Slunečná koupel v minimalistickém jazzu
BLAER: Yellow
zvuk100%
obal100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

Co spojuje výtečný experimentální jazzový soubor AKKU Quintet s indietronic-popovou formací Nówfrago? Tedy kromě toho, že působí na švýcarské hudební scéně? Je to nesmírně talentovaná skladatelka a pianistka Maja Nydegger. A ta v roce 2012 založila v Bernu také kvinteto BLAER, jež hraje vzrušující fúzi new minimalu a jazzu. Jejich nové album, v pořadí třetí, vyšlo 6.února; zove se „Yellow“. A považuji ho za opravdovou událost!

Zatímco předchozí dva počiny, eponymní (2013) a „Out Of Silence“ (2017), spatřily světlo světa na značce Morpheus Records, novinku vypustil již label Ronin Rhythm Records, který založil v roce 2006 slovutný pianista Nik Bärtsch poté, co opustil stáj ECM. V kvintetu došlo ke změně pouze na postu bubeníka; nyní je jím Philippe Ducommun (z kvarteta Mirakolo, hrajícího balkan-ska-jazz). Dále zde působí ještě saxofonista a basklarinetista Nils Fischer (m.j. z post-jazzového kvarteta The Great Harry Hillman), další saxofonista Claudio von Arx, původem Tunisan, nyní žijící v Bernu (např. z elektronické party The Lugubrious), a kontrabasista Simon Iten (ex- Gisela Horat Trio).

Album obsahuje sedm Majiných kompozic, které posluchače dokáží okouzlit, omámit, zklidnit, otevřít mu mysl a vyhnat vše zlé a ošklivé. Některé skladby jsou vyloženě meditativního charakteru, aniž by protagonisté převalovali a žmoulali ona už mnohdy protivná, dávno vyprázdněná klišé. Navíc Blaer mistrně pracuje s dynamikou, proměnlivou hustotou, gradací, barevností témbrů, repetetivností figur a jednoduchých, avšak o to výraznějších melodických motivů. Souzvuky saxů, nebo saxu a basklarinetu, jsou natolik lahodné, že v kontrastu s mnohdy drsnější rytmikou vskutku jímají až do morku kostí a způsobují husinotvorné pochody. Zároveň tento střet vytváří napětí, které ovšem ještě více bystří vnímání posluchače, a otevírá tak i jeho třináctou komnatu citů.

Album navíc jako celek nabývá postupně naléhavosti a energie, aniž by ale ztratil na jímavosti. Všechny nejsugestivnější tvůrčí postupy pak kapela koncentruje překvapivě do nejrozměrnějších skladeb; ty mohou tím pádem působit až hypnoticky. Více než jedenáctiminutová kompozice „Years“ (track č.3) vrhá do prostoru svižné minimalistické sazby, jež postupně bobtnají, zahuštěné basklarinetem a kontrabasem hraným smyčcem; posléze osamí klavírní chrlení, aby došlo k překvapivé lyrizaci, již ovšem zhmotní další vlna gradace, v závěru ústící zpět do klavírního ztišení. Následující „Kosmo“ (10:05) pracuje zprvu se ševelením, něžněním, nástrojovým dechem, poté se zvuk projasní, vyklenou se jímavé témbry; narůstající intenzita ovšem dosáhne až power-jazzového tlaku, v němž se mísí cirkulující minimalistický tah s opakujícím se niterným motivem klavíru. Ve finálové kompozici „Arktis“ (11:33) pak ponorné části umocňuje ambientní výrazivo, jež mrazí i roztává; v půli toku se ozvou též nápodoby naturálních zvuků. Přituhuje, napětí stoupá, po vyvrcholení se rozhostí hluboce niterný stav s ambientním povíváním; v samém závěru společná meditace basklarinetu a piana…

Úchvatná hudba! Opravdu žlutá…od slunce.

Yellow by Blaer

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..