Na přelomu roku vyšlo na značce Animal Music nové autorské album JAROMÍRA HONZÁKA; dostalo název „Hard to Understand“. A rozhodně není těžké pochopit, proč jeho devátý sólový počin (pokud nezapočítám projekt Face of the Bass) osobně považuju za jeho dosud nejlepší…
Kolega Michal Kratochvíl ve své reportáži z křtu alba v pražském Jazz Docku dne 10.března konstatoval, že „nové album vřele doporučuji k poslechu, jistě nezůstane jen u jednoho.“ Plně, a s nadšením souhlasím!
Kontrabasista a skladatel Jaromír Honzák obdržel před dvěma lety již pátého Anděla za nahrávku „Early Music“. Do jisté míry novinkou navazuje, neboť ta obsahuje dvě verze instrumentálně pojaté středověké písně „Tamquam“. Jinak Honzák přispěl pěti autorskými kompozicemi, jež jsou, jednoduše vyjádřeno, mistrné a výrazově i myšlenkově silné. Lídr tu hraje navíc také na baskytaru, což není až tak obvyklé. Spolu s ním se na novém albu podílejí kytarista David Dorůžka, klarinetista a tenorsaxofonista Luboš Soukup, klávesák Vít Křišťan (klavír, el.piano, Wurlitzer, elektronika) a bubeník a perkusista Martin Novák.
Album otevírá pocta filmovému géniu, který zemřel v roce 1984 ve věku pouhých 52 let – „Francois Truffaut“. Šarmantní francouzský esprit, jemné předivo tenorsaxu, nádherné klavírní sólo, posléze vzedmutí kytary a výrazné sazby plné napětí, to vše vystihuje náladu Truffautových filmů. Silné téma zdobí ostatně všechny skladby. „Just Thinking“ je ovlivněno nu-jazzovým výrazivem, minimalismem a díky kytaře též jazz-rockem; přesto si zde najde lahodné místo klarinet. „Rain Cloud“ je tříminutové sólo pro kontrabas; nejprve robustně zaburácí, také smyčcem, to vše postupně navrstveno, a poté dochází k free-jazzovému rozvolnění. „Simple Truth“ začíná jemně, ševelivě, s jímavým kytarovým motivem; se zdrsněním vytrysknou emoce, rytmické nepravidelnosti, hutné napětí, klarinetové smíření a kytarový atak. Skvostnou instrumentální polyfonií, pozvolna zahušťovanou a komplikovanější, sytí Honzákovo kvinteto adaptaci středověké písně „Tamquam“. Poté album nepokrytě nabírá na obrátkách. Titulní „Hard to Understand“ má v sobě vše, co tolik obdivuji na jazzu – schopnost do sebe vstřebat skutečné emoce a rozpoložení citlivého člověka, schopnost vyjádřit drama, které je neopakovatelné a s každým dalším poslechem nové, jiné, nevyčerpatelné. Onen oblouk od ponoru a křehkosti klarinetu, akustické kytary a kontrabasu, přes minimalistické sazby lahodných, barvitých instrumentálních hlasů, dokonce v psychedelickém oparu, jež se postupně mění ve vzrušeně klokotající tok s gradujícím sólem tenorsaxu, až po minimalistický souzvuk saxu a kytary, to vše poslouchat se rovná nefalšované posluchačské rozkoši. Stejně tak v případě navýsost experimentální kompozice „Cryptic“, kde probíhají doslova zvukové metamorfózy, a to od hravosti, přes zašpinění, až po nervnost, dokonce nářek (Soukup hraje na klarinet vskutku jedinečně!) i soudobou vážnou hudbou poučené free-jazzové postupy a´la George Russell. „Foolish Senior“ je pro změnu fusion jako řemen, ale nerecykluje se tu již tolikrát přežvýkané; hlasy nástrojů si spolu hrají, ovšem sjednoceny minimalistickými postupy, sóla jsou svěží, včetně bicích. Závěr alba tvoří druhá, díky Wurlitzeru a elektrickým mračnám až undergroundově syrová verze „Tamquam“; snad právě proto je zde mysteriozita uvěřitelná, a o to sugestivněji prosvitne akustická čistota klavírního motivu…