný jazzový zpěvák č.1 (podle mne) KURT ELLING se na světové scéně pohybuje již čtvrtstoletí. A zraje jako víno, což dokázal beze všech pochyb na novém albu s nádherným titulem „Secrets Are The Best Stories“. Spolu s americkým zpěvákem se na albu jako druhý frontman podílel slovutný panamský pianista DANILO PÉREZ. Novinka vyšla 3.dubna překvapivě na britském labelu Edition Records, který tak zlanařil další dvě osobnosti světového jazzu…

Na nahrávce se ve větší míře podílí ještě stabilní Ellingův basák Clark Sommers, jenž je slyšet v šesti skladbách z jedenácti. Třikrát se přidává bubeník Jonathan Blake a brazilský perkusista Rogerio Boccatto, jednou portorikánský saxofonista Miguel Zenón, brazilský kytarista Chico Pinheiro a kubánský perkusista Roman Diaz.

Elling se tu vrací do dětství, kdy jeho fantazii tolik jitřily záhady, kdy si s kamarády hrával na schovávanou, a hledání a objevování naplňovalo většinu jeho žití. Nyní, kdy je dospělý, uvědomuje si naplno význam tajemství pro člověka, pro jeho uměleckou vizi, v níž hodlá přinést hudební zprávu o stavu světa, zbaveného tajemství, tudíž lidství. A odtud je jen krůček k tématu lidských práv, imigrace, změny klimatu…

Kurt Elling: Secrets Are The Best Stories

Elling tak činí s nejvyšší mírou empatie a umělecké poctivosti. Jsou jazzoví zpěváci, kteří udivují hlasovou ekvilibristikou, bezchybným frázováním a skutečným cítěním tradice i modernosti, ale sdělují pouze to, jak jsou výrazově, muzikálně dokonalí; nenesou žádné filozofické, sociální, společenské či dokonce politické poselství. Elling je typem dokonalou technikou a výrazem obdařeného vokalisty, ale navíc je nositelem a interpretem básnického sdělení. Na melodie věhlasných jazzmanů (Jaco Pastorius, Wayne Shorter, Django Bates, Vince Mendoza) či přímo spolutvůrce Péreze (ve třech případech) napsal buď text, nebo vybral báseň z pokladnice americké poezie, především současné. Dvakrát přispěla jedna z nejuznávanějších norských vokalistek současnosti Sidsel Endresen. Elling disponuje čirou výslovností i v těch nejobtížnějších pasážích, kdy každému slovu vtiskne poetickou hloubku, hutnost. Každé propojení těchto slov má pak v sobě vůni gospelů a spirituálů, pach blues i jazzových revolucí, okouzlení syrovou, opravdovou, a přitom povznášející člověčinou. Pérezův klavír zpěváka pouze nedoprovází, nýbrž je druhým rovnocenným hlasem, nejčastěji protihlasem; vzniká tak pnutí uvnitř hudebního toku, napětí při poslechu.

Album otevírá song „The Fanfold Hawk (for Franz Wright)“ s výraznou basovou linkou jako jediným nástrojem, jenž tu zní; však autorem melodie je Jaco Pastorius (a dokonce sóla!). Vedle pocty tomuto géniu je zde určující dedikace Franzi Wrightovi, básníku, který bohužel v roce 2015 ve věku 62 let podlehl rakovině. V hudebním světě se proslavil spoluprací s Davidem Sylvianem, Stephanem Mathievem a Christianem Fenneszem na sérii koncertů v roce 2013. Ellingův výraz je oproštěný od všech zbytečných kudrlinek, je to spíše přednes poezie skrze zpěvákovu duši, skrze zpěv jeho srdce…

Questions about life are as old as / everything that´s ever been

Questions linger on until the end

We are the face in the mirror / and the mirror

We are tasting forever / every moment

We are stars in the night / and we are the night…“

V následujícím tracku „A Certain Continuum“ slyšíme již piano, a to v triu; autorem melodie je opět Božský Jaco, textu Elling. Při klavírním sóle dojde ke strhující gradaci. Píseň „Stays“ je postavena na melodii Wayneho Shortera a textu, na němž se vedle Ellinga podílel současný americký básník Robert Pinsky. Rozvolněný tok drží pohromadě latino rytmus s výrazným barelovým zvukem. Druhou skladbou s dedikací je Pérezova a Ellingova „Gratitude (for Robert Bly)“; jde o žijící třiadevadesátiletou básnickou legendu. Instrumentálně je song též hutný, s klavírním sólem. „Stage I.“, první počin autorské dvojice Django Bates a Sidsel Endresen, si vystačí s pianem, čímž je její křehká baladičnost umocněna… „like being in a story/like starring in a play/acting out some destiny/far, far away from anywhere.“ A je tu první Everest – bezmála desetiminutový autorský majstrštyk „Beloved (for Toni Morrison)“, věnovaný spisovatelce černé pleti, nositelce Nobelovy ceny (2013), jež vloni 5.srpna zemřela. Klavírní antré, dramatické, posléze nabluesovělé, gospelové, posléze se přidá saxofon, zpěv, rytmika, to vše vygraduje do palčivých emocí, ústících do strhujícího saxofonového chorusu; po 6.minutě osamí klavír a Elling dokonce recituje (Bůh, Svoboda). Vše se pak vrátí k vypjatosti a vzdoru. „Stages II.,III.“ představuje skvostnou, čirou, niternou a smutnou lyriku… „now cross the room/now climb the stairs/now walk through me/I won´t feel a thing/I am not remembering.“ Druhý osmitisícový vrchol – „Song of the Rio Grande (for Oscar and Valeria Martinez-Ramirez)“; preparovaný klavír navozuje drásavé drama, zpěvák odsekává text ve výrazně sugestivním frázování, v němž se pojí spirituál s rhythm-and-blues; postupně se vylupují další vrstvy klavíru a hlasu. Oč jde v této písni? Je to obžaloba prezidenta Trumpa a jeho zdi na hranicích s Mexikem. Šestadvacetiletý otec s dvouletou dcerou byli proto nuceni za lepším životem plavat, ale utopili se. Stalo se to v červnu 2019. Snímky jejich těl na břehu řeky obletěly svět. Ale mocnými tohoto světa neotřásl. Symbol migrační krize, selhání nejvyspělejší demokracie a nejbohatší země…

„Rabo de Nude“ je jedinou převzatou písní; autorem je Sivio Rodríguez, přezdívaný kubánský John Lennon. Nádhernou baladu jen s klavírem zpívá Elling španělsky. Mendozův a Ellingův song „Esperanto“ je výrazně melodický, svižný, plný pohybu, ochucen el.pianem a kytarou, v závěru bohatým perkusivním předivem. Album končí něžnou, lyrickou klavírní miniaturou Péreze s příznačným názvem „Epilogo“.

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..