Album ONDŘEJE ŠTVERÁČKA „Space Project“ je neoposlouchatelné. Jak už jsem se zmínil, jeho coltraneovsky hutný hard-bop zde vstřebal el.piano a syntezátor, elektronickými efekty obdařil saxofon neméně organicky jako třeba Michael Brecker či Courtney Pine. Klaudius Kováč na klávesy válí až neskutečně, a hlavně: bez klišé! Tomáš Baroš baskytaru hraje s lehkostí a grácií, byť nikoli tolik virtuózně, na efekt, jak tomu často bývá u spousty zdatných následovníků božského Jaca. Totéž se dá říci o hvězdném americkém bubeníkovi Gene Jacksonovi, který tluče spolehlivě, nepředvádí se. Mistři to nemají zapotřebí, vědí, že méně je mnohdy více; zvláště, když jsou v roli sidemana. Ve čtyřech ze šesti tracků pak zahušťuje rytmický proud perkusista Radek Němejc, což celkový zvuk též osvěžuje a dodává mu téměř africkou příchuť…
Štvery je navíc nápaditým skladatelem; jeho skladby nepostrádají tah, výrazné motivy, melodické linky, emoce. Sólové chorusy pak díky smysluplné a smyslné improvizaci dokáží kompoziční stavbu dovést až k dokonalosti, a posílit tak i narativní sílu. Kongeniální souhra celého kvarteta, respektive kvinteta je pak samozřejmostí…
Téměř padesátiminutové album otevírá „What´s Outside“, vskutku explozivní hard-bopová pecka; syntezátor křepčí, elektrifikovaný sax frázuje s jadernou silou, klavír brunátní, rytmika drtí, včetně erupce bicích. „The Ferret“ podpírá chytlavý basový riff a tvrdošíjnost bicích, el.piano doluje z tvrdé země perly, tenorsax na sebe bere podobu živočišného barytonu; strhne vás to a už nepustí! Poté dostanete šanci při nádherné baladě (mimochodem nejdelším tracku alba – 10:36) „To Nowhere and Back“, kde vás pohladí i čistý tenorsax a lyrické piano; s prvním sólovým partem se navíc přihlásí baskytarista. A je tu opět strhující jízda do nebe! „The Form“ začíná coltraneovskými hady, aby se nakonec rozzuřily ostré fráze a kapela spustila fusion jako řemen. Který ještě gradoval, jako by muzikanti neměli dost. Sóla vyhřezávají s nelítostnou silou a naléhavostí, pohlcují nejen uši. Po tomto vyvrcholení si posluchač může vydechnout při nevtíravé smooth-jazzové baladě „For My Girls“, při níž má šanci slyšet tep srdce. V samotném finále ho pohltí výrazné téma osmiminutové kompozice „After the Storm“, která setrvává u silné melodie a gradujících sólových chorusů, jež z ní neuhýbají…
Bohužel ono avizované březnové turné, včetně křtu desky, je z důvodu koronavirové pandemie passé, ale v poslechu tohoto alba vám nic nebrání. Jsem přesvědčen, že taková jazzová nálož rozbije napadrť i strach. A posílí…