V jazzovém Londýně rozkvetla divoká květina
Wildflower: Season 2
zvuk100%
obal90%
hudba95%
95%Průměrné skóre

V poslední dekádě se v Londýně, jak známo, míchá opravdu chutný jazzový koktejl. Důkazem budiž trio WILDFLOWER, jež 6.března vydalo ve vlastní režii druhé album „Season 2“. Najdete tu vzrušující směs nejsoučasnějšího jazzu a world music s dráždivými příměsi free-jazzu…

Trio tvoří vskutku výteční a draví instrumentalisté s bohatými zkušenostmi. Saxofonista, flétnista a klarinetista Idris Rahman, mimochodem partner známé zpěvačky Julie Biel, má v sobě po otci bengálskou krev, což se projevuje na jeho hře výrazně. Jeho sestrou je skladatelka a pianistka Zoe Rahman. S oběma ženami pilně spolupracuje, stejně tak s takovými slovutnými jmény, jako např. Anoushka Shankar, Arun Ghosh a legendární afro-jazz-rocková kapela Osibisa. Kontrabasista a baskytarista Leon Brichard hraje s Rahmanem v improvizačním kvartetu Ill Considered, což znamená kvalitní průpravu jak brno (respektive londýn). Bubeník Tom Skinner je členem kapel Sons Of Kemet (dobře známé i u nás) a Zero7, jinak si ho pochvalují třeba Mulatu Astatke a Angélique Kidjo. Eponymní debut vydali v roce 2017; od počátku se netajili s obdivem k Johnu a Alice Coltraneovým, Pharoahu Sandersovi, Yusefu Lateefovi a Sun Ra. Novinku natočili během dvou nahrávacích frekvencí v londýnských Fishmarket Studios. Vyšla v podobě digitálního alba a vinylu.

Wildflower: Season 2

Sedm autorských kompozic vytváří sevřený celek, který graduje a nenechá vydechnout. Uvnitř každé skladby se materie chvěje pnutím, rytmika jde totiž často proti melodické lince a jejímu rozvíjení v sólovém chorusu (nejčastěji tenorsax), přičemž totéž střetávání a křesání o sebe probíhá i mezi hráči rytmiky. Již v úvodním tracku „Under The Night Sky“ tvrdí muziku proud výrazného basového riffu a nepravidelně tepající bicí, zatímco sax kouzlí etnicky zabarvenou melodii, v níž se snoubí Afrika s Asií; zprvu v lahodně sytém nízkém rejstříku, nezašpiněném, výsostně melodickém, postupně syceném expresemi vyšších tónů. Následuje „Mirage“ se šamanským nádechem a lyrickým tenorem v souzvuku se znásobenými flétnami. Tyhle témbrové barvy jsou efektnější než ony ambientní, které dnes zhusta chrlí syntezátory. Saxofonový part, podmalba i rytmika gradují. Ve skladbě „Fire“ trio dosahuje obvzláště rozháraného dojmu; všechny tři hlasy se přetínají, střídavě planou a bobtnají přesně jako plameny ohně. V druhé části oheň pomalu vyhasíná, ještě se vzchopí (eruptivní sólo bicích), ale pak se vše zklidní v rozvolněné lyrice. „Distant Thunder“ je také umně vystavěn; sax s basou vykružují nádhernou melodii, bicí tvoří zprvu podkres, avšak pak začnou být nervní; sax chvíli tápe, než se vzepne. „Rush“ je od počátku svižný, s narockovělým frázováním, zatímco rytmika by se hodila spíše k free-jazzu; v závěru se rozparádí bicí. A pak se posluchač dostane až na samý vrchol; poslední dva tracky jsou navýsost skvostné! V „Light In the Sorrow“ zní etnicky zabarvený klarinet, jímavý, melodicky lahodný, pln naděje, snad milostného citu; byskytara je taktéž melodická, zatímco bicí vířivé, chrlivé. Klarinetový hlas pozvolna houstne emocemi. Album vrcholí efektně prokomponovanou skladbou „Where The Wild Things Dance“ se sólovým hlasem bambusové flétny, narušovaným občasnými vlnami témbrů v násobeném souzvuku tenorsaxu a klarinetu, kdy se rytmika tu potácí, onde se řine jako jednolitý proud, a nakonec se vše promísí ve změť frází a motivů. Codou budiž náhlé ticho…

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..