Další únorovou lahůdkou, jež nejširší veřejnosti nabízí internetová hudební platforma Bandcamp, je v pořadí druhé album tria GIACOMO PAPETTI & SMALL CHOICES pod názvem „Awake“. Musím se o něm zmínit už jen z toho důvodu, že protagonisté žijí a tvoří ve městě Brescie v severoitalské Lombardii, v současnosti nejvíce zasažené koronavirem…
Zakladatel tria, kontrabasista, skladatel a aranžér Giacomo Papetti, je rozkročen mezi jazzem, alternativním rockem a experimentální hudbou; vedle vysokoškolských studií absolvoval mistrovské kurzy jazzové interpretace a improvizace třeba u Scotta Colleyho, Bena Allisona, Jacka Walratha, Jima Blacka a Bena Mondera. Jako lídr či sideman se podílí na třicítce alb; v jeho portfoliu figurují například Rob Mazurek, Giovanni Falzone, Francesco Bigoni a Walter Beltrami. Ve Small Choices s ním hrají pianista a klávesák Emanuele Maniscalco (Enrico Rava, trio Third Reel, Maria Faust…) a klarinetista i basklarinetista Gabriele Rubino (Corrado Guarino, Gianluigi Trovesi, klasická hudba). Na novince „Awake“, vydané na berlínské značce Aut Records, zní jedinečná směs volné improvizace, kompozic čerpajících ze soudobé vážné hudby, cool-jazzu a svébytného uchopení klasické hudby od středověku po 20.století.
V šestapadesátiminutové stopáži je skryto 14 skladeb, jež se jedna po druhé doslova zjevuje a posluchače udivuje, omamuje, vzrušuje a obohacuje. Kromě pěti Papettiho kompozic obsahuje kolekce tři adaptace klasických témat v aranži lídra, tři volné kolektivní improvizace a trojici podivuhodných dekonstrukcí a nově uspořádaných fragmentací děl 20.století, na nichž se podílejí všichni členové tria.
Papettiho skladby jsou vystavěny na výrazné basové lince, lyrickém i emocemi vzkypělém klarinetu, potažmo basklarinetu, a perlivém či dramatickém klavíru, které hrají často společně sóla, jež se tak proplétají nebo v krkolomném intervalu střídají. Třeba v tracku „Arnold´s Lane“, inspirovaném šestou klavírní drobničkou ze Schoenbergova cyklu „Šest malých klavírních kusů, op.19“ z roku 1911, si můžete vychutnat proměnlivý tok jednoduchého motivu, opakovaného a posléze rozvíjeného, korunovaný kontrabasovým a klarinetovým sólem. V antré ke skladbě „Trusteza“ Papetti čaruje na svůj kontrabas pomocí smyčce, v „Rete di Sacco“ pro změnu vykresluje jímavou melodii; tady pak trio hlavně díky basklarinetovému partu skladbu úchvatně vygraduje. Vrcholnou ukázkou Papettiho skladatelského a aranžérského umu je „Slead“ (track č.12), jenž v sobě mistrně snoubí free s cool-jazzem, se strhujícím basklarinetovým chorusem, melodicky ponorným pianem a bohatým výrazivem kontrabasu.
První Papettiho adaptací díla z hájemství klasické hudby je „Berceuse Triste“ (track č.3), které zkomponoval v roce 1909 Alfredo Casella, italský skladatel, jenž mimochodem vzkřísil pro moderní dobu Vivaldiho. Klarinet s pianem zde dokonce i malebně souzní, aby tak umocnily niternost se středomořskou příchutí. Pod trackem č.7 se skrývá autor ze 14.století, Guillaume De Machaut, a jeho píseň „Ma Fine Est Mon Commencement“; trio zachovalo ranou, malebně zpěvnou polyfonii. Album se završí pozoruhodným uchopením první věty ze Šostakovičovy 5.symfonie (1937), jež má mimochodem právě onu potřebnou sonátovou formu naznačenou i v titulu skladby „Awake/Afraid/ Largamente“. Od impresionismu se trio přes strhující basklarinetové sólo a dramatické témbry prodere k eruptivnímu expresionismu; v závěru vše umocní syntezátorový drone, jenž ústí nakonec v ambientní codu.
Ovšem ještě než se tak stane, osvěží vás nikoli divoké a nadměrně rozvolněné kusy, stvořené kolektivní improvizací; trio pracuje více s prvky minimalismu („Bomboniere“), s nezbloudilými free-jazzovými expresemi („Leads“) a ponornými impresemi („Krill“).
K nejoriginálnějším skladbám pak bezesporu patří ony již výše zmíněné dekonstrukce moderních klasických témat do fragmentů, jež poté trio skládá zpět volně, po svém. Dvakrát sáhli po klavírních dílech amerického skladatele Aarona Coplanda. „Passacaglia“ pochází z raných dvacátých let a protagonistům se podařilo vyjádřit nejen niternost a emoce, ale též bluesovou náladu a rozháranost; basklarinetové sólo, proměnlivost kontrabasového výraziva a síla kontrapunktu i souzvuku tuto neobvyklou kompozici zdobí. Totéž platí i pro „Piano B/Soft and Languid“, postavené na troskách druhé části cyklu „Four Piano Blues“ ze čtyřicátých let; je tady ale překvapivě přítomna jásavost. Vrcholným majstrštykem budiž track č.11, což je pětiminutový „In Search“, rozbitá Ligetiho „Musica Ricercata No.6“ z počátku padesátých let. Syntezátor syčí, sytí, klarinet bobtná, až vybuchne srdcervoucí balkánská melodie; po 2.minutě vpadne reichovsky svižná rytmická figura, nad níž se tetelí balkánský lament v kontrapunktickém dvojhlasu, z něhož se odloupne klavírní sólo. Prostě bomba!