Výraznou osobností progresivní londýnské scény je saxofonistka, basklarinetistka, flétnistka a skladatelka Tamar Osborn, jež vystupuje také pod uměleckým jménem Tamar Collocutor. A COLLOCUTOR se jmenuje i její soubor, kterému 21.2. vyšlo na londýnské značce On The Corner Records již v pořadí třetí album. Zove se příznačně „Continuation“; šestihlavá kapela na něm pokračuje ve vzrušujícím mísení elektrického jazzu a´la Miles Davis, modálního jazzu, minimalismu, indické klasické hudby a etiopského jazzu. Ve výsledku pak se značným spirituálním a afro-futuristickým nábojem…
Šestice hudebníků spolupracuje skutečně vzorně, kongeniálně. Však jde o navýsost tvůrčí typy instrumentalistů bez hranic, a to v přeneseném i skutečném významu slova. Tamar Osborn (barytonsax, basklarinet, flétna), autorka veškerého repertoáru Collocutor, spolupracovala s takovými veličinami world-music a jazzu, jakými jsou např. Baaba Maal, Rokia Traore, Bassekou Kouyate, Tony Allen, Jessica Lauren a Sarathy Korwar. Mimochodem v triu posledně jmenovaného bubeníka indického původu vystoupila také u nás, na trutnovském festivalu Jazzinec v roce 2017.
Tenorsaxofonistka Josephine Davies hrála třeba s Jamiem Cullumem, London Jazz Orchestra a BBC Big-Bandem. Dalším tenorovým hlasem je tu Mike Lesirge (Django Bates, Billy Cobham, Erykah Badu, Andreya Triana…). Kytarista Marco Piccioni, původem Ital, má vlastní blues-rockové trio a pohybuje se vůbec napříč žánry (Dele Sosini Afrobeat Orchestra, Julia Biel, Cleveland Watkiss). Nesmírně bohatou, multižánrovou rytmiku tvoří baskytarista Suman Joshi (punk-jazzoví The Destroyers, stylem „americano“ hrající Trio Manouche) a perkusista Maurizio Ravalico, který studoval hudbu v Havaně a od roku 1991 působí v Londýně; v jeho portfoliu najdeme třeba Jamiroquai, Paula McCartneyho, Grega Osbyho či Andreu Parkins.
Úvodní skladba alba „Deep Peace“ byla natočena v sakrálním prostoru babtistického kostela v londýnské Heath Street v srpnu 2018. Proto ty nádherně klenuté témbrové oblouky saxů, ovšem zpočátku zneklidněné jakýmsi industriálním smogem; ten se ale v závěru promění v ambientní dech…
Ostatní skladby Collocutor nahrál v Soup Studio v lednu loňského roku. Titulní „Continuation“ otevírá zvuk tibetských mís; poté nastoupí rozrušené kytarové riffy a neukotvená basová linka, nad nimiž se rozprostřou opět témbry saxů a přidá se basklarinet. Ten zde vystřihne také sólo, zatímco perkuse notně zhoustnou a proplétají se v souzvuku i polyfonicky hlasy saxu a flétny ve výrazném tématu. Mistrovskou „Pause“ sytí industriální drone, hutný bas, návaly saxů, posléze též strhující proud perkusí; má to až hypnotický tah, v němž vybuchují tenorové sólo, elektronické ruchy, nekompromisní kytarové ataky, poté mohutně gradovaný hutnými saxy. Pokud by mělo dojít ke znovuzrození jazz-rockové fusion v novém, neotřelém zvuku, pak by měla znít právě takto! A nebo jako následující „The Angry One“, třaskavý koktejl punk-jazzu a free-rocku. Kompozice „Lost and Found“ přináší zklidnění, byť v něm v první půli klokotá minimalistický tok saxů, z něhož se prodere do posluchačových uší strhující sólo barytonu; poté souzvuk dechů (tenorsax a flétna) vykrouží lahodnou melodii, s vespod pravidelnou, občas oplechovanou rytmikou. Album zakončuje „Pause Reprise“, kde je jaderná síla původní skladby potlačena díky rozvolněné struktuře, která se jen pozvolna stmeluje; výsledná intenzita není v síle zvukové masy, ale v pnutí uvnitř materie…